V textu o povrchové úpravě modelů se opakovaně objevuje pojem broušení. Tuto činnost bychom mohli směle do povrchové úpravy modelu zařadit. Byť se jedná o mechanickou úpravu povrchu, má na jeho vzhled velice výrazný vliv.

Brousit povrch lze různým způsobem a brusivy různých hrubostí, takže na straně jedné je opravdu hrubé odstraňování silné vrstvy materiálu (představte si rašpli) a na straně druhé pak jemné finální opracování povrchu brusnou pastou, které s klesající hrubostí pasty přechází v leštění.

Pro hrubé opracovávání materiálu lze použít běžné modelářské pilníky různých průřezů a mnoho práce ušetří i pestrá nabídka brusných nástrojů do modelářských vrtaček. Se zvyšující se přesností práce klesá požadavek na tloušťku odebírané vrstvy materiálu a pozornost modeláře se přesouvá od pilníků k brusným papírům, které jsou na trhu k dispozici od nejhrubších (hrubost řádově 100) až po nejjemnější sametové papíry pro broušení pod vodou, jejichž hrubost je udávaná ve stovkách a tisících, s nimiž lze jemně brousit a leštit nejen výchozí povrch, ale i později nanesené vrstvy barvy v případě, že se na nich objeví nějaké nečistoty a vady způsobené nedokonalým nátěrem nebo nástřikem. Mimo klasických nástrojů jsou na trhu k dispozici i doplňující produkty určené pro broušení v podobě brousítek (houbových nebo papírových tyčinek pokrytých vrstvou brusiva, jejichž hrubost opět pokrývá celé rozpětí hrubostí od hrubého broušení po finální leštění) nebo brusných plátýnek, která mohou v mnoha ohledech ulehčit nebo zpříjemnit práci.

Pro finální úpravy povrchů jsou k dispozici modelářské leštící pasty s odstupňovanými hrubostmi, z nichž nejznámější jsou produkty firmy Tamiya a Gunze. S těmito leštícími pastami lze s úspěchem jemně dolaďovat lesk podkladového povrchu i výsledných nástřiků a nejednomu modeláři jsou užitečným pomocníkem.

Než se pustíte do samotného broušení, má smysl se zamyslet nad tím co chcete brousit a jaký způsob broušení bude pro danou část modelu nejvhodnější. Uvědomte si, že nevhodně zvoleným způsobem broušení můžete snadno poškodit okolní povrchové detaily modelu, zatímco původní místo zůstane neopracované. Rizikové je v tomto ohledu například broušení vteřinového lepidla, které je o poznání tvrdší než okolní plast, který má tendenci ubývat rychleji než samotné lepidlo, které se snažíte brousit. Podobné je v tomto ohledu broušení jakýchkoli výstupků na rovné ploše. Pokud se je budete snažit zbrousit například houbovým brousítkem, snadno se dostanete do stavu, že měkké brousítko bude svým povrchem výstupek kopírovat, postupně zaoblí jeho hrany, ale úplně ho neodstraní. Zde je pak jistější použít pod brusnou plochu dostatečně tvrdý podklad. Většina modelářů tuto potřebu řeší nalepením brusného papíru na libovolnou tvrdou destičku (plastovou, dřevěnou) či použitím brusného papíru ve spojení se špalíčkem dřeva, která papír přitiskne na broušený povrch v celé ploše.

Pracujete-li s jemnými brusnými papíry, má smysl s nimi pracovat nejen za sucha, ale i za mokra. Pojem broušení pod vodou nemusí nutně znamenat, že se s modelem naložíte do vany, stačí jen dostatečně namočit papír samotný (výhodné je papír namočit předem, vlivem vlhkosti změkne a při práci je poddajnější) i broušený povrch. Voda pak z povrchu i papíru odplavuje uvolněná zrnka brusiva a broušením odstraněný materiál, takže povrch papírů není tímto materiálem ucpávána uvolněná zrnka tak nehrozí nadměrným poškozením povrchu viditelnými vrypy a škrábanci. Hotový díl je pak vhodné od nečistot omýt pod tekoucí vodou za pomoci staršího zubního kartáčku.