Úvodem

Vybrat správné barvy, to je věda. Zvlášť v dnešní době, kdy nemalé množství výrobců nabízí nemalé množství barev na několika bázích, které mají často dosti odlišné vlastnosti. Barvy GSI řady H jsou něco úplně jiného než barvy GSI řady C (a přitom pochází od jednoho výrobce), barvy Vallejo jsou k dispozici ve dvou základních řadách – na štětec a na stříkání, Tamiya nabízí rovněž emaily i akryly a pardubická Agama dokonce nabízí kromě emailů a akrylových barev ještě barvy lihové. Některé z barev lze jen stříkat, některé jen natírat, s jinými lze obojí. Některé lze s úspěchem ředit originálním ředidlem, některým barvám je užitečné pomoci přípravky od jiných výrobců. Agama, Akan, Lifecolor, Vallejo, GSI H, GSI C, Humbrol, Revell, Testors, Model Master, Zero paints, Tamiya, Pactra, Umton, Abteilung.502 a další. Že v tom máte nepořádek? Nejste sami. Není snadné veškeré informace zobecnit a shrnout do jednoto článku, přesto se pokusím alespoň o základní popis problematiky, na jehož základě bude snazší se ve věci dále orientovat.

Barev je dnes na trhu opravdu velké množství. Některé jsou obecně populární a používá je široké spektrum modelářů, jiné barvy pro své specifické vlastnosti používá pouze určitá skupina lidí, kteří jejich charakteristické vlastnosti dokáží dobře využít či je dokonce potřebují. Stojíte-li na začátku vaší modelářské dráhy, ptáte se: Jaké barvy si mám koupit?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Předně musíte vědět co chcete stavět. Musíte vědět jaké odstíny potřebujete a která firma je nabízí. V tom vám pomůže stavební návod a často již jen samotná krabička modelu, na které jsou potřebné odstíny uvedené.

Dále je třeba znát jakým způsobem budete barvy nanášet (štětcem nebo stříkací pistolí?). Měli byste také znát požadované vlastnosti výsledného povrchu, minimálně to, má-li být matný, lesklý (pokud na tom vůbec záleží). Měli byste také tušit jakým způsobem budete s vytvořeným povrchem pracovat. Budete na něj nanášet obtisky? Pak by měl být hladký, lesklý. Budete na něj aplikovat olejové barvy? Pak by měl být těmto barvám odolný. Bude daný povrch finální bez následného přelakování? Pak by měl být jemný. Budete na daný povrch ještě nanášet další vrstvy barev a laků? Pak by měl těmto vrstvám odolat. Stává se vám, že vám dojde potřebný odstín barvy v průběhu stříkání a vy chcete práci týž den dokončit? Pak by měly být tyto barvy snadno a rychle dostupné. Pracujete s barvami v malém bytě a jejich zápach ostatní obyvatele bytu obtěžuje? Pak by vaše barvy neměly zapáchat. Chcete pracovat rychle a vadí vám dlouhá doba schnutí? Pak byste se měli vyhnout dlouho schnoucím emailům. A co maskovací páska? Drží podkladová barva na základním povrchu dostatečně, abyste ji maskovací páskou nestrhli? A tak dále, a tak dále…

Vidíte, že na barvy (a povrchy s těmito barvami ošetřenými) lze klást různé požadavky. A proto je na světě takové množství barev různých výrobců a různých bází, které mají za účel jednotlivé požadavky modelářů uspokojit (a mnohdy musí výrobci barev také uspokojit požadavky legislativy na obsahy nebezpečných látek). Dokážete-li najít výrobce a řadu barev, která uspokojí veškeré vaše požadavky, máte vyhráno. Pokud žádné takové barvy nenajdete, je potřeba kombinovat různé výrobce barev i jejich báze tak, abyste se dokázali k požadovanému výsledku propracovat jejich vzájemnou kombinací.

Zkrátka a dobře: na otázku „Jaké barvy si mám koupit?“ neexistuje univerzální odpověď. Vždy bude existovat více způsobů jak model nabarvit a více cest jak se ke stejnému výsledku dopracovat.

Nejlepší podklady pro rozhodování jsou vlastní zkušenosti. Pokud si opravdu nevíte rady, nakupte si několik odstínů barev různých bází a různých výrobců a sami si vyzkoušejte jak se s nimi pracuje. Je to asi nejefektivnější způsob, jak mezi sebou vlastnosti daných barev porovnat, ale není nejlevnější.

Pokud jste začátečníci, nezoufejte. V tomto seriálu jsme si již řekli o tom, že každá stavebnice (kamiony nevyjímaje) obsahuje stavební návod a ten, mimo jiných důležitých údajů, obsahuje i seznam odstínů barev, které jsou pro stavbu daného modelu potřebné a obvykle je zde zmíněn i konkrétní výrobce barev. Nejsou-li barvy daného výrobce u vašeho obchodníka k dispozici, stále ještě není nutné upadat do depresí. Většina dobrých výrobců barev totiž disponuje převodníkovými tabulkami, s jejichž pomocí je obvykle možné se od konkrétního odstínu jednoho výrobce dopracovat k ekvivalentnímu odstínu druhého výrobce.

Zkušení modeláři obvykle pracují s barvami mnoha výrobců na různých bázích, protože již vědí jak se dané barvy chovají a co od nich mohou očekávat. Patříte-li mezi začínající modeláře, bude pro vás v úvodu vaší práce lepší, když si hned na počátku zvolíte jednoho konkrétního výrobce barev a toho se budete držet a dokupovat z jeho produktové řady další odstíny. Zajistíte si tak tři hlavní výhody:

1) vaše barvy bude navzájem možné míchat a dopracujete se tak i k odstínům, které výrobce nenabízí
2) všechny vaše barvy budou mít stejné vlastnosti, budou se stejně (a nebo podobně) chovat a bude je možné ředit jedním ředidlem
3) všechny vaše barvy bude možné libovolně kombinovat a nanášet jednu vrstvu na druhou, aniž byste riskovali nějakou nežádoucí reakci

Jako začínající modelář si nemůžete přát víc. Komplikace, které plynou z pokročilých modelářských technik (patina, kombinace barev různých bází a různých výrobců) se pokuste omezit na minimum a složitosti odložte na později. Není to snadné a abyste si to mohli dovolit, je třeba k tomu mít dostatek zkušeností. Především se pak vyvarujte jakýchkoli pokusů a experimentů na dílech vašeho modelu. Velice snadno se vám může stát, že díl neopravitelně poškodíte a celou stavebnici tak budete moci zahodit. Pokud chcete něco zkoušet, konejte tak na přebytečných dílech (ve stavebnicích kamionů se takové díly často vyskytují a jsou obvykle na prvních stránkách návodu označeny jako „part not for use“) a nebo jen na licích rámečcích, které můžete po nezdařených pokusech bez obav vyhodit do koše.

Při nákupu barev vás může napadnout otázka: Jaké množství barvy budu pro daný model vlastně potřebovat? Ani na tuto otázku neexistuje přímočará odpověď. Záleží na velikosti vašeho modelu (všechny modely kamionů v meřítku 1/24 a 1/25 lze bez obav označit jako velké) a vašem hospodaření s barvou. Pokud se vám podaří model nastříkat jednou nebo dvěma jemnými vrstvami dané barvy, zbytek naředěné barvy ze stříkací pistole uchováte (odděleně od původní barvy!) pro další použití a nic se vám nepodaří omylem vylít, v drtivé většině případů vystačíte s jednou plechovkou daného odstínu na několik modelů. Větší spotřebu je možné očekávat u barev, které budou na modelu dominovat, tedy zejména odstíny karoserie a rámu a může se stát, že vám jedno balení (plechovka, sklenička) daného odstínu na model nevystačí a budou zapotřebí balení dvě. Nakupovat větší počet barev předem nemá smysl. Větší spotřebu barvy pocítíte zejména u odstínů s horší krycí schopností (červená, žlutá, bílá), ovšem i to je do značné míry ovlivněno vlastnostmi podkladu – jinak barva kryje při nanášení na kvalitní podkladový nátěr (bílý či světle šedý, v případě bílé barvy pak černý), jinak se barva chová při nanášení na neošetřený plast.

Dostupné typy barev

Na trhu je dostupné velké množství barev od různých výrobců. Dají se dělit do několika kategorií. Časté bývá jejich dělení podle doporučeného způsobu nanášení: barvy univerzální, barvy určené pro stříkání, barvy určené pro natírání štětcem. Nejběžnější je ale ředit barvy dle chemického složení podle jejich báze. V případě prostředků užívaných v běžném modelářství jde o barvy emailové (syntetické), akrylové, barvy typu lacquer (zvláštní odrůda akrylům tzv. lakové barvy), lihové a případně ještě další speciální barvy, které nejsou vyráběné přímo pro potřeby modelářů, ale dají se nějakým způsobem použít (olejovky, autolaky).

Protože výše uvedené barvy jsou v modelářství používané, lze s nadhledem říci, že mají jedno společné: nějakým způsobem (nátěrem nebo nástřikem) s nimi lze nabarvit model. Potud není mezi jednotlivými barvami rozdíl. Otázkou je ovšem jakým způsobem se k danému výsledku dopracujete a jak bude výsledný model vypadat. Může se zdát (a zejména pro začínající modeláře nemusí být popsané rozdíly z počátku významné), že se od sebe jednotlivé barvy příliš neliší. Stačí ale vyzkoušet jak dobře se stříká, rozlévá po povrchu a schne vaše oblíbená Humbrolka a jak dobře a rychle to umí nějaká akrylka. Zkuste také jak se dané barvy stříkají na holý plast a jak dobře na jeho povrchu drží a jak je to při jejich nanášení na plast ošetřený základním nástřikem. Brzo zjistíte, že rozdíly jsou jasně patrné a nemusíte být žádný profík, abyste tyto detaily rozpoznali.

Pro ředění barev existují ředidla, která jsou výrobcem buď přímo vyráběna a dodávána a nebo alespoň doporučena. Je logické, že výrobcem garantovaných vlastností barev a jimi vytvořených povrchů lze dosáhnout pouze při dodržování jeho pokynů a tedy i používáním doporučených ředidel. K většině originálních ředidel existují alternativy, ale ty doporučuji předem vyzkoušet v porovnání s originálním ředidlem, protože jen tak si lze ověřit, zda-li jiné ředidlo vlastnosti barvy nezhoršuje. Zhoršení vlastností barvy použitím jiného než doporučeného ředidla však nemusí být vždycky podmínkou. Mnozí modeláři již v minulosti ukázali, že je tomu naopak. Typickým příkladem je třeba použití ředidla Tamiya Lacquer Thinner (žluté víčko) pro různé báze barev různých výrobců.

Pozornost je nutné věnovat také přípravě povrchu. Podobně jako ředidlo, doporučují výrobci barev také obvykle i způsob jejich nanášení (přímo na plast či pouze na povrch ošetřený základovou barvou). Pouze kvalitně připravený (hladký, čistý, odmaštěný) povrch zaručuje, že barva se na něj bude dobře nanášet a bude na něm také dobře držet. Mimo přilnavosti je základním nástřikem ovlivněn také výsledný odstín nanášené barvy. Jinak bude barva působit při stříkání na bílý základ, jinak se bude jevit po nástřiku na povrch tmavý. Má-li mít výsledný povrch jeden požadovaný odstín, je jasné, že shodný odstín musí mít i povrch před nástřikem. Nelze se divit tomu, že výsledný celek není jednolitý, když se barvená sestava před samotným nástřikem skládala z dílů několika odstínů (či dokonce několika různých materiálů), které nebyly základním nástřikem sjednoceny. Zkrátka a dobře, bez kvalitní přípravy se na cestě k dosažení dobrých výsledků jen těžko obejdete a zkušenost říká, že je lepší věnovat méně času přípravě než složitě dohánět zanedbané na téměř hotovém povrchu. Pro většinu modelářů je na tento požadavek odpovědí Mr.Surfacer (500,1000,1200) firmy Gunze, který představuje rozšířený a univerzální stříkací tmel a základní barvu v jednom, kterou lze výborně sjednocovat povrchy, odhalovat drobné škrábance či nepřesnosti a zároveň tyto jemné nedostatky tmelením a broušením odstraňovat.

Zabřednete-li do detailů a začnete-li se postupem času zabývat detaily či některými zvláštními modelářskými postupy zjistíte, že rozdíly mezi barvami jsou markantní a co lze s jedním typem barvy snadno a rychle je s jinou barvou zcela nemožné. Proto si o jednotlivých typech barev povíme více.

Emaily

Emaily jsou modelářská klasika stejně jako klasické rozpouštědlové ředidlo. V mém okolí s nimi začínal asi úplně každý. Jsou tím nejzákladnějším co lze mezi barvami v modelářství najít, jsou velice univerzální a široce dostupné, byť je v posledních letech začínají stále více vytlačovat barvy jiných bází. Díky k mnoha výhodným vlastnostem mají emaily svoje významné místo v modelářství a budou ho v něm mít i nadále. S jejich vlastnostmi počítají základní modelářské techniky (drybrush) a dají se směle použít i k činnostem, které jsou obvykle dominantou barev jiných bází (wash, chipping).

Co do báze jde o klasické syntetické barvy, které lze ředit (v ideálním případě) originálním ředidlem, ovšem většina z těchto barev nepohrdne ani klasickými ředidly S6006 či S 6001 a některé emaily lze ředit i ředidly typu lacquer (Tamiya, GSI). Pracuje se s nimi stejně jako s ostatními syntetickými barvami, dají se tedy dobře nanášet stříkáním i natíráním a bez problémů tvoří hladké a (v případě lesklých odstínů) i lesklé povrchy. Tyto barvy jsou provázeny typickým výrazným zápachem a relativně dlouhou dobou schnutí (řádově 24 hodin v závislosti na tloušťce nanášené vrstvy). Nejznámějšími výrobci těchto barev jsou firmy Humbrol, Revell, Testors, Tamiya či Agama.

Z výhod a nevýhod emailů mne napadají tyto:

Výhody emailů:

- snadná dostupnost a široký výběr odstínů včetně metalíz a kovových odstínů
- lze je dobře nanášet natíráním i stříkáním
- dobrá přilnavost barev k povrchu
- většinu barev lze ředit levnými a běžně dostupnými syntetickými ředidly
- univerzálnost - s pomocí emailů lze vcelku dobře zajistit všechny významné činnosti povrchové úpravy (základní nástřik, matné povrchy, lesklé povrchy, stínování, wash, dryhrush, patina)
- vzájemná mísitelnost barev od většiny výrobců

Nevýhody emailů:

- charakteristický zápach
- relativně dlouhá doba schnutí (zejména v porovnání s akrylovými barvami)
- před působením olejových barev je nutné je ochránit akrylovým lakem
- zhoršování vlastností některých nově vyráběných barev vlivem změny složení (omezení obsahu nebezpečných látek)

Akrylové barvy na vodní bázi

Akrylové barvy jsou druhou velkou skupinou barev, které se v modelářství používají. Na trhu jich je poměrně velké množství, ovšem mezi dostupnými barvami je třeba pečlivě vybírat, neboť se svými vlastnostmi mohou navzájem výrazně lišit. Jejich netoxické (nebo málo toxické) složení jim dalo sice do vínku snížená zdravotní rizika a malý (nebo vůbec žádný) zápach, ale těmito vlastnostmi barvy nedisponují „zadarmo“ a mají tak i mnoho negativních vlastností, které je činí v některých ohledech nevyzpytatelnými a práce s nimi je jiná než s klasickými emaily.

Co se ředění týče, jde o barvy, které jsou buď přímo ředitelné vodou a nebo výrobcem doporučenými ředidly, která nejsou agresivní a obvykle ani neprodukují žádný výrazný zápach. Ačkoli lze většinu těchto barev ředit běžnou vodou z vodovodu, výrobci k nim často dodávají také speciální ředidlo, které zajistí, že barva bude mít výrobcem garantované vlastnosti (jejich použití lze jen doporučit), neboť ředění vodou vlastnosti barvy i výsledného povrchu spíše zhoršuje.

Velkou pozornost je třeba věnovat přípravě povrchu, na jehož kvalitu jsou akrylové barvy poměrně citlivé a v opačném případě mohou mít problémy s přilnavostí. Někteří výrobci nabízí speciální podkladovou barvu, kterou je pro správné nanášení barev nutno jako základ aplikovat. Většina barev si ale vystačí s klasickým surfacerem. Při nanášení barev na holý plast nelze očekávat žádné zázraky - takové pokusy obvykle začínají špatným rozléváním barvy po povrchu, špatným krytím a končí špatnou přilnavostí barvy, mizernou kvalitou povrchu a snadným odíráním na hranách či snadným stržením části nátěru maskovací páskou, což není obvykle žádoucí.

Skutečností je, že malé přilnavosti akrylových barev některé modelářské techniky ochotně využívají, zejména při tvorbě odřenin či podobných poškození povrchu. Nicméně tyto techniky jsou pro značně pokročilé modeláře, kteří již mají s povrchovou úpravou značné zkušenosti.

Obrovskou výhodou je v případě akrylových barev skutečnost, že tyto barvy velice rychle schnou. Na zavadnutí povrchu, tak abychom mohli díl opatrně uchopit do rukou, stačí obvykle několik krátkých minut (je-li vrstva barvy přiměřeně tenká) a běžně pracovat lze s dílem během několika málo hodin nebo i desítek minut (což je opět ovlivněno především tloušťkou nanášené vrstvy a také použitým typem barvy). Nebylo by fér zde nezmínit, že některé typy akrylových barev mají se zasycháním trochu problém a stává se, že i při použití originální chemie je nastříkaný povrch lepkavý i několik dnů či případně nezaschne vůbec (v závislosti na tloušťce nanášené vrstvy). Vlastními zkušenostmi mohu potvrdit, že problémy se schnutím mají akrylové barvy GSI řady H v lesklých odstínech, zatímco s lesklým lakem GSI H jsem žádný takový problém neměl. V souvislosti s jinými běžně používanými akrylovými barvami jsem ale o žádném podobně zásadním problému se schnutím neslyšel a po opakovaných pokusech (kolega poradil do lesklé barvy přidat trochu čirého laku) se mi podařilo i tento problém s barvami GSI H do značné míry eliminovat. Neberte to tedy jako důvod proč se akrylovým barvám vyhýbat, tyto problémy se vyskytují jen zřídka.

Další velice výhodnou vlastností akrylových barev je jejich schopnost odolávat olejovým barvám. Olejové barvy jsou svým způsobem protikladem k barvám akrylovým, neboť jejich doba schnutí se pohybuje spíše v řádu dnů či týdnů. Dlouhé doby schnutí využívají některé pokročilé modelářské techniky povrchové úpravy modelů (např. wash, fading), při kterých je nutné na povrch modelu aplikovat olejovou barvu (ať už zředěnou či nezředěnou). Olejové barvy ovšem snadno a ochotně narušují předcházející vrstvy běžných emailových barev a tyto je třeba před působením olejových barev chránit – v ideálním případě akrylovým lakem. V případě akrylových barev, které jsou samy o sobě účinkům olejových barev odolné, tato nutnost odpadá, byť i v jejich případě se obvykle vrstva lesklého akrylového laku před práci s olejovými barvami nanáší, neboť po lesklém povrchu se olejovky lépe rozlévají, roztíraní a dají se s něj i snáze odstranit než z povrchů matných.

Tím zásadním, co k akrylovým barvám přivedlo mnoho modelářů, je žádný a nebo značně omezený zápach, takže akrylové barvy jsou předurčené k modelářské práci i v prostředích, která k různým chemickým zápachům nejsou zcela tolerantní – například v malém bytě okupovaném dalšími členy rodiny.

Zatímco klasické modelářské emaily jsou vzhledem ke způsobu nanášení univerzální (dají se stříkat i natírat), v případě akrylových barev toto nemusí vždycky platit. Zatímco některé barvy se hodí na obojí (Tamiya), některé jsou předem určeny a naředěny na stříkání (Vallejo Air), jiné jsou známé jako výborné barvy na štětec (Vallejo) a s některými natírat štětcem nejde vůbec a jiné zase snadno zasychají při stříkání na jehle pistole. Hodnocení těchto vlastností barev je poměrně subjektivní a závisí na zkušenostech a schopnostech modeláře. Já se nepovažuji za žádného štětcového mága a ručně natírám jenom ty nejmenší díly a i tak se tomu vyhýbám jak to jen jde, takže se necítím být dostatečně kvalifikovaný na to, abych řekl, že některé barvy jsou v tomto vyloženě špatné a jiné naopak vynikající. Vyzkoušel jsem jeden jediný odstín barev na štětec Vallejo a pracovalo se mi s ním velice příjemně, jiný díl jsem zkoušel natřít akrylovou barvou Model Master, ale šlo to tak mizerně, že jsem díl raději nastříkal. Vzhledem k dosti krátké době schnutí se při natírání větších dílů mohou některé barvy chovat neochotně, neboť natíraný povrch rychle zasychá a znesnadňuje napojování jednotlivých tahů štětcem (barva se neslévá tak snadno jako déle schnoucí emaily). Tuto vlastnost lze eliminovat použitím zvláštního ředidla, tzv. zpomalovače schnutí, který zlepšuje vlastnosti barvy při natírání a ku prospěchu bývá obvykle i jeho přídavek do barvy nanášené stříkáním (omezení zasychání barvy na jehle pistole, lepší rozlévání barvy na povrchu, menší prášení barvy při stříkání).

Obecně lze říci, že práce s akrylovými barvami má v porovnání s klasickými emaily svá specifika a práce s nimi je jiná než s klasickými emaily. Jednotlivé barvy různých výrobců se často výrazně liší svými vlastnostmi a volba vhodné barvy může vyžadovat trochu experimentování. Chce se mi říct, že akrylové barvy jsou obecně mnohem méně vyzpytatelné než emailová klasika – některé jsou výborné, některé stojí vyloženě za prd (některé jdou stříkat i natírat bez problémů, jiné pouze při zvýšeném stupni námahy a obezřetnosti), a práce s nimi vyžaduje obecně více zkušeností v tom smyslu, že klasický email vám většinou odpustí, když ho naředíte tím nejlevnějším S6006 z drogerie a v silné vrstvě ho naperete na neošetřený plastový díl z několika barev základního materiálu a v drtivé většině případů ho z tohoto povrchu nestrhnete ani maskovací páskou. S akrylkami si musíte na všechno tohle dávat zatraceně dobrý pozor a chyby tyhle barvy tak snadno neodpouští. V některých ohledech je práce náročnější (citlivost barev na kvalitní základní nástřik) a vyžaduje i trochu cviku (volba správného stupně naředění pro natírání či nástřik). Navíc akrylové barvy obvykle kryjí trochu méně než jejich emailové protějšky, což na jednu stranu sice vyžaduje více vrstev nástřiku, ale na druhou stranu umožňuje využívat tuto vlastnost při různých modelářských technikách (preshading, stínování). Většinu negativních vlastností akrylových barev vyvažují výhody jako je odolnost barev vůči olejům, omezený nebo vůbec žádný zápach a rychlé schnutí. Akrylové barvy asi nejsou úplně pro každého, ale ti, kteří si na ně zvykli, si často již nedokáží představit úplný návrat ke klasickým emailům. Nejznámější výrobci těchto barev jsou firmy Tamiya, Gunze (řada H), Model master, Lifecolor, Vallejo a Vallejo air, Revell, Pactra, Akan, Agama.

Výhody vodou ředitelných akrylových barev:

-široká barevná paleta dostupných odstínů od mnoha různých výrobců, mezi nimiž si každý vybere
- rychlé schnutí barev
- slabý nebo vůbec žádný zápach
-odolnost povrchů vůči působení olejových barev
-dobře použitelné k mnoha různým technikám při tvorbě povrchové úpravy
-nabídka produktů v této řadě barev má vzrůstající tendenci

Nevýhody akrylových barev:

- omezená vzájemná mísitelnost barev od různých výrobců
- doporučeno používat originální chemii (ředění vodou spíše pro případy nouze)
- citlivost barev na kvalitní základní nástřik, špatná přilnavost na holé plasty
- nevyzpytatelné vlastnosti některých barev (problémy se schnutím, gumový charakter povrchu, zasychání na jehle stříkací pistole)

Akrylátové barvy lakové (tzv. lacquer - Gunze C, Alclad, autolaky)

Barvy typu lacquer (neboli lakové akryláty, chcete-li – jiný výraz jsem pro jejich pojmenování do češtiny nenašel) jsou zvláštní odrůdou akrylátů. Nemají sice všechny jejich výhodné vlastnosti (barvy lacquer provází pronikavý charakteristický zápach), na druhou stranu jsou však mnohé z jejich vlastností znatelně lepší a oproti vodou ředitelným akrylkám jsou uživatelsky velice příjemné a dobře se s nimi pracuje jak v matných tak i lesklých odstínech. Dalo by se říci, že svými vlastnostmi leží někde napůl cesty mezi emaily a klasickými akrylkami. Tuto bázi barev v modelářství zastupují barvy GSI řady Mr.Color nebo kovové barvy Alclad, známé při ztvárňování kovových povrchů. Oboje poznáte dobře a z dálky: strašně smrdí…

Tato báze barev má své vlastní ředidlo, které lze použít i k ředění jiných bází barev (Tamiya Lacquer thinner) a i zde platí, že originální ředidlo je přímou cestou k zajištění výrobcem garantovaných vlastností barev. Neboť jsou o poznání agresivnější než klasické akrylové barvy, je třeba dbát opatrnosti kombinujeme-li je s barvami jiných bází a na pozoru je nutné se mít i při nanášení těchto barev (laků) na obtisky.

Podobně jako klasické akrylky, platí i pro barvy lacquer krátká doba schnutí, která je v řádu několika málo minut (pro zavadnutí povrchu) a několika málo desítek minut k takovému proschnutí barvy, aby bylo možné díly bez rizika jeho poškození uchopit do rukou. V případě silnější vrstvy je pochopitelně pro schnutí nutná delší doba než v případě vrstvy jemné a během prosychání silnější vrstvy (zejména při práci se Surfacerem) má barva snahu se propadat podobně jako klasické rozpouštědlové tmely, takže nepočítejte s tím, že silnou vrstvou surfaceru zakápnete hlubší otvory či prohlubně.

Nemohu říci, že by s barvami typu lacquer nebylo možné pracovat i štětcem – při vhodném stupni naředění to jde asi docela dobře a s natíráním drobotiny není problém. Rovnou se ale přiznávám, že s natíráním těmito barvami nemám víceméně žádné zkušenosti, neboť většinu dílů stejně stříkám a štětcování se, s výjimkou drobných detailů, vyhýbám.

Specifickou vlastností těchto barev je i fakt, že každý nový nástřik do určité míry oživuje nástřiky spodních vrstev, takže je třeba vyhýbat se nanášení silné vrstvy barvy, která by mohla ve spolupráci s vrstvou předcházející působit neplechu. Na druhou stranu, tato zdánlivě negativní vlastnost je modeláři využívána a ve spolupráci s ředidlem Mr.Color Leveling thinner je způsobem, jak dosáhnout zjemnění barevných přechodů mezi jednotlivými barevnými poli.

Mimo modelářství jsou barvy lacquer svými vlastnostmi nejblíže autolakům. Jejich povrchy jsou tvrdé, dobře se brousí a leští a rády a ochotně tvoří jemné i lesklé povrchy. Příbuznost těchto dvou typů barev naznačuje i skutečnost, že se mi pro ředění dvousložkových autolaků při práci na modelech dobře osvědčilo právě ředidlo Mr.Color thinner.

Co se autolaků samotných týče, nejde sice o barvy přímo určené pro užití v modelářství, ale mají své výhody a proto bych jim v rámci této kapitoly věnoval alespoň krátkou zmínku. Zatímco v jiných modelářských odvětvích (letadla, bojová technika) nemají tyto barvy opodstatněné využití (obvykle nevyhovují ani svými odstíny ani leskem), jejich použití na modelech osobních či nákladních automobilů se přímo nabízí neboť dostatečný lesk výsledného povrchu je mnohdy přímo požadován a jasná je i výhoda nabízených odstínů, které jsou navíc běžně kódované dle systému RAL, který zaručuje shodnost odstínů barev různých výrobců a navíc jsou běžně dostupné i ve sprejích což ocení především modeláři, kteří nedisponují stříkací pistolí (je pouze nutné dbát opatrnosti a ujistit se, že jde o akrylát, nikoli nitrocelulózu, která s plastem nehezky reaguje). Co se chování barev samotných, nelze říci že by se od klasických modelářských barev nějak výrazně lišily – jsou výborné na stříkání a ochotně tvoří kvalitní a odolné vysoce lesklé povrchy, které se dobře brousí i leští. Praktické zkušenosti mám především s dvousložkovými akrylátovými autolaky, které je třeba před použitím správně namíchat (správný poměr obsahu barvy a tužidla) a u kterých se mi výborně osvědčilo rychlé schnutí (i poměrně silná vrstva barvy je po 24 hodinách dobře brousitelná a dá se leštit) a výborná přilnavost barvy i na leptaných dílech. Tyto barvy jsem s úspěchem ředil běžným ředidlem S6001 i GSI Mr.Color. Mimo klasických barev stojí za zmínku i dvousložkové základové barvy, které se dobře hodí pro základní nástřiky leptaných dílů, na kterých perfektně drží. Ačkoli tyto barvy nejsou přímo určené pro modelářství, jejich použití skýtá mnoho výhod a po boku klasických modelářských barev mají svoje pevné místo.

Výhody barev typu lacquer:

-spoujují většinu pozitivních vlastností emailů a akrylových barev, zatímco většinu negativních vlastností postrádají
-výborně se stříkají, dobře kryjí
-dobrá brousitelnost
-dobrá přilnavost barev k povrchu
-kompletní a dobře fungující ucelený program chemie firmy Gunze: Mr.Surfacer, ředidlo a barvy Mr.Color, ředidlo Mr.Color levelling thinner, Mr.Retarder (zpomalovač schnutí), Mr.Metal primer (pro základní nástřiky kovových dílů)

Nevýhody barev typu lacquer:

- většině populace tyto barvy opravdu hodně smrdí

Lihové barvy a pasty (Agama)

Alternativou, která sice může být již na první pohled mnohými zavrhována, zejména kvůli ne úplně dobré pověsti domácího výrobce barev firmy Agama (ne zcela přesvědčivé emaily a náročné akrylky), ale na druhý pohled je těmi, kteří ji vyzkoušeli, přirovnávána svými vlastnostmi k produktům od nejlepších výrobců na trhu. Řeč je o lihových barvách Agama.

Přiznám se bez mučení, že do kontaktu s těmito barvami jsem přišel pouze prostřednictvím známých a oblíbených kovových lihových past, které jsou sice na trhu k dispozici v ne příliš praktických plastových ampulkách, ale nabízejí snadný a levný způsob jak napodobit kovové povrchy z různých materiálů ocelí počínaje a mosazí či mědí konče. Tyto pasty (jak již název napovídá) jsou k dispozici v relativně tuhé podobě a nanášet se dají roztíráním a po naředění (lihovým ředidlem, které výrobce rovněž dodává) také natíráním i stříkáním. Jsou velice citlivé na přesnost a čistotu podkladového povrchu (odhalí sebemenší škrábanec či nečistotu), ale dokáží velice věrně napodobit kovový povrch a při troše cviku s nimi lze dosáhnout vynikajících výsledků. Dalo by se říci, že v podobě lihových past dostává modelář mnoho muziky za málo peněz.

Zdá se (a to už mám jenom z doslechu), že hodně příjemné jsou i klasické lihové barvy Agama, které, byť jsou poměrně neprakticky balené, se dají vcelku dobře stříkat i natírat a vlastnostmi je lze přirovnat někam mezi klasické akryláty a barvy typu lacquer. Jejich velkou výhodou je zejména nízká cena a slabý (lihový) zápach. Máte-li chuť si trochu zaexperimentovat, tyto barvy stojí za úvahu.

Olejové barvy (Umton, Abteilung.502 a jiné)

V klasickém modelářství mají své pevné místo již nějakou dobu i barvy olejové. Jde o klasické umělecké barvy na olejové bázi, které jsou běžně dostupné v tubičkách od mnoha výrobců, našich i zahraničních. Tyto barvy se od klasických modelářských barev liší a právě jejich odlišnost a specifické vlastnosti v čele s velice dlouhou dobou schnutí je předurčily k mnoha modelářským technikám týkajícím se povrchové úpravy ať už přímo barvení či dodatečného stínování a patiny.

Jejich použití je široké. Výborně se hodí k nanášení štětcem, což oceňují zejména figurkáři. Díky dlouhé době schnutí (řádově dny až týdny) se dají použít k tvorbě mnoha pozvolných efektů při prolínání několika barevných odstínů (nejrůznější barevné přechody a stínování). Existují techniky nanášení těchto barev tupováním a roztíráním, které výborně imitují dřevěné povrchy. Nenahraditelné jsou olejové barvy při tónování povrchů ať už celoplošně (filtry) či lokálně (rozmývání drobných teček), zvýrazňování spár a drobných detailů (wash) a účastní se i většiny pokročilých patinovacích technik. Začínající modelář si jejich potřeby nemusí být vědom celé roky, pokročilí modeláři olejové barvy hojně využívají.

Ředit je lze mnoha různými ředidly z nichž běžný terpentýn je až zbytečně agresivní a pro modelářské účely je příjemný a široce dostupný MIG Thinner for washes (lahvička s červenou etiketou), White Spirit nebo i benzín do zapalovačů (Zippo). Pozor, olejové barvy narušují povrch klasických emailů! Před nanášením většího množství olejovek na emailový základ je třeba nanést na povrch ochrannou vrstvu v podobě akrylového laku. S akrylovými barvami se olejovky snáší dobře a při šetrném zacházení nedělají olejové barvy potíže ani s barvami GSI řady C.

Vzájemné kombinace barev

Když si člověk uvědomí kolik různých typů barev lze při stavbě modelu použít, napadne ho otázka, je-li možné tyto barvy při práci také kombinovat. Odpověď zní: ano, ale nikoli bezohledně. Předně, žádný výrobce apriori nepřipravuje své produkty tak, aby ladily se zbožím od konkurence. Tím pádem vám také nikdo nezaručuje, že se budou dané produkty snášet. Veškeré takové pokusy je třeba předem vyzkoušet a nanečisto ověřit dříve než je aplikujeme na model a to jak ve věci vzájemného mísení barev různých výrobců a různých bází (někdy to funguje dobře, jindy vůbec) tak i jejich postupného nanášení na model.

Stalo se mi třeba, že jsem při stavbě modelu potřeboval zalakovat emailovou metalízu lakem GSI Super clear. Kolega mne předem důrazně varoval, že s touto kombinací (email dole, GSI řady C nahoře) má negativní zkušenost a že ji nedoporučuje. V mém případě však žádná negativní reakce nenastala a barvu se mi podařilo bez problémů daným lakem přestříkat. Jak je to možné? Nikdo neví. Třeba byla moje Humbrolka z jiné šarže než barva, kterou použil kolega. Třeba jsme oba použili jiná ředidla a nebo stačila jen jiná vrstva barvy. Z uvedeného příkladu plyne jediné: ověřovat a zkoušet. To co jiným v minulosti mnohokrát prošlo už vám projít nemusí a je škoda kvůli tomu poškodit rozpracovaný model.

Prezentované práce špičkových modelářů jasně ukazují, že kombinace různých bází barev i výrobců jsou pro dosažení kvalitních výsledků nikoli možné, ale nezbytné. Nemějte tedy strach z experimentů, ale experimentujte obezřetně a raději mimo model, do jehož stavby jste již investovali desítky hodin a tisíce korun.

Závěrem

Které barvy jsou nejlepší a s jakými máte začít? Jak již bylo řečeno v úvodu, na tuto otázku vám nikdo zcela uspokojivou odpověď nedá. Faktem je, že pracovat se dá se všemi bázemi barev a jejich pozice na žebříčku kvality v porovnání s ostatními barvami je do značné míry subjektivní záležitost. Někdo vám hned na úvod doporučí akrylky, někdo vás směle odkáže ke klasickým emailům a jiní vás zase nasměřují na populární GSI řady C. Myslím si, že příliš nezáleží na tom jaké barvy si na úvod zvolíte. Pokud se budete chtít modelářstvím vážně zabývat, stejně vám nezbude nic jiného, než postupně vyzkoušet vše v okolí, abyste se mohli sami rozhodnout na základě vlastních zkušeností raději než jen podle rady kamaráda, který může být špičkový modelář ale také nešikovné kopyto.