Stavební návod udává výsledný odstín jednotlivých dílů, ale nijak nespecifikuje vhodný okamžik, kdy by měl být díl vhodným odstínem nabarven. To je problém, protože jak má začínající modelář vědět, kdy je ten správný okamžik k barvení dílů? Má to být v rámečku ještě před jejich vyštípnutím? Má to být po jejich vyštípnutí a ještě před lepením? Má to být až po lepení a nebo se má celý podvozek barvit až po sestavení jako jedna velká a složitá sestava?

Na výše uvedené otázky neexistuje správná odpověď. Možných přístupů je mnoho a různí modeláři zde postupují jinak. K dobrému výsledku vede několik cest a nelze jednoznačně říci, která je nejlepší. Každá má i své nevýhody.

Základní cestou, kterou lze doporučit snad jen opravdovým začátečníkům je díly vůbec nebarvit. Jsou-li například díly podvozku a motoru vyrobené z černého plastu a mají být barveny nějakým podobným odstínem (černá, tmavě šedá), dává to především začátečníkům možnost se barvení v úvodu práce vůbec nezabývat a ponechat díly v původním odstínu plastu. Jako začátečníkovi vám to rozhodně nebude nikdo vyčítat. Vzhledem k velikosti modelů kamionů je povrchová úprava poměrně náročná a její vynechání na prvním modelu je běžná věc.

Společné všem modelářům je nebarvení gumových pneumatik. Mají vhodný odstín a strukturu povrchu a bez ohledu na to na nich dost špatně drží barva, takže jejich ponechání v barvě materiálu (gumy) je přirozené a všeobecně rozšířené.

Doporučený postup barvení dílů a sestav

Rozhodnete-li se díly barvit, stále máte několik možností jak k věci přistoupit.

Obecně lze říci, že díly je třeba barvit až po finálním zabroušení tmelených partií. To platí zejména pro sestavy, které se skládají z více součástí, jejichž spoje je třeba zamaskovat tmelem (například vzduchojemy, palivové nádrže, blok motoru a skříň převodovky, skříň diferenciálu zadní nápravy, vzduchové vaky a podobně). Je zřejmé, že nemá smysl začistit obě poloviny vzduchojemu, natřít oddělené díly a ty teprve po zaschnutí nátěru lepit k sobě, neboť tímto nám vznikne další spára, kterou je opět vhodné začistit a to nelze bez poškození nátěru.

Myslete také na skutečnost, že klasické modelářské lepidlo k sobě velice pevně spojí plastové díly, ovšem málokdy je schopné utvořit pevný spoj, lepíte-li k sobě díly již nabarvené (lepidlo nemůže naleptat kontaktní plastový povrch) a takto vzniklé spoje jsou dosti rizikové a je třeba použít jiný druh lepidla. Přestože při použití vteřinového lepidla je možné slepovat již nabarvené díly, vzniká zde opět riziko nedostatečně pevného spoje a proto lepení již nabarvených dílů nedoporučuji zejména v případě nosných spojů na podvozku. Drobnosti (světla, klaksony, zrcátka) je ale samozřejmě obvyklé lepit až po nabarvení. V jejich případě nejsou na spoje obvykle kladeny zvýšené nároky na pevnost.

Další otázkou je, zda-li má smysl barvit každý jednotlivý díl zvlášť (například již slepenou a vybroušenou nádrž či vzduchojem) či se povrchové úpravě věnovat až u větších sestav (vzduchojemy a palivová nádrž nalepené na podvozku. Na toto neexistuje správná odpověď a postupy je třeba si vyzkoušet. Každému může vyhovovat něco jiného. Barvení malých dílů může být problematické vzhledem k jejich malým rozměrům a je mnohdy vhodnější barvit je až po nalepení na nosný díl.

Snadno se vám na druhou stranu může stát, že výsledná sestava složená z nenabarvených dílů bude natolik zase složitá (motor s příslušným potrubím, rám s nápravami a příslušenstvím), že bude velice problematické dopravit barvu do všech jejích zákoutí. Z toho vyplývá, že je třeba najít nějaký kompromis. V mém případě je to poslední dobou tak, že barvím celý podvozek i s nápravami a jejich zavěšením vzduchojemy a schránkou na akumulátory, ovšem oddělený ponechávám motor s převodovkou a zlášť barvím také palivovou nádrž, neboť ta obvykle zakrývá vnější plochu rámu, která se pak špatně barví a patinuje.

Rám je jednou z problematických partií a druhou věcí, která vyžaduje trochu přemýšlení je skelet kabiny. Ten se skládá z několika rozměrných dílů: čelní partie, oba boky, zadní stěna a střecha. Uvědomte si, že mezi těmito díly vznikají spáry, které bude pravděpodobně nutné zatmelit či alespoň přebroušením začistit. To ale není možné, sestavujete-li kabinu z již nabarvených panelů. Proto doporučuji skelet kabiny nejdříve slepit, začistit spoje a případně provést tmelení a teprve poté kabinu nabarvit jako celek. Dbejte pouze na to, aby bylo možné do takto sestavené kabiny vložit interiér. Za svoji praxi jsem se nesetkal s tím, že by tento postup nebylo možné uskutečnit, ale může se stát, že bude zapotřebí trochu upravit pracovní postup nebo některé z dílů, které by mohly vsunutí interiéru do kabiny bránit.

Nevhodné postupy barvení

Mohlo by vás napadnout, že nejjednodušší je díly nabarvit přímo v rámečku. Jsou tam pevně uchycené a dobře se s nimi manipuluje. Tím ovšem veškeré výhody tohoto postupují a následuje dlouhá řada negativ. Předně, vzpomeňte si na povídání o stavebnicích a v něm zmíněné technologické chyby (otřepy, dělící rovina formy, vyhazovače). Všechny tyto věci je třeba z dílů odstranit (díly tzv. začistit) a to včetně míst, kde je díl napojen na rámeček. Začištění ovšem probíhá až po vyjmutí dílů z rámečku a jaký má tedy smysl jejich barvení v rámečku? Žádný a přináší samé problémy ohledně začištění dílů a čistoty stavby obecně. Tuto možnost nedoporučuji.

Je to velice podobné jako zacházení s pokovenými díly, které imitují chrom či nerez na skutečných dílech (vyskytují se hlavně ve stavebnicích amerických tahačů). Pokoven je vždy celý rámeček se všemi díly a zde již pomalu vyplouvá na povrch jejich problém: jde opět o rámečky surové přímo z výroby se všemi technologickými chybami, které jemná vrstva naneseného kovu v žádném případě neskryje. Začišťovat takové díly sice není žádný principielní problém, ale při tomto začišťování dozajista odstraníme i imitaci chromového povrchu, kterou není snadné vytvořit. Setká-li se s chromovými díly začátečník, nezbývá mu obvykle nic jiného než tuto chybu pokovených dílů přijmout, opatrně je vyštípnout z rámečku a místa napojení dílů na rámeček opatrně zatřít stříbrnou barvou a díly dál neopracovávat. Pokročilí modeláři často volí metodu odstranění této kovové vrstvy z dílů v lázni potřebného složení (koupelnové čistící prostředky) a tvorbu kovového povrchu za pomoci speciálních k tomu určených barev (Alclad a jiné metalické barvy či pasty).

Barvit nebo stříkat?

Dříve nebo později také narazíte na otázku: barvit a nebo stříkat? Co se postupů týče, nemá volba technologie (nátěr nebo nástřik) na jednotlivé kroky a jejich souslednost vliv. S díly se zachází v podstatě stejně. Stříkání je vhodné především pro úpravu povrchů větších dílů, kde poskytuje kvalitnější výsledky. U malých dílů tyto rozdíly nemusí být zdaleka tolik patrné a i při vysokých požadavcích na kvalitu povrchu je mnohdy možné vystačit se štětcem. Pracujete-li se štětcem, má smysl věnovat dostatek času průzkumu trhu a volbě vhodných barev, neboť na trhu jsou k dispozici i speciální barvy pro nanášení natíráním a zdá se, že s nimi lze dosáhnout velice dobrých výsledků. Barvám i povrchové úpravě se budeme ve zvláštním článku věnovat později. Výše uvedené slouží pouze pro utvoření základní představy a uvědomění si obvyklého pracovního postupu při barvení.

Přehled vhodných způsobů povrchové úpravy

Pro snazší orientaci v problematice barvení jsem sestavil níže uvedenou tabulku.