Úvodem

Do jaké míry se budete ve svých modelářských začátcích kabeláží zabývat je čistě vaší volbou. Můžete ji zcela ignorovat a nebo se jí naopak věnovat důkladně. Pro malé oživení modelu stačí sem tam přidat nějakou hadičku a nikdo nebude zkoumat odkud a kam vede. Můžete si také sehnat nějaké schéma rozvodů vzduchu (systém vzduchových brzd na většině aut je stejně vždycky podobný systému vzduchových brzd Westinghouse, ze kterého vychází a je úplně jedno, jestli stavíte nejnovější Actros nebo třicet let starou Liazku) či elektroinstalace, (která je u všech vozidel založena na stejném principu) a pokusit se je na model aplikovat. Může se to zdát složité, ale když půjdete trubku po trubce, můžete se dopracovat k velice efektním výsledkům. Faktem je, že většina modelářů, kteří se modelům kamionů věnují delší dobu se kabeláž snaží na modelech alespoň naznačit, neboť její absenci lze na velkých modelech měřítek zanedbat jen stěží.

V jaké fázi stavby modelu začít s kabeláží?

Se ztvárněním kabeláže souvisí vhodný okamžik stavby modelu, ve kterém má smysl se kabeláží začít zabývat. To je podmíněno zejména barevnými odstíny, které má kabeláž na výsledném modelu mít. Jak již bylo řečeno, může být kabeláž zpravidla zbarvena dvěma způsoby – buď má přímo odstín rámu a nebo se od něj barvou liší, případně je v barvě rámu pouze nějaká část rozvodů. Požadované zbarvení vlastně definuje pracovní postup, kterým lze kabeláž vytvářet i okamžik, ve kterém je zapotřebí ji na modelu vytvořit. Zatímco v případě kabeláže, která má být v barvě rámu je ideálním okamžikem pro její tvoření chvíle před nástřikem podvozku vozidla základní barvou (tedy v okamžiku, kdy je sestaven rám s nápravami, vzduchojemy a případně i motorem), u kabeláže, která se má od podvozku barevně lišit je vhodný okamžik až tehdy, je-li celek podvozku již nabarven výsledným odstínem.

Každému z vás bude jistě vyhovovat něco jiného, nicméně upozorňuji předem, že tvorba kabeláže na již nabarveném modelu je podstatně náročnější a hrozí zde poškození již vytvořené povrchové úpravy (potřísnění lepidlem), která se poměrně špatně opravuje. Na druhé straně ale nelze příliš počítat s tím, že kabeláž na modelu vytvoříte ještě před nástřikem rámu a po něm pak budete jednotlivé hadice a kabely natírat jinou barvou. Ani to nevede k příliš přesvědčivým výsledkům, resp. je to postup velice náročný na přesnou práci se štětcem a použití vhodných barev.

Práce na kabeláži

V okamžiku kdy již víte vše potřebné se můžete pustit do práce. Předpokladem je, že máte k dispozici potřebný materiál, základní podklady a víte také jakým způsobem budete kabeláž na svém modelu barvit, tedy zdali to bude společně s celým podvozkem nebo zvlášť a nabarvené díly (kabely, ventily aj.) budete vlepovat do již nabarveného rámu.

Co se podkladů týče, já při své práci postupuji tak napůl. Mám nějakou praxi na skutečných autech, takže tuším co a kam by mělo vést a kde by se jaké rozvody měly nacházet. Pokud mám k dispozici fotodokumentaci, snažím se jí přidržovat, ale pokud ji nemám, hlavu si s tím příliš nelámu a pracuji metodou kvalifikovaného odhadu. Když v rámu vytvoříte dostatečný zmatek, stejně se nikdo nebude zabývat tím, je-li daná hadička na modelu navíc a nebo že naopak nějaká chybí.

Já mám ve zvyku obvykle zapojit do vzduchové soustavy její hlavní uzly, tedy kompresor na motoru, brzdové válce, vzduchojemy a případně i vzduchové vaky. Nachází-li se na viditelném místě, snažím se většinou naznačit alespoň úvodní část vzduchové soustavy, tedy pojišťovací ventil, odlučovač vody a oleje a čtyřcestný ventil, po které následují již jednotlivá vedení do vzduchojemů. Obvykle také do rámu doplním několik základních ventilů, které ztělesňují brzdiče, zátěžové regulátory a podobně. K těm pak doplním ještě rozvody nafty od nádrže k palivovému čerpadlu, pár základních rozvodných krabiček elektrických rozvodů, spojím je několika kabely spolu s alternátorem, světlomety a schránkou s akumulátory a rám se tak obvykle zaplní natolik, že další kabeláž doplňuji již jen sporadicky na místech, která je třeba více zaplnit. Pro takovou činnost není zapotřebí být konstruktérem a dosažené výsledky přesto uspokojí nároky většiny kamionových modelářů.

Důležité je, aby věci byly logicky uspořádané a na vašem modelu se neobjevovaly věci, které se na skutečných vozidlech nemohou vyskytnout. Dbejte například na správnou polohu vstupů a výstupů kabeláže z jednotlivých agregátů. Všimněte si také toho kudy jak jsou kabely a hadice vedené. Na nových vozidlech je v kabeláži obvykle poměrně velký pořádek. Vše je vzorně srovnané, spáskované. Volně visící dráty a kabely jsou na vozidlech nemyslitelné, neboť vždy hrozí jejich zachycení a utržení nějakou pohyblivou součástí (kolem, hnací hřídelí, návěsem). Pevně uchycené musí být trubky a hadice také z důvodu rizika prodření či proklepání a problematické jsou také jejich vzájemné kontakty. Velice ošidné je také vedení drátů a hadic v okolí tepelně exponovaných míst, zejména v okolí výfuku. Vnímejte také průměr jednotlivých vedení a jejich přepočet do měřítka. Používáte-li například na modelu v měřítku 1/24 bužírku o průměru 1 mm, v přepočtu do skutečnosti by měla průměr 24 milimetrů a to už je pro přívodní kabel ke světlům opravdu hodně.

V případě že bude kabeláž na vašem modelu v barvě podvozku, je v podstatě jediný rozumný postup a to dokončit ji ještě před nástřikem podvozku základní barvou. Výhodou je, že se nemusíte bát poškození předchozího nástřiku ani viditelných stop po lepidle protože výsledný povrch sjednotí barva. Náročnější je tvorba kabeláže, která má být od podvozku barevně odlišná. Veškeré kabely a hadice je nutné dolepovat až po barvení podvozku (jejich dodatečné barvení v rámu například štětcem je poměrně problematické) a je zde tedy nutná příkladná čistota a přesnost práce, neboť na hotovém rámu není příliš prostoru k opravám, zejména uvnitř podélníků, kde je poměrně těsno. Při tomto postupu doporučuji dolepení ventilů s předvrtanými otvory ještě před povrchovou úpravu rámu. Mají-li tyto ventily být od rámu barevně odlišené, doporučuji je dobarvit štětcem až po nástřiku rámu. Díky předvrtaným otvorům je pak snadnější kabely do rámu vlepovat a uhlídat čistotu práce.

Pracovní postup

Má-li být v rámci této kapitoly prezentován nějaký postup, je třeba říci, že neexistuje žádný všeobecně uznávaný soubor jednotlivých kroků, které by bylo možné považovat za nějaký obecně platný pracovní postup tvorby kabeláže (o jakém můžeme hovořit například v případě povrchové úpravy). Nelze říci, že jeden přístup je správný a ostatní jsou špatné. Volba posloupnosti pracovních kroků je z velké části otázkou osobních preferencí každého stavitele modelů a každému může vyhovovat něco jiného.

To ale neznamená, že nelze definovat postup, který by pokryl většinu případů, se kterými se setkáte a který by uspokojil většinu začínajících modelářů. S přihlédnutím k mým dosavadním zkušenostem ze stavby modelů kamionů bych obecný postup tvorby kabeláže definoval následujícími sedmi body:

1. Příprava materiálu
2. Předvrtání otvorů
3. Dolepení spojovacích uzlů kabeláže na příslušná místa
4. Dolepování jednotlivých drátků a hadiček
5. Dolepování úchytných bodů
6. Nástřik celku
7. Dolepení zbývající kabeláže

Nyní si je stručně charakterizujme:

1. Příprava materiálu

Pod přípravou materiálu si představme učinění veškerých kroků nutných k obstarání potřebného materiálu. Ať už jde o objednání materiálu přes internet, jeho nákup v kamenné prodejně nebo pouze otevření příslušné krabice, společným výsledkem této fáze by měl být materiál, který je možné okamžitě použít k práci.

V případě kabelů přípravné práce zahrnují například svléknutí bužírky z vodiče (někdy je vhodnější pro další práci použít vodič samotný, jindy bužírku, jindy není třeba vodič a bužírku oddělovat vůbec). V případě dalších dílů, tedy zejména jednotlivých vzduchových ventilů, spojovacích uzlů a rozvodných krabiček elektroinstalace, příprava materiálu zahrnuje buď jejich nákup či výrobu tak, aby v případě ztvárňování kabeláže byly již tyto díly předem hotové a připravené k vlepení do rámu.

2. Předvrtání otvorů

Kabeláž se obvykle vlepuje do předvrtaných otvorů. Není to sice podmínkou a jednotlivé drátky je možné lepit i „na tupo“, nicméně vzhledem k malé styčné ploše mezi mezi dílem a drátkem je takový výsledek dosti křehký a čistota práce vlivem nanášení lepidla problematická. Proto většina modelářů časem dospěje k tomu, že rychlejší a přesnější je předvrtání otvorů pro jednotlivé kabely, do kterých je pak jejich vlepování výrazně snadnější a rychlejší, o čistotě práce ani nemluvě.

Předvrtaný otvor by měl být jen o něco málo větší než je průměr vlepovaného drátku! Vlepování slabých vláken do otvorů předvrtaných vrtákem o průměru 1 mm nevypadá příliš dobře. Pro tuto práci se mi velice dobře osvědčila ruční upínka se sklíčidlem pro upínání vrtáků malých průměrů, řádově 1 mm až 0,1 mm. Upínku jsem koupil v běžném modelářském eshopu stejně jako vrtáky, které je zároveň možné koupit na většině modelářských výstav. Tato investice v řádu několika málo stokorun je trvalá (s výjimkou nejmenších vrtáků, na jejichž křehkost je třeba si nejprve zvyknout) a práci podstatným způsobem zjednodušuje.

Otvory je vhodné předvrtat zejména do všech ventilů a spojovacích uzlů a také jednotlivých prvků, které jsou kabeláží spojovány tedy zejména kompresor, vzduchojemy, brzdové válce, vzduchové vaky, palivové čerpadlo a filtry, palivová nádrž a podobně.

V případě dílů, které jsou součástí stavebnice (například brzdové válce) je dobré na předvrtání otvorů pamatovat ještě před jejich nalepením na rám, neboť dodatečné dovrtávání otvorů může být ve zúženém prostoru rámu problematické.

3. Dolepení spojovacích uzlů kabeláže na příslušná místa

Tímto krokem je myšleno dolepení všech zbývajících uzlů kabeláže na příslušná místa v rámu tak, aby do nich bylo následně možné vlepovat kabely a jejich prostřednictvím jednotlivá místa na podvozku spojovat. Jde zejména o všechny vzduchové ventily, elektrické uzly a podobně.

Je pochopitelné, že ne všechny díly chceme barvit společně s podvozkem. Například motor, palivovou nádrž nebo třeba vzduchové vaky může být výhodnější barvit samostatně. V tom případě na podvozku modelu pouze připravíme vlákno či drátek odpovídající délky, kterým dolepovanou část (například palivovou nádrž) se zbytkem modelu spojíme.

4. Dolepování jednotlivých drátků a hadiček

Jsou-li všechny uzly na svém místě, nezbývá nám nic jiného než trpělivá a mravenčí práce, která spočívá ve vlepování jednotlivých vláken do předvrtaných otvorů a jejich zkracovaní na požadovanou délku. Dbejte na čistotu práce a používejte vlákna odpovídajících průměrů jinak bude váš výsledek působit nereálně (kabeláž bude příliš tlustá nebo naopak příliš jemná).

5. Dolepování úchytných bodů

Je-li kabeláž na svém místě, je možné ji ještě dodatečně vyšperkovat od nějaké spojovací body, sponky, pásky a podobně. S jejich množstvím se to nemusí přehánět. Je vhodné je lepit především na místa, která budou na výsledném modelu viditelná, jinak je to spíše mrhání materiálem.

6. Nástřik celku

Logickým vyústěním tvorby kabeláže je její nástřik. Kabeláž je poměrně složitá soustava drátků, ventilů, bužírek a nejrůznějších drobných dílů. Proto je její barvení štětcem prakticky nemožné a nebo přinejmenším neúměrně náročné. Proto doporučuji spíše barvení nástřikem klasickou stříkací pistolí.

Po celoplošném nástřiku je samozřejmě možné dobarvit ručně jednotlivé detaily. Zejména ventily, rozvodné krabičky či jiné spojovací uzly se často svojí barvou od zbytku odlišují a takové oživení je na modelu vždy vítané.

7. Dolepení zbývající kabeláže

V případě, že je na model třeba ještě dolepit zbytky kabeláže, které se nemají barvou s podvozkem shodovat, je dobré tak učinit co nejdříve po fázi barvení podvozku, neboť v přibývajícími díly na rámu (kabina, blatníky, točnice), bude jakékoli další dolepování drobných detailů (zejména ve stísněném prostoru rámu) těžší a těžší.

Dolepením posledních dílů, které byly případně barveny odděleně (palivová nádrž, motor, vzduchové vaky, světla ap.) práce na kabeláži končí. Do předvrtaných otvorů je pak pouze nutné vlepit předem připravená vlákna a činnost je u konce.

Sedmým bodem práce na kabeláži končí. Kabeláž je tak hotová a stavba modelu může pokračovat dál. Je jasné, že hned napoprvé se vám jen stěží povede zpracovat kabeláž na modelu takovou, aby odpovídala realitě a uspokojila všechny vaše nároky. Stavba modelů kamionů je však dlouhodobý proces a každý modelář neustále zlepšuje své schopnosti a učí se nový věcem. Začněte proto jednoduše. Stačí proplést několik drátků mezi podélníky, napojit na ně brzdové válce, zadní světla, vzduchojemy a palivovou nádrž a jejich vyústění zamaskovat uvnitř podélníků v okolí motoru, kde nebude nic viditelné a uvidíte že i několik prostých detailů dokáže model velice oživit. Chcete-li se inspirovat v jiných oborech modelářství, pak má jistě smysl zavítat mezi stavitele plastikových modelů letadel, kteří se kabeláží také často zabývají, zejména v útrobách strojů jako jsou pumovnice či podvozkové šachty. Využívají podobných postupů a prakticky stejných materiálů, ovšem reprodukují kabeláž na modelech mnohem menších měřítek (1/32, 1/48 či 1/72) a tak jejich práce musí být přesná a pečlivá a taková inspirace není nikdy na škodu.

Honza Rosecký, 21.4.2014