ČESKÉ MENU

- ÚVOD
- FACEBOOK
- GALERIE
- ROZESTAVĚNO
- RADY a TIPY
- RECENZE
- MONOGRAFIE
- TECHNIKA
- VÝSTAVY
- ODKAZY
- O MNĚ

ENGLISH MENU

- HOME
- GALLERY
- IN PROGRESS
- TIPS & TRICKS
- REVIEWS
- FULL SIZE TRUCKS
- MODEL SHOWS
- LINKS
- ABOUT

NOVINKY

1.12.2017: Aktualizace fotogalerie

-------


TOPlist



Recenze stavebnice MAN 26.321 (Italeri, 756)



O předloze

O předloze této stavebnice si můžete přečíst v samostatném článku, který najdete ZDE (1.díl) a ZDE (2.díl).

O stavebnici

Stavebnice vznikla na počátku osmdesátých let jako druhá stavebnice nákladního automobilu od firmy Italeri v pořadí, krátce po vydání původního Volva F12. Současný přebal stavebnice, který je na trhu k dispozici, se od toho původního liší pouze rámečkem s disky a pneumatikami. Původní disky byly přesnější (a troufám si říct, že i hezčí), původní pneumatiky byly dvoudílné, plastové a v porovnání s těmi, které jsou ve stavebnici z reedice, měly méně jemných detailů a ne zcela přesvědčivý vzorek.



Vnitřní strana podélníků je poměrně hrubá a obsahuje i četné stopy po vyhazovačích.

Pokud se příliš nevyznáte ve stavebnicích kamionů, pak vězte, že se stavebnicí MAN 26.321 dostáváte do ruky vcelku kvalitní (na poměry panující v měřítku 1/24) a věrnou stavebnici, kterou stačí postavit dle návodu a bez jakýchkoli složitých úprav tím získáte velice hezký model, který svým provedením ve všech ohledech odpovídá své předloze – a to samo o sobě není ve světě stavebnic kamionů obvyklé, neboť o věrnosti předloze se často nedá vůbec hovořit.

Zatímco ohledně věrnosti předloze je stavebnice nadprůměrně dobrá, ve všech ostatních ohledech představuje MAN 26.321 průměrnou stavebnici kamionu – co do složitosti, počtu dílů a jejich kvality, technologických chyb i nutného zjednodušení se jedná o příklad toho co od běžné stavebnice kamionu můžete očekávat. Když se s ní seznámíte, ve světě stavebnic kamionů vás už toho moc nepřekvapí.

Pohled do krabičky

V krabici, která svými rozměry odpovídá průměrné velikosti stavebnic kamionů, najdeme rámečky s díly vylisovanými v několika odstínech plastu (bílá – kabina, černá – detaily a díly motoru, červenohnědá – podvozek, šedá – interiér), zvláštní rámeček s pokovenými díly majícími za účel představovat chromový povrch, rámeček s díly z čirého plastu (zasklení kabiny, čiré díly světlometů), rámeček s disky kol a gumové pneumatiky, obtiskový aršík (s jednou variantou zbarvení) a stavební návod. Ten obsahuje obecné informace o předloze modelu, doporučené odstíny barev nutných pro stavbu krabičkové varianty, rozvržení jednotlivých dílů a jejich značení a především jednotlivé stavební kroky, které jsou přehledně rozkreslené a doplněné o čísla dílů, které jsou v daném kroku zapotřebí. Obecně lze říci, že stavební návody firmy Italeri patří v oboru mezi ty nejpřehlednější.

Díly jsou vylisované čistě a bez otřepů. Dělící rovina je výrazná na většině dílů a bude vyžadovat začištění, počet a rozmístění stop po vyhazovačích odpovídá době vzniku stavebnice ani zde se nevyhneme nutnosti zatmelit alespoň některé z nich. Chromové díly se sice hezky lesknou, nicméně protože jde o nezačištěné díly s dělícími rovinami i vyhazovači, pro pokročilé modeláře bude většinu z nich stejně zapotřebí začistit a kovový povrch nahradit jinak (Alclad, metalické barvy či pasty).

Použití tmelu lze očekávat na většině obvyklých míst (poloviny bloku motoru a převodovky, palivová nádrž, vzduchojemy) a jeho použití se nevyhneme ani při sestavování kabiny. Za nevýhodné považuji především napojení čelního panelu kabiny na střechu a boky v místě poměrně členitém, kde se bude obtížně tmelit a brousit, aniž bychom nepoškodili vystouplý rám okolo dveří a nezaplnili tmelem spáru, která dveře odděluje.



Dělení svazků listových per přinese problémy s lícováním a případným tmelením.

Moc se mi nelíbí ani způsob sestavování balíků listových per – jejich rozdělení na dva díly jistě způsobí pouze potíže s lícováním a tmelením a obávám se, že ani při větší snaze nebude vypadat moc hezky. V jiných stavebnicích se přitom toto nevyskytuje a svazky per jsou jednodílné. Dá se ale naštěstí předpokládat, že daná partie na hotovém modelu nebude příliš vidět.



Na obrázku jsou jasně viditelná nedostříknutá místa. V horní části otvorů chybí materiál disků a tmelení zde bude dost obtížné.

K čemu jsem opravdu kritický, to jsou kola. Gumové pneumatiky jsou standardem, všichni si na ně už zvykli a problém s nimi není – až potud je vše OK. Nemile mne ale zaskočila kvalita disků. Už jsem zmiňoval, že rámeček s disky v původní stavebnici vypadal jinak a disky byly hezčí. To je ovšem věcí vkusu a pochopím, když se novější tvar disků někomu líbí víc a nic proti tomu nemám. Nedokážu se ale smířit s tím, že polovina disků je na hranici letu do popelnice – otvory jsou šišaté, díly jsou místy nedostříknuté a v nábojích hnacích náprav (které s těmi na skutečném vozidle tradičně nemají nic společného) zejí otvory v místě víčka, které je tvořené silným ocelovým plechem. Bohužel, toto je společné všem nově vydávaným stavebnicím a opotřebení forem se tak projevuje na discích všech stavebnic a je složité se tomu vyhnout. Částečně se to dá obejít použitím kol z nové doplňkové sady (Italeri, kat.č. 3870), dražší alternativou jsou kola od výrobců doplňkových dílů. Tato vozidla byla (zejména vozy z prvních sérií) vcelku běžně vybavována i koly Trilex, které nabízí doplňková sada Italeri kat.č. 720. Výhodou stavebnice MANu je, že nabízí sadu dobových poklic, kterými lze disky zakrýt a problém s koly tak elegantně vyřešit. Jejich použití je ovšem otázkou vkusu.

Obtisky tradičně obsahují několik variant dobových SPZ a MPZ pro vybrané západoevropské státy, několik drobných detailů (přístrojová deska, dobové samolepky Jumbo na klaksony, loga Formel6) a především pruhy na kabinu a nápisy na spoiler, které velice přesně odpovídají dobovým prvkům nákladních vozidel z přelomu 70. a 80.let. Otázkou pouze zůstává, zdali by nebylo jednodušší pruhy na kabinu spíše nastříkat – v tom má ohledně každý modelář na výběr, stačí obtisky nepoužít a pruhy vymaskovat páskou (Tamiya). O konkrétním vozidle, resp. jeho zbarvení se stavební návod nijak nezmiňuje a ani neudává, zdali vůbec existovalo. Jste-li ze stavebnic letadel či bojové techniky zvyklí na to, že obtiskový aršík obsahuje hned několik variant zbarvení daného modelu, budete v případě stavebnic kamionů zklamaní, neboť drtivá většina z nich obsahuje pouze jedno a tato není výjimkou.

Vhodné doplňky



Srovnání reliéfu původního dílu masky chladiče a leptaného dílu ze sady CTM

Pokud již máte se stavebnicemi kamionů nějaké zkušenosti, nejspíše začnete pošilhávat po doplňkových dílech. Stavebnice nákladních automobilů MAN nejsou zrovna ve středu zájmu výrobců doplňkových dílů. Sady přímo určené pro úpravu či přestavbu stavebnic MANů jsou ojedinělé a když už, směřují spíše k úpravám novějších typů vozidel. Čestnou výjimkou jsou sady českého výrobce leptaných doplňků CTM, o nichž se dozvíte více ZDE.

K dispozici jsou pochopitelně obecné a univerzální doplňky. Z těch bych doporučil kola, zejména klasické disky s dělenými ráfky firmy KFS (TQ 126 a TQ127). Využít se dají také univerzální tištěné zástěrky MAN (Flemming Pedersen), obecné sady se vzduchovými ventily z bílého kovu (TQMT-3), sady s drobnostmi do interiéru od různých výrobců a leptané stupačkové plechy (CTM/KFS/M&G). Dle libosti se dají využít také obtisky od nejrůznějších výrobců, zejména štítky „Chassis data plates“ od KFS (KFS50).

Spoustu drobností najdete rovněž v doplňkových sadách firmy Italeri (č. 720, 3850, 3854). Opět jde zejména o dobové doplňky v podobě figurek Michelin, klaksonů, přídavných světlometů, obtisků nebo také kol s disky typu Trilex, které byly na vozidlech MAN v té době běžné.

Závěrem

MAN 26.321 patří rozhodně k tomu lepšímu, co si můžete v oboru stavebnic kamionů pořídit. Neobsahuje žádné zásadní chyby, je věrná své předloze a již samotné krabičkové provedení dává vzniknout velice hezkému modelu. Negativa lze spatřit především v dosti pokročilém stádiu opotřebení forem pro disky a skutečnosti, že pro opravdu čisté sestavení kabiny je třeba počítat s trochou tmelení.

Stavebnice má obrovský konverzní pocenciál, neboť kabinu s MANem v té době sdílela rakouská odnož ÖAF, francouzská firma Saviem, maďarská Rába a Rumunský Roman. Navíc kabina sloužila na vozidlech v širokém spektru tonáží od osmitunových valníků po těžké tahače nadměrných nákladů (Faun a Titan), takže poměrně jednoduchými konverzními zásahy lze získat rozmanité modely a stavebnice je tak schopna tak uspokojit jak úplné začátečníky, tak zkušené modeláře, kteří touží po troše exotiky.



VZOROVÁ STAVBA, DÍL 1. ÚVODNÍ STRANA VZOROVÁ STAVBA, DÍL 3.