Úvodem

V duchu toho, že obraz řekne více než tisíc slov jsem vybral ze svého archivu tři desítky následujících fotografií. Ty mapují běžné prvky kabeláže na nákladních vozidlech (v přibližné posloupnosti od zdroje tlakového vzduchu) a upozorňují na významné detaily, kterými má smysl se na modelech kamionů zabývat. Díky nim bude pro mnohé modeláře jednodušší základní prvky vzduchové soustavy pojmenovat a udělat si alespoň základní představu o jejich vzhledu, rozměrech, umístění a zapojení.

Zdrojem tlakového vzduchu je pístový kompresor umístěný na motoru. Vzduch z kompresoru je veden nejprve do pojišťovacího ventilu, který reguluje maximální tlak v soustavě (řádově 0,8 Mpa) a přebytky vypouští do volné atmosféry. Často toto vypouštění můžete u nákladních automobilů slyšet jako hlasité odfouknutí. Kromě regulace maximálního tlaku vzduchu je také zapotřebí zajistit jeho čistotu, zejména eliminaci vzdušné vlhkosti a oleje z mazání kompresoru. To se děje v čističi nebo tzv. odlučovači vody a oleje. Těchto čističů je více druhů a tvarů a většina jich je spolu s pojistným ventilem sloučena do jedné součásti. Na moderních evropských vozidlech má tento čistič nejčastěji podobu složitého ventilu, nad kterým je hladký válcový klobouček (nejčastěji bílý, modrý nebo černý), který představuje výměnnou vložku čističe. Součástí ventilu pod kloboučkem je pak již zmíněny pojistný ventil a často také výstup se šroubovacím víčkem, který slouží jako zdroj tlakového vzduchu například pro huštění pneumatik. U novějších vozidel je často poblíž tohoto uzlu také umístěná sada výstupů, které slouží pro napájení vozidla tlakovým vzduchem z externího zdroje soužící zejména v případě odtahu vozidla (viz druhý obrázek). Otočný spínač ve tvaru „T“ (na prvním obrázku) slouží pro odpojení akumulátorů a nachází se poblíž schránky s akumulátory na drtivé většině nákladních vozidel. Odpojení akumulátorů je běžný úkon v případě odstavení vozidla na dobu delší než několika hodin související s ochrannou akumulátorů proti nechtěnému vybití a zároveň také jako snížení rizika vzniku požáru vlivem poruchy elektroinstalace. Na druhém obrázku je také dobře patrný nemalý počet pásek, které udržuji jednotlivé hadice a kabely pohromadě.

Jakmile je vzduch o správném tlaku čistý, může být dále rozváděn do jednotlivých okruhů vozidla. Tyto okruhy jsou oddělené a jejich význam je rozdílný. Prioritou jsou logicky brzdové okruhy, které mají klíčový vliv na bezpečnost jízdy vozidly a teprve po nich následují další okruhy, tedy okruh vzduchového pérování náprav, kabiny, sedaček, vzduchový okruh posilovače spojky a další příslušenství (uzávěrka diferenciálu aj.). Vzduch mezi tyto okruhy rozděluje nejčastěji tzv. čtyřcestný ventil a je tak hlavním uzlem celé vzduchové soustavy. Ačkoli není jeho přítomnost na vozidle podmínkou a v minulosti byl nahrazován soustavami jiných ventilů (Liaz ř.100, Volvo F89), na většině novějších vozidel je čtyřcestný ventil (nebo jeho obdoba) k nalezení někde poblíž vysoušeče vzduchu případně sady vzduchojemů pro jednotlivé okruhy. Vzhledem k podobnosti funkce jsou si čtyřcestné ventily (viz třetí obrázek) na většině vozidel podobné a jsou tvořeny složitým ventilem s mnoha vstupy a výstupy a se čtyřmi charakteristickými kuželovitými výstupky umístěných ve dvojicích naproti sobě. Na prvních dvou obrázcích si povšimněte, že některé vzduchové rozvody jsou ocelové, jiné v plastových trubkách.

Za čtyřcestným ventilem se nachází změť nejrůznějších zařízení, zejména rozvodných a regulačních ventilů, které se starají o distribuci tlakového vzduchu o správném tlaku a ve správný okamžik do jednotlivých zařízení. Z hlediska funkce jsou významné především brzdiče jak pro vozidlo samotné tak i pro vozidlo přípojné. Ty zajišťují dávkování vzduchu pro brzdové válce jednotlivých náprav v okamžiku stlačení brzdového pedálu. Zatímco brzdič vozidla se nachází nejčastěji přímo pod brzdovým pedálem, tedy pod podlahou kabiny a není na vozidle nijak patrný, brzdič přípojného vozidla se obvykle nachází ve střední části rámu.

Jedním z poměrně snadno identifikovatelných prvků vzduchové soustavy jsou ventily regulace výšky podvozku, které (zjednodušeně řečeno) táhlem a pákou snímají výšku podvozku (vzdálenost mezi nápravou a rámem), tento údaj vyhodnocují a rozhodují o tom, zda-li má být do vzduchových měchů tlačen vzduch a nebo v případě jeho přebytku naopak vzduch vypouštět. Tento mechanický způsob regulace lze najít na vozidlech z osmdesátých i devadesátých let. S nástupem složitějších snímačů a moderní elektroniky lze ale jejich funkci nahradit jinak a nenajdete je tak na všech vozidlech. Všimněte i vroubkované struktury husích krků a velkého počtu pásek na vzduchových hadicích.

Jiný druh ventilů, který se podílel na nárůstu objemu kabeláže na nákladních vozidlech v posledních desetiletích, jsou ventily systému ABS. Jde o elektroventily, které na základě pokynu řídící jednotky systému ABS regulují proud vzduchu do brzdových válců a omezují tak zablokování kol při brzdění v kritických situacích či na kluzkém podkladu. Tyto ventily se nachází na rámu v blízkosti jednotlivých kol a jsou napojené na vzduchovou i elektrickou soustavu vozidla. Všimněte si staršího provedení ochrany elektroinstalace, která byla používána před nástupem klasických plastových chrániček v podobě „husích krků“ a také rozdílné hrubostí stahovacích pásek.

Jednou z výrazných součástí vzduchové soustavy jsou vzduchojemy, které se starají o dostatečnou zásobu vzduchu pro správnou funkci jednotlivých systémů. Jsou rozmístěny po celém rámu vozidla a na vzduchovou soustavu jsou napojeny hadicemi. Na obou obrázcích si všimněte také přívodního kabelu pro napájení světlometů.

Počet hadic připojených ke vzduchojemu může být různý a liší se také jejich umístění. Mohou být na jejich koncích nebo kdekoli na válcové části vzduchojemu. Kromě výstupů pro hadice jsou na vzduchojemech umístěny také odkalovací ventily, které slouží pro odpouštění kondenzované vody, které se v nich nahromadí. Obvykle se jedná o šroubení s krátkou tyčinkou, do které je navléknutý kroužek, jehož vytažením se ventil otevře a s unikajícím vzduchem z nádoby uniká i kondenzát. Na novějších vozidlech jsou k vidění také automatické odkalovací ventily, obvykle v podobě poměrně velkého plastového hříbku či kuželu.

Jedním z hlavních orgánů vzduchové soustavy jsou brzdové válce. Ty jsou dobře znázorněné i ve všech stavebnicích a jejich napojení na vzduchovou soustavu má smysl věnovat pozornost. Mohutnější pružinové válce, vyskytují se zejména na hnacích nápravách vozidel, jsou připojena dvěma hadicemi, třetí vývod je pouze odfuk přebytečného vzduchu. Všimněte si rozdílného zbarvení šroubení. Levá hadice byla očividně vyměněna na vozidle až po nástřiku.

Klasické brzdové válce jsou svými rozměry podstatně menší, najdete je obvykle na předních nápravách vozidel a návěsových nápravách (ačkoli to už u některých moderních vozidel nemusí být pravda) a napájí je pouze jedna vzduchová hadice.

Umístění brzdových válců vzhledem k nápravě může být různé. Na obrázku je zadní pohled na hnací nápravu tahače MAN F2000 se dvojicí pružinových brzdových válců. Vozidlo je z konce devadesátých let a je na něm dobře patrný nárůst hustoty kabeláže související s rostoucí složitostí jeho systémů. Opět si povšimněte množství stahovacích pásek.

Jiný pohled na totéž. Brzdové válce na poslední hnací nápravě těžkého čtyřnápravového sklápěče MAN TGX. Jsou pružinové a každý je napojen na dvojici hadic. Na obrázku jsou dobře patrné tyčky vystupující z brzdových válců, které přes brzdové páky otáčejí brzdovými klíči. Brzdy na tomto vozidle jsou bubnové.

Jiný pohled na podobnou partii na tahači návěsů Volvo FH . Na obrázku je brzdový válec umístěn pod podélníkem rámu s osou kolmo ke směru jízdy, z čehož lze dedukovat, že brzdy na této nápravě jsou kotoučové. Brzdový válec je pružinový a opět napojený na dvě hadice. Hned za ním je dobře viditelný gumový vak vzduchového odpružení, který je seshora napájen vzduchovou hadicí. Povšimněte si konzol, na kterých jsou hadice upevněné.

Jiný pohled na zadní část stejného vozidla ukazuje složitou změť nejrůznějších hadic a kabelů v rámu za zadní nápravou. Funkci a význam jednotlivých hadic a kabelů není jednoduché rozpoznat. Dobře viditelný je na tomto obrázku rozdíl průměrů jednotlivých hadic a kabelů.

Srovnatelný pohled na zadní část tahače návěsů Scania řady R z roku 2012. Opět je zde patrný měch vzduchového odpružení a jeho napájecí hadice. Brzdové válce nejsou příliš dobře viditelné, neboť jsou umístěné pod rámem před nápravou.

V případě vozidel z konce prvního desetiletí jednadvacátého století jsou jejich rámy často protkány tak složitou strukturou kabelů, hadic a ventilů, že na jejich rozuzlení bude často pro zachování duševního zdraví snazší rezignovat a podle dostupných fotografií v rámu pouze vytvořit přibližně stejný zmatek vláken bez ohledu na jejich určení. Dobře viditelný je opět velký počet stahovacích pásek a patrná je také barevnost vzduchové soustavy, zejména šroubení a spojovacích prvků.

Ani v případě moderních návěsů není situace se ztvárňování kabeláže úplně jednoduchá. Kontejnerový návěs Schmitz na obrázku byl vyroben ještě před rokem 2010 a složitost jeho kabeláže je z obrázku jasně patrná. Všimněte si navíc barevného rozlišení jednotlivých hadic. Vše je opět důkladně připevněno páskami.

V rámu většiny moderních nákladních vozidel (na obrázku je Iveco EuroStar) se vyskytuje mnoho uzlů, spojujících vzduchovou a elektrickou soustavu, jejichž účel není zjevný. To modelářům může práci v mnoha situacích ulehčit, protože tak není příliš zapotřebí si s jejich smyslem lámat hlavu a na modelu není složité je ztvárnit obdobným způsobem a zahltit je spoustou podobně vyhlížejících vláken, které mohou na modelu vést odnikud nikam a nikdo se nad tím nebude postavovat.

Jiný pohled na rám téhož tahače odhaluje přechod mezi lakovanou a nelakovanou partií podvozku. Zatímco spodní část podvozku s nápravami, vzduchovými hadicemi i elektrickými svazky byla již ve výrobě ošetřena červeno-hnědým antikorozním nátěrem, výše položené díly zadního uložení budky řidiče byly již před tímto nátěrem zamaskovány. Barevný přechod je patrný nejen na kovových dílech, ale také na přilehajících svazcích a hadicích.

Jiný případ lakování podvozku z kabeláží je na následujícím obrázku. Ten zachycuje střední část rámu tahače návěsů MAN TGA firmy Tatschl transport, která svá vozidla opatřuje flotilovým nátěrem charakteristickou krémovou barvou. Kvalita nástřiku vozidla na obrázku (tahač na obrázku může mít za sebou již několik let aktivní služby) naznačuje, že byl na vozidlo nanesen již ne výrobním závodě. Díky shodnému odstínu složitost elektrické kabeláže a vzduchového systému na vozidle zvláště vyniká. Dobře patrné jsou také všudypřítomné sponky a stahovací pásky.

V porovnání s předchozím obrázkem musí tento pohled evokovat myšlenky na nákladní vozidlo z počátku dvacátého století a přitom to není zdaleka pravda. Na obrázku je pohled na zadní část rámu tahače Scania 141 s několika jednoduchými vzduchovými rozvody v ocelových trubkách a částí hydraulického vedení zvedání nápravy. Vozidlo pochází ze sedmdesátých let, ve kterých vznikla spousta vozidel, které dodnes nebyly jako etalony spolehlivosti (navzdory jejich jednoduchosti) moderními vozidly překonány.

Jiný pohled na techniku sedmdesátých let. Podvozek tohoto třínápravového kapotovaného MANu ze sedmdesátých let rovněž odhaluje odlišné tvary vzduchových rozvodů vedených v ocelových trubkách. Charakteristické jsou dlouhé rovné partie s přesnými ohyby a také jiný způsob uchycení potrubí k rámu vozidla. Na vzduchojemech jsou dobře viditelné odkalovací ventily.

Rozvody vzduchu a elektroinstalace je charakteristická i pro moderní převodovky, jejichž vzduchové ovládací prvky vyžadují napájení stejně jako nejrůznější snímače.

Při pohledu na vozidlo je v rámu spletí elektroinstalace, vzduchových rozvodů a ventilů a dalšího zařízení vytvořena změť, kterou nemusí být vždy snadné rozšifrovat. Na obrázku k je k objektivu nejblíže hliníkový vzduchojem, zhruba uprostřed je modrá filtrační patrona vysoušeče vzduchu, vpravo za ním by mohl být čtyřcestný ventil, vlevo od vysoušeče je nejspíše brzdič přívěsu a pod ním je ukryt ještě jeden vzduchojem. Zbytek součástek by jistě dokázal identifikovat třeba mechanik, který se tímto typem vozu zabývá, ale na obyčejného modeláře je to už docela silná káva. S dobrými fotografiemi z více úhlů se dá ale skutečost reprodukovat i bez těchto znalostí.

Celkový pohled na zadní část tahače Scania R730 dává jistou představu o tom, jak moc je kabeláž na běžném tahači viditelná. Jasně nápadné jsou nejen svazky a hadice v rámu mezi podélníky, ale také napojení palivové soustavy na obě nádrže s naftou a také svazky a hadice vedoucí do malé nádrže s modrým víčkem, která obsahuje tekutinu Ad-blue. Silné potrubí v přední části za stupačkovým plechem je vedení chladící vody k retardéru.

Jako důkaz toho, že móda a styl se netýká jenom nerezových ramp a barevných polepů uvádím na závěr ještě pohled do rámu tahače Peterbilt 359, který jeho majitel vyšperkoval modrými vzduchovými hadicemi. Vůz pochází ze soukromé sbírky v Maďarsku a není nasazen k běžné práci.

Doufám, že vám uvedený soubor fotografií pomohl rozšířit vizuální představu o tom, co se pod širokým pojmem kabeláž skrývá. Spolu s předcházejícími dvěma díly plnými teoretických popisů je to v tuto chvíli maximum, které jsem schopen a ochoten této, na první pohled náročné, problematice věnovat. Pokud máte stále pocit, že je to věc složitá a nad vaše síly, vyberte si jednu konkrétní fotografii a pokuste se danou oblast na vašem modelu (s přihlédnutím k rozmístění základních komponent) zpracovat. Přitom důsledně vnímejte především tvar hadice či kabelu, jeho průměr a typ šroubení či konektoru. Nevíte-li kam přesně jednotlivá vlákna vedou, zakončete je v některým z tmavých a špatně viditelných koutů v rámu vozidla.

Honza Rosecký, 23.11.2014