Martin Macík píše Dakaru

Již po léta se trasa kolem Lac Rose stává motoristickou klasikou. Je zde sice ještě možnost pro některé soutěžící posunout se přes několik sekund dopředu v celkové klasifikaci, ale nejvýše o jedno až dvě místa. Ostatní si již začínají uvědomovat okamžik po kterém toužili od samého začátku. Ale pro všechny je to nesmírně vzrušující pocit.

Jsme v Dakaru, je to dobré znamení. Včera po poslední erzetě z Tambacoundy jsme zaparkovali jako dvanáctí u hotelu Le Meridien, kde se závěr závodu tradičně odehrává. Padla na nás všechny dobrá nálada, ačkoliv kdyby nebylo té dvouhodinové penalizace, byla by možná ještě lepší. Zašli jsme do restaurace na nábřeží Les Amidies, je to prý už léta "dakaristická" restaurace, kde uvaří, cokoliv plave i chodí. Dnešní etapa vlastně nakonec ani etapou nebyla. Na památku dvou dětí, které při závodu přišly o život v Gambii a Senegalu, se čas dnes neměřil. Mělká laguna Lac Rose je opravdu růžová díky všelijakým minerálům a místní z ní kopají sůl. Většinu času tu tráví prý i plameňáci, ale dnes na dunách kolem jezera seděly a stály stovky a stovky diváků, kteří fotili, natáčeli, pálili se od sluníčka a odháněli místní prodavače triček a šílených dřevěných sošek. Celkově jsme jedenáctí a těší nás to. Večer nám to v Meridienu ještě potvrdí.

Poděkování
Děkujeme Jirkovi Čápovi, mechanikovi, který každou noc na nás čekal v bivaku a zachraňoval na autě, co zachránit šlo. Děkujeme Josefovi Kalinovi, který jako manažer náš i Loprais týmu zajistil takřka nemožné. Jelikož léta v rallye závodil, dnes je mezi organizátory legendou a s každým si tyká. Děkujeme Loprais Týmu, pod jejichž značkou jsme závod jeli a sdíleli asistenční vozidlo. Děkujeme Martinovi Čechovi, který o nás natáčel dokumentární film, byl s námi téměř na všech etapách. Díky Noře Grundové, většinu času nás v Africe fotografovala.

Rádi bychom moc poděkovali Vám všem za vaši přízeň a podporu, děkujeme, že jste s námi sledovali etapy a drželi nám palce.