Jsou dvě hodiny odpoledne a my dorazili do Lisabonu. Po třech tisícovkách kilometrů Německem, Francií, Španělskem a Portugalskem se najednou před námi objevilo táhlé hlavní město Portugalska a jeho nekonečné uzly dálnic a silničních mostů. Třikrát spánek ve vymražené korbě a množství béčkových filmů na dvd, které po cestě bavily toho, kdo neřídil, máme za sebou. Na rozdíl od sněhových kalamit ve zbytku Evropy tu svítí slunce, vane přímořský vítr a v atmosféře Lisabonu panuje napětí z nadcházejícího závodu. Po městě povlávají gigantické reklamy a u některých se kroutí herci v kostýmech tuaregů. Už po cestě jsme tu a tam potkávali „bratry Kamazovy“ a otce a syna De Rooyových. Tady před hotely postávají kamiony ve velkém, jen nissanů je tu alespoň pět, všechny po zuby naložené pneumatikami a všechny doprovodné. Rozhodli jsme se naše auto, které jízdu Evropou přestálo v pohodě, ještě před závodem zbavit prachu a soli ze zimních silnic. Na myčce se z růžové pěny vylouplo auto, které v některých článcích označili za nejkrásnější kamion rallye. To taky je a dojede do Dakaru. Nejbližší proudy dálnice vedle myčky zpomalovaly a jejich zdvižené palce byly na naší straně. Konečně sprcha, aktivace veškeré přenosové technologie, dobíjení baterek a měkká postel hotelu. Zítra nás čeká přejímka a podle hlavních večerních portugalských zpráv to bude docela spektákl.