S vozidlem Liaz 101 v různých modifikacích vás na našich stránkách pravidelně seznamujeme a tento článek nebude výjimkou.

Domovský přístav tohoto vozu, jak již název článku napovídá, je Státní zkušebna zemědělských, potravinářských a lesnických strojů. Jeho základem je podvozek Liaz 101.860 s žebřinovým rámem, řadovým šestiválcovým motorem Liaz M 1.2A MŠ 637, desetistupňovou převodovkou Praga 10P80 s vývodem pro pohon přední nápravy a dále pro pohon dalších zařízení. Nápravy jsou klasické Liaz, obě hnané, tuhé – vše jak má být. Kabina je nesklopná, čtyřdvéřová, autobusového typu (Karosa). Přístup k motoru umožňují snímatelné panely podlahy motorového tunelu.

Doposud je vše co bylo napsáno pro vozy 101 společné. Nyní se zaměřme na vozidlo ze Zkušebny. Jde o 101.860, rv. 1992, který prošel úpravou maďarské firmy Meli. Úpravy vycházely z požadavků zkušebny a plánovaného nasazení vozidla. jako zátěžový vůz, který simuluje pracovní režim traktorů a zemědělských strojů. Zkoušky probíhaly tak, že pomocí předního (nejčastěji) či zadního výškově nastavitelného závěsu (oba závěsy jsou vybaveny dynamometrem, tzn. siloměrem k měření tažné síly traktoru) byl Liaz spojen se zkoušeným strojem, na který byla následovně usazena čidla a snímače (teplota chladící kapaliny, mazacího oleje, paliva, otáček motoru, snímače otáček kol, hluku v kabině apod.). Měření probíhala při desetiprocentním prokluzu kol zkoušeného stroje. To vyžadovalo přesnou regulaci rychlosti dynamometrického vozidla, která však nebyla prostřednictvím klasické převodovky možná. Proto bylo vozidlo v maďarsku vybaveno soustavou hydromotorů, kterými lze při zkouškách vozidlo pohánět a s dostatečnou jemností regulovat jeho rychlost. Z hlediska časového rozsahu byly zkoušky krátkodobé (v řádu minut), tak i dlouhodobé (v řádu několika hodin), neboť zkoušky traktorů probíhaly ve všech jízdních režimech, tzn. se všemi zařazenými převodovými stupni, v různých konfiguracích pohonu a podobně. Protože byly navíc měřeny charakteristiky traktorů různých tonáží, je navíc vozidlo vybaveno nástavbou, ve které je, kromě součástí hydropohonu, rezervního kola a baterií, také prostor pro umístění zátěže v podobně betonových bloků, které mohly být v případě potřeby do nástavby posuvným střešním panelem umístěny.

Data z měření byla ze snímačů pomocí kabelů přiváděna do počítače v kabině vozidla, kde byla dále zpracovávána a vyhodnocována. Během zkoušek byla tedy kabina obsazena řidičem, který se po zapojení hydromotorů staral pouze o korekci směru pohybu vozidla, zatímco regulace rychlosti a další operace byly prováděny od ovládacího pultu v zadní části vozidla. Aktivní nasazení tohoto vozu však již není v dnešní době tak časté jako v minulosti, neboť dynamické zkoušky traktorů probíhají nyní ve ZZZLPS jen zřídka.