Nářadí jsou prodloužené modelářovy ruce. Pečlivě zvolenými nástroji lze snáze dosáhnout dobrých výsledků. Ovšem nejsou to jenom nástroje. Nežli začnete uvažovat o nákupu nástrojů, zamyslete se nejdříve nad tím kde budete pracovat. Už pan Werich říkal, že „…prostředí je důležitý činitel…“.

Modelářství nelze přímo označit za činnost, která by byla náročná na prostor, nicméně místo kde budete pracovat má jistá specifika. K práci budete potřebovat stůl, židli a světlo. Je na vás, jakému stolu dáte přednost. Já říkám, že pracovat se má u normálního stolu na pohodlné židli, ovšem pokud se chcete kroutit v křesle u konferenčního stolku před televizí, je to vaše věc.

Zmínil jsem světlo. Světla v modelařině není nikdy dost. Ideální je tedy mít stůl přímo u okna a navíc doplněný minimálně jedním dostatečně silným zdrojem světla, nejlépe bílého. Nažloutlé světlo klasických žárovek totiž dost výrazně ovlivňuje vnímání barev a to na čem jste celý večer pracovali se pak na denním světle může jevit úplně jinak. Budete-li mít lampy dvě, jednu zprava a druhou zleva, bude to ideální.

Zdraví a bezpečnost

Zmínil jsem okno. Nebylo to jen kvůli světlu samotnému, ale i kvůli další velice důležité věci, totiž větrání. Ať už budete svoje modely natírat štětcem, stříkat sprejem a nebo pistolí, počítejte s tím, že vaše činnost nebude bez zápachu. Pracovat v nevětraných prostorách nelze vůbec doporučit a čím blíže oknu budete, tím lépe. Bez zápachu nejsou ani lepidla a tmely, byť v porovnání s barvami jejich zápach není tak výrazný. Uvědomte si také, že stříkání barev je spojené se zdravotními riziky – částečky barvy se uvolňují do okolního vzduchu a my je vdechujeme - a proto je nutné si svoje tělo chránit vhodnými pomůckami, v tomto případě respirátorem s vhodným typem filtrů. Chápu, že když budete stříkat nějakou drobnost dvěma rychlými tahy pistolí, asi po respirátoru sahat nebudete. Zcela jiná povětrnostní situace ovšem vznikne při nástřiku rozměrnějších dílů, zejména kabin či nástaveb a zde už je respirátor nevyhnutelně nutný. A když říkám respirátor, myslím tím opravdový gumový respirátor s filtry, nikoli obyčejnou roušku, která je sice příjemnější a levnější, ale zdaleka nedosahuje takové účinnosti. Nevěříte-li, zkuste celé odpoledne stříkat červenou barvou a pak se vysmrkejte do bílého kapesníku.

Obecný úvod do problematiky nástrojů zakončím ještě jednou poznámkou související se zdravím a bezpečností. Uvědomte si, že v modelářství budete zacházet s nemalým množstvím potenciálně nebezpečných nástrojů i materiálů. Co se nástrojů týče, jde zejména o nejrůznější nože, skalpely a jiné předměty s ostrými nebo špičatými hranami. Při práci s takovými nástroji vždy existuje riziko řezného či bodného poranění. Proto pracujte vždy opatrně a v ideálním případě tak, aby ostří nástroje směřovalo od vašeho těla, nikoli do něj. Není od věci mít v modelářském nářadí připravenou běžnou náplast s polštářky, kterou lze snadno a rychle ošetřit drobná poranění či škrábance, které si čas od času přivodí i ti nejšikovnější z nás. Co se nebezpečných látek týče, jde zejména o hořlaviny – ať už jde o barvy samotné, jejich ředidla, nejrůznější lepidla či roztoky. Většina z těchto látek je také více či méně jedovatá, takže je dobré vyhnout se při práci jídlu i pití (což pochopitelně není úplně možné) nebo alespoň dbát zvýšenou pozornost hygieně. Není dobré mít v jedné skleničce připravené ředidlo na vymývání štětců a hned vedle, ve skleničce stejného vzhledu, neperlivou vodu na pití a podobně. Kouříte-li při práci, je to vaše věc, ale uvědomte si, že máte na stole neustále množství hořlavin, v jejichž okolí byste vůbec neměli s otevřeným ohněm zaházet.

Může se zdát, že maluji čerta na zeď, ale já si myslím, že krátké zamyšlení nad naším zdravím a bezpečností ještě nikomu neuškodilo. Sám modelařím před deset let a kromě obvyklých říznutí (na která mám vždy připravenou výše uvedenou náplast s polštářky) jsem se do žádné potenciálně nebezpečné situace zatím nedostal. Neustále mám ovšem před sebou zcela jinou zkušenost kolegy a šéfredaktora časopisu Truck Model World Petera Whitea, který si při neopatrném zacházení (i přes několik desetiletí zkušeností s modelářstvím) s nožem poranil ruku takovým způsobem, že skončil v nemocnici a svým zraněním tak sebe vyřadil z modelářské činnosti na několik měsíců. V reakci na to pak jistou dobu v časopisu TMW vycházely články o bezpečnosti při práci, ošetření drobných ran a podobně. Takže ono to s tím malování čerta na zeď nebude tak úplně pravda.

K výběru a nákupu nástrojů lze přistoupit různě. Záleží to na vaší ochotě investovat a míře do jaké se chcete modelářství věnovat. Základní nářadí lze pořídit za několik set korun ale také za několik tisíc. Ve svých začátcích jsem nepotřeboval nic jiného než odlamovací nůž a nůžky, kleštičky a pilník ze sady pro úpravu nehtů. Z domácího nářadí jsem pak přidal ještě malý šroubovák na otvírání plechovek s barvou, párátka a špejle na míchání barev a nanášení lepidla a tmelu a brusné papíry o hrubostech řádově 200 - 1000. K tomu jsem dokoupil několik kvalitnějších štětců v obyčejném papírnictví a hurá do práce. S tímto málem jsem si vystačil poměrně dlouho. Jako pracovní podložku jsem tedy používal dvě desky, které zbyly v našem bytě při pokládání plovoucí podlahy a víc jsem nepotřeboval. Takhle jsem postavil první dva modely.

První věc, která mi začala překážet a omezovat mě bylo natírání rozměrných dílů lesklými barvami, zejména kabin, štětcem. Bylo to zdlouhavé a nevypadalo to dobře. To vedlo k nákupu stříkací pistole a kompresoru – to je nejzásadnější investice, která vás v budoucnu čeká, pokud se modelářství chcete opravdu věnovat - v dnešní době lze vše pořídit za méně než 5000 Kč.

Další nové nástroje a potřeby přicházely postupně. Častěji šlo o náhradu původních nástrojů, které mi přestaly vyhovovat, spíše než pořizování nástrojů s novým účelem a když se podívám na svůj pracovní stůl, tak vidím, že to co používám dnes se od mé počáteční výbavy tolik neliší.

Základním a asi nejpoužívanějším nástrojem modeláře je nůž či skalpel. Existuje mnoho variant a provedení, nicméně vzhledem k četnosti používání tohoto nástroje je třeba jeho výběru věnovat náležitou pozornost. Pokusy s levnými náhradami odlamovacích nožů či skalpelů z lidlů a kauflandů nedoporučuji, pořiďte si rovnou něco kvalitního a máte po starostech. Při výběru nástroje sledujte především jeho pevnost, zda-li se ostří neviklá a nástroj se při řezání nedeformuje. Po mnoha letech práce s celokovovým odlamovacím nožem jsem si zvyknul na skalpel Olfa s výměnými břity, které jsou snadno k dostání v mnoha různých tvarech. Pracujete-li s lepty, zřejmě využijete ještě další nůž, kterým lze jednotlivé díly z planžety na tvrdém podkladu vyštípnout. Pro tuto činnost používám právě výše uvedený celokovový odlamovací nůž.

Velice potřebné jsou i další dělící nástroje: kleště a nůžky. Kleštičky jsou vhodné především pro vyštipování dílů z licích rámečků (ty na obrázku pocházejí z běžné sady na úpravu nehtů, ale na trhu jsou dostupné i dražší ale velice kvalitní nástroje, které mají velký vliv na zjednodušení a zvýšení přesnosti práce). Malé nůžky jsou pak vhodné na dělení nejrůznějších materiálů (obtisky, vlasce, jemné drátky, bužírky), větší nůžky pak kromě běžného stříhání používám také na dělení slabých plastových destiček.

Pro práci s jemnými díly jsou třeba pinzety. K dostání je opět mnoho tvarů a provedení, já jsem si doposud vystačil s těmi uvedenými na obrázku. Důležité je, aby k sobě čelisti pinzet přesně dosedaly, což umožňuje pevné a přesně uchopení i těch nejmenších dílů včetně leptů.

Při své práci velice často používám klasické žiletky (na řezání malých profilů, přesné řezání obtisků či jemných papírů a fólií) a rovněž i žiletkovou pilku tam, kde na řezání klasická žiletka nestačí a pilka je příliš hrubá. Žiletkovou pilku používám s oblibou také na přerývání a obnovu rytí na povrchu modelů.

Tam kde žiletková pilka nestačí, přijde na řadu klasická modelářská pilka. Používám jí především na řezání silnějších plastových destiček a profilů.

Brusné papíry různých zrnitostí, řádově 100 - 2000, používám na všechna stádia opracování dílů od hrubého ubírání materiálu až po závěrečné leštění nalakovaných povrchů. Všechny potřebné zrnitosti běžně seženete v drogerii. Zvláště u jemných papírů je vhodné si je nastříhat na menší obdélníčky, řádově 30x30 mm, předem si je namočit do vody (to zajistí jejich dostatečnou měkkost) a průběžně je namáčet i během broušení (to vyplavuje z broušeného povrchu i papíru samotného postupně uvolňovaná zrnka a nečistoty z broušení a zjemňuje to práci).

Brousítka různých hrubostí jsou geniálním vynálezem, bez kterého dneska už nedokážu vůbec modelařit. Na trhu se jich vyskytuje velké množství všech hrubostí. S nejjemnějšími se dají leštit bez problémů i čiré díly a lze jimi v podstatě úplně nahradit veškeré brusné papíry. Od té doby co mám brousítka, brusné papíry a pilníky používám jen minimálně a většinu broušení řeším právě s nimi. Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, levné náhrady nemusí vždy fungovat tak dobře jako dražší nástroje a za kvalitu se vyplatí připlatit. Moje brousítka začala vykazovat opotřebení postupně až po dlouhých mesících práce a po dvou letech potřebují postupnou náhradu jen ty nejčastěji používané typy (fialové, červené a modré).

Ruční sklíčidlo na vrtání otvorů malých průměrů se sadou vrtáků (řádově 0,1 mm - 2 mm) je nezbytnou součástí nářadí většiny modelářů. S jemnými vrtáky je třeba zacházet opatrně, velice snadno se zlomí. Já je nejčastěji používám pro navrtání otvorů, do kterých instaluji nejrůznější drátky a hadičky při tvorbě kabeláže. Užitečné využití je také při usazování dílů pomocí vlepovaných kolíčků či tyčinek.

Základem přesnosti práce a její kontroly jsou měřidla: kovové pravítko, úhelník a posuvné měřidlo. Podle kovového pravítka se navíc dá podle libosti řezat bez rizika jeho opotřebení. Navíc podle něj také ohýbám lepty.

Mezi předměty, které se na mém modelářském stole vyskytují stále jsou také: starší kartáček na zuby na očišťování a omývání dílů před povrchovou úpravou či při broušení, šroubovák na otevírání plechovek s barvami a lihový popisovač, který používám pro nejrůznější značení a rýsování při výrobě nových dílů z profilů a plastových destiček.

Význam štětců v modelářství je nezpochybnitelný. Já se postupně snažím starší a nekvalitní štětce nahrazovat menším počtem štětců kvalitních, které používám na práci s klasickými barvami už jenom výjimečně, těžiště jejich využívání spočívá v patině. Většinu dílů barvím stříkací pistolí. Vybrat správné štětce je věda, vybrat správnou stříkací pistoli rovněž. V tomhle doporučuji především sledovat modelářské časopisy, kde se na toto téma často objevují nejrůznější recenze, přehledy a doporučení zkušených kolegů na jejichž základě si lze o problematice udělat základní představu a zvolit pro sebe vhodný kompromis mezi cenou a vlastnostmi daného nářadí.

Velice užitečný pomocník v modelářské práci pro mnoho podpůrných a pomocných činností je lepící hmota Tack-it či některá z jejích variant od jiných výrobců. Tato hmota je k dostání v běžném papírnictví. Používám jí například při zkušebním lícováním dílů a sestav, kdy mi tato hmota pomáhá držet díly při sobě a nebo při stříkání dílů, které není ale možné na párátka lepit lepidlem.

Pracujete-li často na modelech techniky, na které se objevují hlavy šestihranných šroubů, jistě oceníte výtečného pomocníka v podobě razidla šestihranných profilů s jehož pomocí je možné vyrábět hlavy šroubů ražením z plastových destiček přiměřené tloušťky. Je to rychlejší a jednodušší než je krájet ze šestihranných profilů.

Absolutním základem a nutným pomocníkem při povrchové úpravě a maskování jednotlivých částí modelů je modelářská maskovací páska. Na obrázku je výrobek firmy Tamiya. Zapomeňte na nějaké levné náhrady z baumaxů, baumaxitů a bauhauzů, se kterými nastříkaný povrch spíše poškodíte než dokončíte a investujte do kvalitního modelářského materiálu. Vlevo je páska nová, pásku vpravo jsem si pořídil před cca. pěti lety a nikdy jsem s ní nešetřil.

Na doporučení kolegy jsem si pořídil i tyto jemné čistící kartáčky, které jsou nejspíše určené především k čištění stříkacích pistolí. Já jsem si je oblíbil ke zcela jiné činnosti: začišťování spojů lepených vteřinovým lepidlem pomocí debonderu. Práci bez nich si dneska už neumím ani představit.

Spolu s brousítky jsou moje dvě modelářské frézky Proxxon tím co v podstatě vyřadilo z mé modelářské činnosti dříve běžně používané pilníky. Malou frézku používám především pro ruční broušení a vrtání, větší frézku mám trvale upnutou do stojanu a používám ji pro soustružení. Tyto nástroje představují druhou největší investici (hned po pistoli a kompresoru), kterou bylo nutné do mého nářadí vložit. Obě jsem pořizoval poměrně nedávno a většinu modelářského života jsem si vystačil s jednoduchou a levnou modelářskou vrtačkou bez regulace otáček. Vzhledem k množství času, které mi zejména při hrubším opracování dílů frézky ušetří, si nedokážu představit jak jsem bez nich mohl celých deset let pracovat.

Příslušenství k frézkám může mít nejrůznější podobu. Vlevo nahoře jsou silikonové brousící kotoučky a za nimi klasický dělící kotouč s tkaninou (výborný na opracovávání leptů či injekčních jehel), vlevo dole tvarovaná silikonová brousící tělíska, vpravo pak frézky nejrůznějších velikostí a tvarů a univerzální upínka pro brousící kotoučky, do které se dají upínat i destičky pro potřeby soustružení.

Existuje určitě ještě další spousta udělátek, nástrojů a nářadí, které modeláři používají. Tím, že jsem je ve svém seznamu nezmínil neznamená, že musí být špatné. Znamená to pouze fakt, že já nevlastním a nepoužívám. Buď jsem je dokázal nahradit nástroji a postupy jinými a nebo jsem je doposud nepotřeboval. V této souvislosti mne napadají třeba ohýbačky leptů. Jsou určitě užitečné a dovedou práci usnadnit a zpřesnit, ovšem vzhledem k charakteru leptaných dílů, se kterými pracuji, jsem vždy dokázal vše naohýbat a sestavit na tvrdé destičce podle kovového pravítka, aniž bych s tím měl nějaká zásadní problémy. Tím vás tedy nechci odrazovat od zkoušení nových nástrojů a nářadí. Pouze říkám, že to co je v této sekci uvedené považuji (s výjimkou nářadí Proxxon a kovových razidel) za nutný základ, který lze dále rozšiřovat a doplňoval dle libosti a aktuálních potřeb.