Při putování internetem jsme narazili na další krásně zrepasovanou hasičskou Liazku, konkrétně 101.860. O nelehké cestě od prvotního téměř vraku do současné podoby nám pár řádků napsal pan Ondřej Dostál, kterému tímto děkujeme.

"Nejprve něco málo o tom, jak jsme karosu získali. V roce 2003 nám armáda nabídla její bezúplatný převod. V dubnu 2004 jsme ji přivezli z vojenského areálu v Terezíně. První dojmy, kterými na nás toto vozidlo působilo byly strašné, neboť se hasičskému nepodobalo ani z dálky (spité barvy, zničené a chybějící rolety, všechno vybavení naházené v kabině na hromadě, rozebrané čerpadlo, nefunkční většina elektrických systémů… bohužel se mi podařilo si všechny digutální fotky z té doby smazat). V prvních několika týdnech jsme proto z nástavby vymontovali všechny police, držáky, rolety atp. Poté jsme vozidlo odvezli do SPS, kde provedli nový nástřik, montáž repasovaných rolet, zkompletování a seřízení čerpadla a montáž světelné rampy. Poté se vozidlo vrátilo opět k nám. Začali jsme s úpravou interiéru kabiny (sundali jsme všechny umělé desky a polepili je novými materiály laděnými do hnědé barvy (na stropě koberec, na stěnách imitace hnědé kůže), instalace ozvučení (rádio+ 4 repráky), držáků pro vysílačky a ovládání VOAZ, sundání a předělání držáku na motoru, který sloužil dříve pro uložení dýchacích přístrojů. Dále jsme předělávali držáky v celé nástavbě a na střeše (na svém místě zůstali pouze držáky na hadice v levé prostřední komoře). Zároveň se začala tahat nová elektroinstalace a nová světla (červené+modré vepředu a vzadu, zadní maják, vlastnoručně vyrobená oranžová alej, osvětlení nástavby a střechy). Práce byly přerušeny, když vozidlo muselo do firmy, která provedla přehlášení na civilní čísla (v té době to ještě nebylo tak jednoduché a levné jako dnes). Zhruba po měsíci se nám karosa opět vrátila a my mohli pokračovat v úpravách. Nejdůležitější úpravou byla montáž přídavné nádrže, o které budu psát později. Došlo také k montáži integrovaných dýchacích přístrojů-kvůli vysoké ceně originálních držáků jsme si tyto vyrobili sami (jejich funkčnost jsme mohli vyzkoušet již při několika zásazích a zatím se jeví toto řešení jako bezproblémové ).

Nyní bych se rád detailněji zmínil o té přídavné nádrži. Klasická Liazka má nádrž na 2500 l vody a 200-400 l pěnidla. Jelikož se nám zdálo, že nádrž na pěnidlo je zbytečná, protože jsme používali patrony Pyrocool a navíc s sebou vozili pěnidlo v kanystrech, rozhodli jsem se pro zrušení všech polic a držáků v prvních komorách(na obou stranách) a místo nich jsme umístili ještě 1200 litrovou nádrž, na kterou jsme si museli svařit rám, protože s originálním rámem by se nádrž do uvolněných komor nevešla. Ukotvení nádrže jsme vyřešili prošroubováním nosných trámků, konstrukce a podlahy několika dlouhými kulatinami a umístěním několika klínů mezi novou a stávající nádrž. Propojení obou nádrží je zajištěno přes kus savice přidělaný na nově vytvořených přírubách (část savice je vidět na fotce první pravé komory). Po obou stranách nádrže zbylo ještě dostatek místa pro umístění elektrocentrály a plovoucího čerpadla. V první pravé komoře je také umístěn stožár pro osvětlení, který jsme vyrobili ze stojanu používaného na letišti (na co sloužil netuším). Stožár je vytahován ručně ze střechy nástavby. Další prostor pro ukládání požárního příslušenství (konkretně kalových čerpadel, nářadí a heveru) vznikl odstraněním rezervy a vytvořením nové komory, do které se dostává přes dvířka, ve kterých byl dříve umístěn naviják na rezervu.

Na dalších fotografiích, které posílám, jsou zachyceny držáky na dýchací přístroje.Pro zajímavost jsem přidal i dvě fotky ze křtu ze dne 1.10 2004, na kterých je vidět i náš bývalý zásahový automobil CAS 25 Š706."

Za text i fotografie děkujeme SDH Heřmanův Městec (http://www.sdh-hermanuvmestec.unas.cz).