Nedávná eskapáda se zalakováním obtisků na jednom z mých modelů mne přiměla k sumarizaci informací a zdůraznění některých rizik ohledně laků a lakování obecně tak, aby se ostatním nemuselo stát to co se stalo mně.

Odstrašující příklad na úvod

Náhle jsem se rozhodnul pro stavbu Ráby od Hungarocamionu a neměl jsem pro ni připravené obtisky. Ochotně mi je poskytnul kolega, který se věnuje výhradně Hungarocamionu. Na stavbu modelu jsem spěchal, nechtěl jsem nic protahovat a práce následovaly v rychlém sledu. Slepit kabinu, surf, nějaké to hraní se světlem a stíny a hned lesklý lak na místech kam přijdou obtisky a rychle je zalakovat. Jedna vrstva, druhá, třetí...a to byla ta chyba. Obtisk pod vrstvou laku na dveřích jakýmsi záhadným způsobem „stekl“ o několik milimetrů níže a při tom se ohnul. Výsledek byl značně neestetický a obtisk ztracen. Člověk by nad tím mávnul rukou a vyříznul z archu další logo, jenomže co s tím, když rezervní obtisk není? Nakonec zvítězilo přiznání a žádost o jeden obtisk navíc. Během tří dnů jsem jej měl doma, ale hanbou bych se v tu chvíli nejraději propadnul.

A teď, kde byla ta chyba, co myslíte? Samozřejmě, spěchal jsem. V modelařině se spěch nevyplácí. Ale kdybych pracoval s jiným materiálem, nestalo by se mi to. On totiž není lak jako lak. Význam těchto rozdílů jsem si ale uvědomil až v okamžiku, kdy mi obtisk „stékal“ po kabině. Celou kabinu jsem stříkal barvami GSI řady C. Jednou z vlastností těchto barev je, že každá další vrstva barvy oživuje tu předchozí. Barvy dobře drží, hezký se spojují a dají se s nimi dělat zajímavé barevné efekty. To je použitím ředidla Leveling thinner, které zpomaluje schnutí barev, ještě umocněno. A tak když člověk nanáší vrstvu za vrstvou a nešetří (což v případě dokonalého zalakování obtisků s ostrými hranami dost dobře nejde) a navíc ještě spěchá a ředí lak Levelingem a chce mít všechno hned, jeho práce spěje téměř nevyhnutelně ke katastrofě. V mém případě vrstva laku stříkaná přes obtisk dokonale oživila podklad, celé to začalo plavat a obtisk na dveřích ve směru gravitace odcestoval. Mnohokrát už jsem takhle zalil obtisk, ale nikdy se mi to nestalo a to proto, že jsem to nikdy neudělal tak intenzivně s lakem GSI řady C a v tak rychlém sledu.

Tímto poněkud obsáhlejším úvodem jsem chtěl říct, že můžete být sebevíc zkušení, sebevíc si myslet jak to máte všechno na háku, ale když nebudete respektovat základní pravidla a vlastnosti materiálu, se kterým pracujete, stane se vám přesně to, co se stalo mně. S laky je navíc problém v tom, že obvykle představují úplně tu poslední vrstvu, kterou na model nanášíte a její nedokonalost tak nemáte povětšinou už jak zamaskovat. Proto musí být práce s lakem bezchybná a výsledný povrch perfektní. Připomeňme si tedy základní informace o lacích a lakování.

Proč vlastně lakovat?

Občas se setkávám v očích kolegů s nepochopením. Proč vlastně tak často mluvím o lakováním a neustále nějaké díly lakuji? Jednou lesklým, jednou matným, jednou akrylem a jednou emailovým lakem? I mně trvalo několik let než jsem si uvědomil potřebu lakování a v současné době už bez laku neumím model postavit. Nejdůležitější situace, které vyžadují lak jsou pro mne tyto:

- Sjednocení povrchu, rozuměj: aby povrch modelu měl jednolitou strukturu se stejným charakterem (lesklý, matný, pomolatný). To nastává například pokud jsem doposud na modelu kombinoval matné a lesklé barvy a chci-li tento rozdíl skrýt. Důvodem může být i použití barev na několika bázích (email, syntetika, lacquer), které se movou výslednou strukturou povrchu odlišovat a to může působit rušivě a nepatřičně. Řešení je přelakování. To samé platí pro obtisky: lesklé obtisky nejsou nikdy stejně lesklé jako podklad, někdy je naopak zapotřebí aby splynuly s matným povrchem. Co s tím? Přelakovat!

- Ochrana povrchu proti mechanickému poškození, například jemná vrstva barvy (filtr, prach, nějaký drobný detail či stínování) nebo obtisk před odřením nebo stržením při další manipulaci s modelem. Zvláštní kategorií ochrany je také fixace naneseného pigmentu před opadáváním či setřením. Zafixovat a ochránit je často zapotřebí také wash a jinak nanesené olejové barvy.

- Ochrana povrchu proti působení chemických látek, rozuměj: nejen ochrana proti působení patinovacích přípravků (například olejové barvy a wash narušující povrch emailových barev), ale také před působením atmosférických vlivů působících žloutnutí a odlupování obtisků.

Výše uvedené situace nastanou v podstatě vždy a na každém modelu. Kabinu nastříkám směsí matných a lesklých barev, pak nanáším lesklý lak abych mohl nanášet obtisky (jejich nanášení na matný povrch zvyšuje riziko stříbření). Obtisky znovu lakuji, nejčastěji lesklým lakem aby splynuly s povrchem a abych mohl nanášet wash a napouštět spáry. Napuštěné spáry a wash znovu opět lakuji, abych oleje zafixoval a pokračuji dalšími patinovacími technikami, které v závěru často opět fixuji lakem. Dojde-li ještě na pigmenty, lakuji je Pigment fixerem. Nedokáži si tedy představit stavbu modelu bez několikanásobného lakování, kterým jednak fixuji výsledek dosavadního snažení a zároveň si připravuji podklad pro další práci. Nemám rád viditelné obtisky s jiným stupněm lesku než je okolní povrch a nedokáži si představit nezalakované obtisky i když je to jen malé logo na palivovém filtru na motoru. Bez laku už prostě ani ránu.

Rizika

Rizika spojená s lakováním jsou obecně stejná jako v případě nanášení další vrstvy barvy na barvu předchozí: riziko narušení povrchu dříve nanesené barvy (obtisku) a riziko potenciálně nevydařené struktury povrchu (krupice, pomerančová kůra a podobně).

S laky je třeba zacházet opatrně a dávkovat je střídmě. V případech velice jemné patiny a pokročilých technik povrchové úpravy může být lakování dokonce nežádoucí. I jemnou vrstvou laku je možné utlumit a potlačit jemné odlišnosti v odstínech barvy a zničit tak náročnou a zdlouhavou práci při jejich vytváření.

Nebezpečí, že bude lak reagovat s předchozí vrstvou barvy je obvykle o to vyšší, že v případě lakování je někdy nutné kombinovat různé báze podkladových barev a krycích laků (například emailový podklad přelakovaný akrylovým lakem pro ochranu před olejovými barvami) a ty spolu mohou reagovat. Tomu nelze zabránit, ale je možné takové reakci předejít pečlivým testováním kombinace barev a laků na zkušební ploše. Pokud se žádná reakce nedostaví, je vše v pořádku a postup lze aplikovat na modelu. Pokud se reakce dostaví, je zapotřebí vyzkoušet jinou kombinaci bází barvy a laku případně jinho výrobce, změnit ředidlo a podobně. V některých případech stačí opravdu málo a tak věnujte pozornost také střídmému dávkování laku. V případě zalití povrchu silnou vrstvou mohou nastat nežádoucí reakce zatímco při postupném a jemném „prášení“ slabých vrstev může být vše v pořádku. To co platí pro lakování barev platí také pro obtisky. Kombinace obtisků a laků různých výrobců je žádoucí předem vyzkoušet. To co si nechají líbit obtisky firmy Cartograf nemusí být snesitelné pro obtisky firmy KFS nebo naopak. Výsledné škody jsou zpravidla neopravitelné a proto buďte obezřetní.

Co se výsledné struktury týče, nezbývá než zopakovat stále stejný recept: dostatečně ředit (pro závěrečné vrstvy klidně i 5:1 ve prospěch ředidla) a používat vhodná ředidla. Výsledná struktura povrchu po lakování má v porovnání s těmi předchozími zvláštní význam. Obvykle představuje tu poslední vrstvu nástřiku, kterou na model aplikujete. Teoreticky by tak měla zamaskovat nedokonalosti dříve nanášených vrstev a sama by přitom měla být dokonalá.

Častým způsobem dosažení kvalitního povrchu je tak několikanásobné lakování prokládané zvláště jemným broušením a leštěním (pozor na probroušení či poškození obtisku!), které povrch dostatečně zjemní a připraví pro tu poslední a nejjemnější výslednou vrstvu. V případě lesklých povrchů pak obvykle následuje další broušení a leštění (brusné papíry s hrubostí řádově v tisících, brusné a leštící pasty a vosky a podobně), jimiž lze výsledný povrch ještě dále vylepšovat. Matné povrchy ovšem leštit nelze (z matných přejdou snadno přes pomolatné až na lesklé), ale jsou na druhou stranu přátelštější a ochotně skryjí mnohé nečistoty a jiné nedostatky a vady povrchu narozdíl od lesklých laků, které na vás obvykle vše hned prozradí.

Druhy laků

Báze laků, které mají modeláři k dispozici v podstatě pokrývají báze modelářských barev. Běžně používáme především laky:

- Emailové (syntetické)
- Akrylové (na vodní bázi)
- Akrylové (lakové)
- Zvláštní a speciální (Pigment Fixer, laky vyráběné pro jiné účely než je plastikové modelářství aj.)

Jejich podrobný výčet a charakteristiky jsou uvedené v odděleném článku věnovaném barvám a proto nebudu rozdíly mezi akryly a emaily rozepisovat i zde.

Laky zvláštní a speciální

Krátké zastavení si zaslouží především speciální laky, které v článku o barvách zmíněné nejsou. Jednak jde o laky, které jsou sice modelářskými produkty, ovšem nelze je mezi výše uvedené skupiny zařadit a pak také o laky, které pochází z jiných oborů než je plastikové modelářství a jejichž vlastnosti jsou natolik výhodné, že je modeláři používají. Přiznám se, že jich používám jen málo a prakticky ve všech ohledech mne uspokojují produkty pro modeláře, ale některé jiné laky jsou používané natolik, že je chci zde alespoň zmínit a dohledání detailů a podrobností ponechám na vašem úsudku.

Mimo klasické laky používám prakticky jen MIG Pigment fixer. Ačkoli to není nikde explicitně zmiňováno, jde v podstatě o lak, kterým lze fixovat pigmenty, aniž by došlo k významnému potlačení struktury jejich povrchu. Pigment fixer se neředí a aplikuje se přímo z lahvičky, pozor na dobré promísení, složky jsou barevně nerozeznatelné. Z produktů mimo modelářství chci zmínit především poměrně hojně využívané laky na parkety. V modelářství jsou nejčastěji zmiňované laky Future (zejména v zahraničí) a Sidolux (u nás v ČR). Jde o akrylové laky určené na ochranu a opravy dřevěných podlah (zejména Sidoluxu existuje více variant a ne všechny jsou pro modelářství vhodné!). Modeláři je používají na jemné opravy a dolaďování povrchu čirých dílů (kabinky na letadlech) a také jako klasický lak, který vcelku ochotně tvoří lesklé povrchy bez potřeby ředění. Přiznám se, že ani jeden z výše uvedených laků jsem ale doposud neměl důvod vyzkoušet a proto se s Vámi nemohu podělit o praktické zkušenosti. Ve věci Sidoluxu je průkopníkem Jakub Vilingr, jehož web (modelplac.cz) obsahuje podrobný článek na téma Sidolux a obséhlé téma najdete také na modelforum.cz v sekci Jak na to. Pro pokročilé postupy patiny jsou modeláři využívány ještě další laky a to klasické bezbarvé laky na vlasy. S jejich použitím se dá zvláštním postupem nanášení laku a akrylové barvy velice věrně znázornit odřená a oloupaná barva. Tato metoda – HS (Hair Spray) method neboli metoda laku na vlasy se podle tohoto laku také jmenuje. Některé laky jsou pro tuto metodu vhodnější více, některé méně. V mém případě fungoval první po kterém jsem sáhnul, ale měl jsem asi štěstí. Aby modeláři nemuseli experimentovat a hledat lak s ideálními vlastnostmi, firma AK interactive nabízí předem připravené a naředěné laky (AK 088 a 089), které fungují přesně tak jak je třeba.

Jaké laky používám?

Při stavbě modelů kamionů jsem používal a stále používám v podstatě všechny báze laků. Začínal jsem s matným a lesklým emailovým lakem Model master, poté přešel na emaily Humbrol, akrylové Model master, lakové i akrylové GSI (C i H) i akrylové Tamiya a také dvousložkové autolaky Standox. V zásobě se snažím držet stále všechny báze, protože každá má nějaké výhody, ovšem ve většině případů sahám po akrylových lacích (MM, GSI i Tamya) díky jejich rychlému schnutí, malé agresivitě vůči podkladu i obtiskům a odolnosti vůči olejovým barvám.

V minulosti jsem si oblíbil laky Humbrol, zejména lesklý. V porovnání s lesklým emailem Model Master se mi s ním snáze dařilo vytvořit kvalitní lesklý povrch. Výsledkem nástřiku matným lakem Humbrol zase byl jemný zametový povrch, který poměrně rychle schnul. Nevýhodou těchto laků je jejich báze, která zapřičiňuje dlouhé schnutí zejména lesklých laků. Mimimum se pohybuje v řádech hodin, lesklé laky v silnější vrstvě pak klidně i několik dní. Záludností laků Humbrol je také tendence ke žloutnutí v silnějších vrstvách. Lak má jemně žlutý nádech, ale ve slabé vrstvě to není nijak patrné. Při nanášení mohutné vrstvy na bílou barvu se to ale může projevit. Při opatrném zacházení a střídmém dávkování to nepředstavuje zásadní problém. Emailové laky Humbrol se dobře brousí a leští. Pozor na lakování obtisků. Při práci s lakem Humbrol jsem se u zakázkových obtisků z tiskárny Alps i některými obtisky od firmy KFS setkal s reakcí obtisků na lak. Reakce nebyla nijak silná, obtisky si dílem sedly zpět a zbytek vyřešilo další jemné přelakování a zafixování, ale při práci s obtisky doporučuji lak Humbrol předem otestovat na nějakém zkušebním vzorku. Lesklým lakem Humbrol jsem lakoval Mack Magnum, DAF 105XF i kabinu Bedfordu. Matným lakem Humbrol jsem zase stříkal celou nástavbu na skříňové Scanii.

Během bydlení na privátu během studií jsem pocítil potřebu pracovat s materiály, které se zápachem neprojevují tak výrazně jako emaily. Vyzkoušel jsem tedy nejprve akrylové barvy a následně i laky Model Master. Přechod na akryly byl velice příjemný zejména díky rychlému schnutí. Za den jsem tak dokázal naztříkat kabinu, nalepit obtisky a ty ještě následně zalakovat. Zároveň jsem mohl začít zkoušet i olejové barvy, kterým akrylové laky bez problému odolají. S laky Model Master se mi pracovalo velice dobře a nemohu říci, že mají v mých očích nějaké slabiny. Matný lak je bezproblémový. Lesklý lak sice není tak ochotný tvořit vysoce lesklé povrchy a nerozlévá se tak snadno jako emaily (pracoval jsem s laky bez přídavku zpomalovače schnutí), nicméně dá se dobře leštit a s nevelkou námahou lze i jeho prostřednictvím dosáhnout velice dobrých výsledků. Akrylovými laky Model Master jsem lakoval mnoho obtisků různých výrobců včetně domácích tištěných na inkoustové tiskárně a nikdy jsem se nesetkal s nežádoucí reakcí obtisků na přelakování. Akrylovými barvami a laky je barven celý Peterbilt 359. Kabina je stříkaná lesklým lakem MM a jemně přeleštěna. Matný lak Model Master jsem opakovaně používal při práci na korbě Bedfordu a tento lak tvoří i její finální vrstvu.

Na Rábě jsem pracoval i s akrylovými laky Tamiya. Dají se ředit buť akrylovým ředidlem Tamiya (bílé víčko) nemo ředidlem lacquer thinner (žluté víčko) a svými vlastnostmi jsou někde napůl mezi klasickými akrylovými laky a lacquer laky.

Protože jsem běžně pracoval s barvami GSI řady C, zejména klasickým surfacerem, pořídil jsem si také laky GSI řady C. Ty, zejména lesklý Super clear, se chovají podobně jako barvy této báze. Dobře se stříkají, dobře se rozlévají a tvoří hezké povrchy zejména při použití ředidla Leveling thinner. Opakovaně se ale při práci se Super clearem setkávám s nežádoucí reakcí obtisků (pokroucení, krabatění). Považuji ho za poměrně agresivní a snažím se s ním obtisky vůbec nelakovat a pokud ano, tak pouze jemně a po troškách. Jinak ale Super Clear tvoří hezký a lesklý povrch a dobře se brousí i leští. V případě zalakování obtisků jsem ale setkal s jeho další nežádoucí vlastností, která je opět všem barvám GSI řady C společná a sice to, že každý nový nástřik částečně oživuje vrstvu barvy, na kterou je nanášený. To může být problém zejména potřebujete-li nanést silnější vrstvu barvy například když chcete zalakovat obtisk. S obtisky ze stavebnice, které jsou tenké nemusí být až takový problém, ovšem pokud pracujete s obtisky vyráběnými na zakázku, snadno se vám stane, že jsou tištěné na papíře se silnější vrstvou podkladového laku, ze kterého je navíc zapotřebí obtisk vystřihnout a ten tak získá poměrně hrubé okraje, které je třeba několikrát zalakovat a přebrousit než pod lakem zmizí. Takovou vrtsvu laku GSI řady C ale není snadné nanést neboť neustále oživuje vrstvy předchozí a okraje obtisků neustále vystupují z oživeného laku ven. Jednou jsem to nevydržel a obtisk zalil solidní vrstvou, se kterou v případě autolaku nebo klasických akrylů na vodní bázi nebyl nikdy problém. Nově nanesené vrstva laku oživila všechny vrstvy předchozí, navenek povrch zavadnul ale uvnitř byl stále živý. Stačilo pak trochu neopatrnosti a dílem neopatrným dotykem a dílem vlivem gravitace obtisk v oživené vrstvě „stekl“ a ohnul se. Výsledkem byl neopravitelně zničený obtisk a velice složitá oprava jinak perfektního povrchu se stečeninami a barevnou modulací. Inu, chybami se člověk učí! Proto pozor na silné vrstvy laků GSI, zalakovávání obtisků zejména při používání ředidla Leveling thinner. Lesklým lakem Super clear jsem lakoval kabinu i nástavbu na vyprošťováku Iveco. Matným lakem řady C je lakovaná kabina na Rábě S16.

S barvami a laky GSI řady H je třeba zacházet opatrně. Špatné schnutí lesklých odstínů těchto barev už jsem na svých stránkách zmiňoval několikrát. Na druhou stranu nelze popřít kvality zejména jejich matných odstínů a proto jsem je zcela nezavrhnul. Ve snaze najít náhradu za akrylové laky Model Master (zejména proto, abych doma nemusel skladovat desítku ředidel pro různé barvy) jsem si pořídil matný i lesklý lak GSI řady H. Neředil jsem je ale nikdy ředidlem Aqueous Hobby Color Thinner ale ředidlem Mr.Color thinner, což ovlivňuje jejich schnutí (asi spíše negativně) ale na druhou stranu podporuje tvorbu kvalitního hladkého povrchu. Takto nanášené laky sice mají tendenci oživovat podkladovou vrstvu barev Mr.Color stejně jako laky řady C, nicméně s jejich přibývající vrstvou s tím už není takový problém. S matným lakem mám velice dobré zkušenosti – tvoří velice hezký a tvrdě matný povrch – a ani s lesklým lakem jsem neměl vyloženě problémy. Snad byl trochu déle lepkavý (v porovnání s matným lakem stejné báze) a vyžadoval trochu času na schnutí, ale pokud jsem ho nanášel v jemných vrstvách, neměl jsem s ním žádné problémy. Obtisky jsem těmito laky zalakovával pouze v jednom případě a nevybavuji si žádné problémy, ovšem rozhodně to nelze paušalizovat a je třeba s nimi zacházet opatrně zejména při používání ředidel společných s barvami GSI řady C. Nepovažuji je za špatné, ale vzhledem k nepříliš ověřené agresivitě a otazníkem u schnutí lesklých barev řady H nedokázaly tyto laky na mém stole produkty firmy Model Master zcela nahradit. Těmito laky jsem stříkal podvozek vyprošťováku Iveco (lesklý před washem, matný po washi a před pigmenty), motor i jeřábovou část nástavby. S akrylovými laky Tamiya ředěnými ředidlem Tamiya s bílým víčkem (pro potlačení zápachu, agresivity i oživováním povrchu dříve nanesených barev GSI) jsem začal pracovat teprve nedávno. Doposud mohu říci, že jsem s nimi spokojen. Zařadil bych je někam mezi laky řady GSI řady H (dají se ředit také ředidlem Tamiya se žlutým víčkem) a klasické vodové akryly. Těmito laky jsem ve výsledku zalakovával obtisky na dveřích Ráby S16, které jsem se předtím marně pokoušel přelakovat laky GSI C. S jejich broušením a leštěním nemám mnoho zkušeností, ale mohu říci, že lesklý lak by pro opravdu hladký povrch a dobré rozlévání snesl přídavek zpomalovače schnutí případně použití ředidla se žlutým víčkem.

Na závěr

Pokud to myslíte s modely vážně, bez kvalitního laku se neobejdete. Pokud nechcete mít doma od každého něco jako já, není to nutné. Především je třeba se zamyslet k čemu budete laky potřebovat. Pokud pracujete s olejovými barvami, bez akrylových laků se neobejdete. Pokud olejové barvy nepoužíváte, klidně můžete zůstat u klasických emailů, ale jen když se smíříte s delším schnutím a výrazným zápachem. Pokud potřebujete něco univerzálního, laky GSI představují zajímavou alternativu ale i ty mají své nevýhody.