Asi cítíte, že dopracovat se k dobrým výsledkům je při stříkání záležitostí praxe, zkušeností a někdy i trochy štěstí. Proto není neobvyklé, že dosažený výsledek není pro modeláře uspokojivý. V tom případě lze udělat tři věci. S výsledkem se spokojit a příště to zkusit lépe, barvu z nabarveného dílu odstranit a pokusit se proces zopakovat a nebo zkusit povrch opravit.

Oprava povrchu je často snadný a efektivní způsob jak se přenést přes obtíže povrchové úpravy a vyjít z věci se ctí a dobrým výsledkem. A přitom nejde o nic složitého a opravu lze provést jemným broušením a leštěním daného povrchu s dodržením základních pravidel.

Pro bezproblémovou opravu přebroušením a přeleštěním je především potřeba, aby na místě, které chcete opravovat, byla dostatečně silná vrstva barvy. Skrze tenkou vrstvu se totiž snadno a rychle probrousíte na základ během několika málo tahů brusným papírem a nástřik je v takovém případě nutné opakovat. Druhou důležitou věcí je postupovat při broušení od nejhrubšího brusného papíru po ten nejjemnější a poté pokračovat brusnými pastami, opět od nejhrubší po nejjemnější a dále případně aplikovat finální leštěnky či vosky.

Brusné papíry a brousítka

Při práci s brusným papírem používejte hrubosti řádově 1200 a více. Papír o hrubosti 1200 se dá použít na vybroušení drobných smítek z povrchu, ovšem zanechá povrch matný a na něm je nutné pokračovat papírem jemnějším (například hrubostí 2000), který povrch zjemní a připraví na práci s pastami. Velký význam při práci s brusným papírem má také to, jak moc je papír opotřebený. Papír hrubosti 1200, který mám již několik dní namočený v nádobě s vodou a se kterým jsem již několikrát pracoval, je o poznání jemnější a k povrchu šetrnější než papír čerstvě ustřižený z archu. Proto na finální leštění a broušení povrchů doporučuji spíše papíry alespoň částečně opotřebované, neboť je s nimi snazší dosáhnout přijatelného výsledku.Velice užitečná mohou být také nejjemnější brousítka, s jejichž pomocí se dají povrchy dílů leštit také.

Při práci mějte stále na paměti, že tloušťka broušené barvy není nekonečná a postupujte opatrně. Stržení barvy a odhalení základního nástřiku či probroušení se až na barvu základního plastu je velice snadná záležitost, zejména na ostrých hranách, kde je takové odstraňování nerovností a vad povrchů velice ošidné. Zatímco velké a hladké plochy se tímto způsobem ošetřují dobře, členité díly a části (například zadní stěny kabin) se opravují dosti obtížně, je-li to vůbec možné, takže broušení a leštění vás nezachrání vždy a všude.

Brusné a leštící pasty

Před aplikací leštících past je nutné, aby byl povrch dostatečně jemně vybroušený. Použijete-li například na vybroušení smítka prachu nový a neopotřebovaný papír o hrubosti 1200 a hned po něm začnete povrch leštit, lesk povrchu se sice dostaví, ovšem pravděpodobně okryje škrábance, které na povrchu papír 1200 zanechal. Proto má smysl dále pokračovat ještě broušením jemnějším papírem, který hrubé škrábance odstraní a povrch zjemní.

Práce s leštícími pastami není náročná Těmi nejznámějšími jsou asi produkty firmy Tamiya, které jsou k dispozici ve třech základních hrubostech odlišených barvou víčka: červená (hrubá), modrá (jemná), bílá (velmi jemná). Zatímco pasty Tamiya jsou k dispozici ve stejných tubách jako tmely od stejného výrobce a mají opravdu konzistenci pasty, leštěnky firmy GSI, které jsou k dispozici ve dvou hrubostech odlišených barvou lahvičky (3000 modrá a 8000 zelená) a ke kterým jsou přibalovány i jemné leštící ubrousky, mají spíše konzistenci klasické leštěnky a v porovnání s pastami Tamiya jsou vhodné spíše na finální doleštění povrchu. Tamiya ke svým pastám žádné ubrousky nepřidává. Kromě speciálních hadříků se k práci dá využít i jemný toaletní papír, papírové kapesníčky či jemná tkanina. Pastu pak jednoduše libovolným pohybem (v závislosti na tom kolik místa je na povrchu k dispozici) roztírám po povrchu a jemně s ní barvu leštím dokud se neobjeví dostatečný lesk a v případě potřeby postup opakuji. Na práci s pastami jsem si oblíbil také hadřík, který byl přibalen k jinému finišovacímu prostředku firmy Tamiya – Polishing wax. Tento vosk je v pořadí tím posledním produktem, který v případě potřeby aplikuji na povrch pro zvýraznění finálního lesku a jedná se opravdu spíše o klasický vosk spíše než nějaké brusivo.

Byť jsou velice jemné, brusné pasty a leštěnky jsou stále brusivem, takže i při práci s nimi je nutné mít na paměti, že hloubka leštěné barvy není nekonečná a probroušení leštěného povrchu (zejména při práci s hrubou pastou) je dílem okamžiku. Proto postupuje opatrně a výsledek často kontrolujte. Spěch se zde nevyplácí.

Výše uvedeným způsobem lze opravit velké množství vad povrchu jak co se týče hrubé struktury (pomerančová kůra) tak i dílčích nečistot, které hyzdí jinak docela slušný povrch. Navíc je to činnost poměrně jednoduchá a vyžaduje pouze trochu pečlivosti a cviku. Čas od času se na základ probrousí asi každý, ale to k honbě za ideálně čistým povrchem zkrátka patří.

Stejným způsobem, jakým je výše popsána oprava povrchů, lze provést také opravu čirých dílů. Ty lze jednoduše brousit, postupně snižovat drsnost brusných prostředků a následně povrch leštit tak, že oprava nemusí být vůbec patrná. Tak lze z čirých dílů, zejména oken, odstranit škrábance a nebo i poleptání.

Pokud vyhodnotíte povrch modelu jako neopravitelný, stále zde existuje několik cest zpět, ovšem ty nejsou tak přímočaré. Pokud je nátěr nebo nástřik nepovedený, jediný způsob jak se ho zbavit je omytí dílů. V případě kovových (leptaných) či resinových dílů lze bez větších problémů použít klasická rozpouštědla (aceton), kterými barvu jednoduše odstraníte bez poškození povrchu dílu. Složitější je to v případě dílů plastových, které jsou vůči působení chemikálií poměrně málo odolné a o koupeli v acetonu nemůže být řeč a nedobře může skončit i reakce na běžná syntetická ředidla S6006 či S6001, která mohou obsahovat nemalé množství toluenu. Proto je vhodné použít jiné látky, které jsou agresivní k barvě, ale plastovému povrchu neublíží. Domáci firma Agama za tímto účelem vyrábí tekutinu Purisol, kterým lze rozpustit zbytky starých nátěrů, aniž by došlo k poškození dílů samotných. Toto rozpouštědlo funguje zejména na povrchy ošetřené klasickými emaily. Chcete-li odstranit barvy Purisolu odolné, můžete sáhnout třeba po brzdové kapalině či louhu (hydroxid sodný, NaOH – ovšem pozor, jde o velice silnou žíravinu a při míšení s vodou dochází k výraznému vývinu tepla, ochranné brýle a rukavice jsou nutností!). Na klasické akryly zabírá také líh nebo jejich ředidla (Tamiya Lacquer Thinner, GSI Mr.Color).