V souvislosti s povrchovou úpravou modelů je třeba zmínit i podpůrnou činnost, která s povrchovou úpravou souvisí: maskování.

Maskování představuje soubor činností, kterými lze zajistit nanášení barvy na vybrané partie modelu, zatímco jiné jsou před barvou uchráněny. Díky maskování je možné vytvořit přesný a ostrý přechod mezi dvěma barevnými odstíny, kterého lze jinak dosáhnout velice složitě, je-li to vůbec možné.

S maskováním se setkávám při každé stavbě modelu a bez maskovací pásky si nedokáži práci na povrchové úpravě vůbec představit. Klasická žlutá maskovací páska je jednou ze základních potřeb modeláře. Pro představu si veďme nejběžnější příklady, kdy je maskování a maskovací páska při stavbě kamionu zapotřebí:

- Vzduchové vaky odpružení: V tomto případě je zapotřebí nastříkat rám jedním odstínem (například šedou), ale vzduchové vaky ponechat v barvě gumy. Jejich ruční barvení je obvykle problematické – v jejich okolí není dost místa na práci se štětcem. S použitím maskovací pásky je možné nabarvit díly černou, gumový povrch zamaskovat, rám sestavit, nastříkat příslušným barevným odstínem a pásku sejmout.

- Těsnění oken: Většina z nás narazí na to, že nedokážeme těsnění přesně nabarvit štětcem. Okraje jsou nerovné a výsledek rozporuplný. Díky maskovací pásce lze ovšem těsnění přesně vykrýt a nastříkat pistolí bez větších problémů.

- Barevné pruhy a pole na modelu: Obsahuje vaše předloha pestré zbarvení z více odstínů? Nelze to vyřešit obtisky? Byla by práce s nimi příliš složitá? Nevadí. Tvar barevných polí lze vykrýt maskovací páskou a nastříkat je i tam, kde by byla práce s obtisky složitá.

- Barevné límce na discích: Barvit límce ručně je ale stejně složité jako natírat těsnění oken. Maskovací páska dokáže práci výrazně ulehčit.

- Ochrana čirých dílů: Pracujete-li s čirými díly, je možné je přelepit maskovací páskou, která je ochrání před poškrábáním či znečištěním.

- Zkušební sestavování modelu: Maskovací pásku lze použít k dočasnému zafikování vzájemné polohy dílů při zkušebním lícování modelu.

- Fixace drobných dílů při barvení: Maskovací pásku lze použít k upevnění těch nejjemnějších díl při barvení či stříkání.

Co je k maskování zapotřebí ?

Budete potřebovat následující:

- Maskovací pásku (ideálně Tamiya, lze použít i levnější náhrada, ale pracujte s nimi obezřetně!)
- Ostrý skalpel
- Řezací podložku
- Kovové pravítko

Jak maskovat?

Před samotnou povrchovou úpravou se vyplatí přemýšlet nad pracovním postupem, zejména nad tím které plochy budete maskovat a kterou barvu budete nanášet první a která bude druhá. Někdy je to jedno, někdy je ale maskování jedné plochy složitější než maskování plochu druhé a dobře zvolený postup ulehčí práci.

Základním předpokladem dobrého maskování je kvalitní povrchová úprava. Barva musí na povrchu dobře držet jinak ji maskovací páskou strhnete. I proto vždy opakuji: kvalitní očištěný podklad, kvalitní základní barva a správné ředidlo. Pokud máte o stržení barvy obavy, přilnavost čerstvé pásky lze snížit například opakovaným nalepením na ruku. Nikdy nelepte maskovací pásku přes nezalakovaný obtisk! Riziko jeho stržení je obrovské a velice opatrní buďte i v případě, že lepíte pásku přes zalakovaný obtisk!

Dalším předpokladem je čistota pásky. Chraňte ji proti prachu nebo se časem její hrany obalí drobnými smítky, které po nástřiku nejčasteji najdete nalepená podél hrany maskované plochy.

Každé maskování je jiné, nicméně postup je v základních bodech obdobný. Při nástřiku těsnění kolem oken na kabině je zhruba následující:

1) Kabinu nastříkejte základním odstínem

2) Připravte si maskovací pásku a v závislosti na tvaru a složitosti vymaskujte jednotlivá těsnění kolem oken. Obvykle postupuji tak, že si nejdříve připravím kulaté rohy a ty pak spojuji tenkými proužky pásky podle rovných hran. Jednotlivé části pásky vyřezávejte ostrým skalpelem na řezací podloce. Hrany pásky musí být perfektně rovné. Pásku je zapotřebí k povrchu dostatečně přitlačit, aby nedošlo k jejímu podfouknutí ale pozor na stržení barvy!

Tekuté masky

Kromě papírových a samolepících masek je k hrubému maskování možné použít také tekuté masky (Humbrol Maskol, GSI Masking sol) nanášené štětcem přímo z lahvičky. Ty je po vyschnutí možné z povrchu snadno sloupnout. Párkrát jsem je použil, ale příliš mne neuchvátily a na modelech kamionů jsem se nesetkal se situací, že by byly tekuté masky nějak zvlášť zapotřebí.

Po odmaskování

Je vcelku běžné, že po sejmutí krycí pásky objevíte nějaké nedokonalosti. Záleží na vás, do jaké míry se s nimi budete zabývat. Většinou stačí jen trocha praxe, pečlivé maskování a chybiček je pouze minimum a jsou snadno opravitelné.

Základním prostředkem k opravám povrchu je jemné přebroušení. Jednak s ním lze eliminovat schod, který má tendenci vznikat na barevném přechodu a opatrně je tak možné odstranit i drobná podfouknutí či podtečení.

Další možností k opravám jsou drobné retuše hadříkem nebo vatovou tyčinkou navlhčenou ředidlem. I s nimi lze bezpostředně po odmaskování (když barva ještě není vyzrálá) opatrně odstranit drobné vady. Existuje zde samozřejmě riziko poškození podkladového povrchu a proto tento postup začátečníkům nedoporučuji.

Pokud je podfouknutí nebo podtečení velké a není možné ho jemným broušením odstranit, řešením je inverzní maskování. To znamená, že zamaskutete barvu, kterou jste nanášeli jako druhou a dalším nástřikem podkladovou barvou se pokusíte podfouknutí opravit.

Trik s obtiskem

Pokud je hrana maskované plochy nerovná a nechce se vám opakovat inverzní maskování a zejména v případech, kdy je inverzní maskování složité, pomáhám si trikem s obtiskem.

Trik spočívá v následujícím. Stříkáte-li například černou plochu na barevném podkladu a stane-li se, že je hrana černého pole nerovná, dá se povrch jemně přebrousit a vyleštit. Na rozhraní barev je pak možné nanést linku z obtiskového aršíku. Je-li nově nanášená barva černá a linka opět černá, lze s její pomocí schovat barevné rozhraní a při dobře naneseném a přelakovaném obtisku není možné výsledek nijak rozpoznat. Základem je triku je to, abyste měli k dispozici obtisk v barvě jednoho nebo druhého pole. A musíte ho umět do ztracena zalakovat. Takhle jsem si pomohl třeba poblíž schodů na rozhraní černé a měděné metalízy při lakování nárazníku na Scanii Ceusters.

Závěrem

Odmaskováním povrchu a případným sjednocovacím lakem maskování končí. Použitou pásku nemusíte vyhazovat. Používám ji opakovaně a uchovávám ji nalepenou na řezací podložce. Starší pásku se s níženou přilnavostí pak s oblibou používám především v místech, kde je riziko stržení barvy nebo při lepení pásky přes (zalakovaný) obtisk. Jedna páska od firmy Tamiya mi tak vystačí na několik let.

Za použití maskovací pásky lze dosáhnout mnoha speciálních efektů. Ta se tak nepoužívá pouze při práci s různými barevnými odstíny, ale také při nanášení tmelů ať už jde o nanášení štětcem nebo stříkáním. V kamionovém modelářství ale takové aplikace nejsou příliš běžné a pro inspiraci byste museli zabrousit mezi letecké modeláře (zvýraznění paneláže, porty na křídlech za pomosí Mr.Surfacer 500, nanášení svarů na bojové technice a podobně). Nezanedbatelnou roli hraje maskování také v mnoha patinovacích technikách.

V leteckém modelářství je běžné, že ke konkrétní stavebnici jsou k dispozici maskovací šablony například pro nástřik čirých dílů. To mezi modely kamionů nenaleznete, ale k dispozici jsou například šablony pro nástřik prolisů na masce chladiče Scania R series (KFS).

Kromě jiného lze maskovací pásku velice dobře také pro manipulaci a uchycení velice drobných dílů při barvení, zejména leptů. Masku jednoduše omotám rubovou (lepící) stranou ven kolem špalíčku nebo kolíčku na prádlo. Na pásku lze pak jednoduše drobné díly přichytit a nastříkat je bez rizika odfouknutí.