V článku Přístupy k modelářské práci jsem se snažil naznačit, že modelářská činnost není stejnorodá a že různí lidé k modelářství přistupují různě a dosahují různých výsledků. Stejně tak platí, že různých výsledků lze dosáhnout různými pracovními postupy a nebo naopak že ke stejnému výsledku se lze dojít více cestami. Mám-li v úmyslu dále popisovat zavedené modelářské postupy, je třeba brát ohled na to, že ne každému budou v jeho práci vyhovovat a bude je využívat či se jimi řídit.

Jako vzor vezměme obvyklý ustálený postup stavby modelu nákladního automobilu, který bude respektovat ty nejběžnější nároky na kvalitu modelů (čistota stavby a kvalitní povrchová úprava) s tím, že budu uvažovat použití stavebnice, která je již v sériovém provedení dostatečně kvalitní, aby nebylo nutné provádět na ní úpravy, které budou mimo schopnosti začínajícího modeláře.

Tento postup je vhodný pro začátečníky a umožní jim osvojit si všechny potřebné úkony a činnosti, které jsou pro dosažení dobrého výsledku potřebné. Předpokládám, že smyslem práce začátečníka je zlepšovat se a že bude chtít dosáhnout alespoň základní úrovně modelářských schopností, za které se nebude na veřejnosti muset stydět. Bude-li mít někdo nároky nižší, nemusí mnou uvedený postup nutně následovat a může se od něj dle potřeby odchýlit a některé jeho body vynechat. Tento postup ovšem platí i pro modeláře pokročilé a zkušené. Ti si do něj naopak doplní další potřebné body, které uznají za vhodné, ale veškeré body mnou uvedené budou nejspíše následovat, neboť cesta ke kvalitnímu modelu je pro začátečníka i zkušeného modeláře trochu jiná, ale základ je společný.

Pokud bych měl nějakým způsobem popsat to, co by mělo být cílem práce začínajícího modeláře a věcí o kterou by měl usilovat, napsal bych nejspíše „čistá krabička“. Pojem krabička v modelářství obecně znamená model postavený v takovém provedení, ve kterém se nachází stavebnice v krabici, tedy v sériovém provedení od výrobce a bez úprav. Čistá krabička pak znamená to samé, ovšem s přihlédnutím k prvním dvěma požadavkům na vzhled kvalitního modelu, uvedených v článku Přístupy k modelářské práci. V kombinaci s dobře vybranou stavebnicí pak termín čistá krabička znamená slušný a kvalitní model, za který se není třeba stydět na žádné soutěži či výstavě.

Na tomto místě bych chtěl říci, že považuji za nevhodné, snaží-li se začínající modelář přeskočit svůj vlastní vývoj a zabývá se hned na začátku věcmi, které jsou určené pro pokročilé a zkušené modeláře, aniž by ovládal základní modelářské činnosti, tedy aniž by byl čistou krabičku schopen postavit. Jistě, svět stavebnic kamionů obsahuje mnoho lákadel (o kterých si určitě povíme víc až to bude vhodné) v podobě zajímavých leptaných dílů (pojem leptaný vychází z výrobní technologie pro tyto součástky: leptání tenkých plechů v kyselině) či dílů resinových (odlévaných z polyuretanových pryskyřic), které slouží jako doplňky k existujícím stavebnicím či které přímo opravují některé z jejich chyb či přímo samotné stavebnice tvoří, ovšem práce s těmito díly je poměrně náročná a tyto díly jsou dosti nákladné (jejich cena mnohdy překračuje pořizovací cenu samotné stavebnice), takže nemá smysl se jimi v úvodu vůbec zabývat a více si o nich řekneme až v okamžiku, kdy budeme znát veškeré potřebné informace a pojmy, které je pro práci s nimi nutné znát. Zvolíme-li dobře výchozí stavebnici, se kterou budeme pracovat, tyto díly na začátku nebudeme vůbec potřebovat. A chce-li někdo tyto díly používat ještě dříve než dosáhne potřebné úrovně dovedností, nesmí se divit že se součástkami za nemalé peníze neumí pracovat a že je není schopen použít. Komu není rady, tomu není pomoci.

Obecně ustálený postup stavby

Základem je pochopitelně nákup stavebnice. Zvolená stavebnice pak ovlivňuje výběr potřeb nutných pro její stavbu. Nářadí se model od modelu příliš lišit nebude, rozdíly budou především v barvách, které budete k práci potřebovat. Je dobré, že barvy pro stavbu „krabičky“ jsou k nalezení uvnitř stavebního návodu a často už přímo na krabici, aby bylo možné potřebné odstíny koupit hned se stavebnicí. Jakmile máte před sebou stavebnici, nářadí, potřebné barvy, lepidlo a případně i tmel (všem těmto věcem se budeme věnovat v následujících dílech, tohoto seriálu), můžete se pustit do práce.

Díly umístěné v jednotlivých rámečcích jsou očíslované a jejich rozdělení je součástí úvodních stran stavebního návodu. Ten se pro vás stane na následující týdny vaší biblí. Jakmile jej prostudujete, prohlédnete si díly a ve stavebnici se zorientujete, je možné buď začít stavět hned a nebo na úvod ještě zapátrat po fotografiích skutečné předlohy, podle kterých lze při stavbě postupovat a řídit se jimi i při barvení jednotlivých dílů. Nevěřte slepě výrobci stavebnice, i ten se dopouští chyb a navíc má snahu věci zjednodušovat. Tímto způsobem (porovnáním stavebnice s fotografiemi) lze také nejlépe odhalit faktické chyby jednotlivých stavebnic v okamžiku, kdy je ještě čas na jejich nápravu, máte-li v úmyslu se jejich opravou zabývat.

Další práce probíhá podle stavebního návodu: krok po kroku slepováním jednotlivých dílů v podsestavy a jejich barvením. Díl jednoduše vyjmětě z rámečku (vyříznutím skalpelem nebo vyštípnutím kleštičkami), začistěte zbytky vtokových kanálků, odstraňtě případné otřepy a stopy po dělící rovině formy. Stejně postupujte i s ostatními díly, které do dané sestavy patří. Návodem se řiďte především ohledně pořadí jednotlivých stavebních kroků. V opačném případě se vám může snadno stát, že model nebude možné sestavit (to platí především ohledně skládání kabiny a interiérových dílů). Pracovat bez stavebního návodu si mohou dovolit jen ti nejzkušenější. Každý stavební krok obvykle obsahuje označení dílů, na které se vztahuje a způsob jakým mají být sestaveny.

V návodu jsou také obsaženy doplňující značky, které jsou vysvětlené v jeho úvodu a které většino poukazují na to kde nanášet lepidlo, kde je třeba vyvrtat doplňující otvory či jakým odstínem jednotlivé díly barvit. Doporučuji rovněž vyjímat z licích rámečků pouze díly, které pro práci v daný okamžik potřebujeme. Nemá smysl se hned na začátku stavby snažit všechny z rámečků vyštípat a pak se v nich dlouhé minuty přehrabovat ve snaze najít ten správný. Oddělené díly je navíc poměrně jednoduché ztratit, takže potřebujete-li mít oddělené, pořiďte si na ně zvláštní uzavíratelnou krabičku a střežte je jako oko v hlavě.

Co se barvení jednotlivých dílů týče a pokynů, které udává návod, mohou být pro nezkušeného modeláře matoucí. Považuji ji ja zůležitou a proto jsem jí věnoval samostatnou sekci s názvem Barvení modelu.

Pokud budete následovat stavební návod, dostanete se s výše uvedenými kroky až na konec aniž by vás něco překvapilo. Zmíním ještě dva body, které stavba nákladního automobilu obsahuje a kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost.

Prvním jsou čiré díly. Již jsme si řekli, že jsou velice náchylné na poškození a proto je z ochranného obalu vyjímáme až je opravdu potřebujeme. Ideální je v průběhu stavby uložit do bezpečí, protože je budeme potřebovat až na samotném konci stavby. Již samotné vyjímání dílů z rámečků je ošidné, protože plast, ze kterého jsou čiré díly vyrobené, je dosti křehký (podstatně více než hmota, ze které jsou ostatní díly) a proto je třeba postupovat opatrně, aby jste si s částí licího rámečku neodštípli i část samotného dílu. To je nevratný proces a v podstatě neexistuje způsob jak takovou vadu později odstranit (kromě výroby nového dílu). Velice opatrně zacházejte také s lepidlem. Klasické modelářské lepidlo díly snadno naleptá a poškození je obtížně odstranitelné, lepidlo vteřinové zase může na dílech zanechat bílé výpary a ty se z dílu umístěného na modelu také obtížně odstraňují. Nejvýhodnější je proto lepit některým z neagresivních lepidel. U nás je nejdostupnější Herkules (tedy bílé disperzní vodou ředitelné lepidlo), které je schopné lepit i plasty. Pevnost výsledného spoje není nijak zázračná, ovšem riziko poškození dílů je zde minimální a proto je tento druh lepidel využíván širokým spektrem modelářů od začátečníků po ty nejpokročilejší. Existují i jiná lepidla, ale o těch si povíme více ve zvláštním článku.

Druhým bodem jsou obtisky. Jde o součást, která je stejně náchylná na poškození jako jsou výše uvedené čiré díly a jejich oprava je prakticky nemožná. Proto je rovněž dobré je uložit stranou. Výroba nových obtisků je sice možná, ale pouze za zvýšených nákladů a proto je opět nutné pracovat obezřetně a chyby eliminovat. S obtisky se v nějaké formě setkala asi většina z vás a proto víte, že fungují tak, že vystřižený obtisk namočíme do vlažné vody na několik sekund (u starších obtisků to mohou být i minuty a svoji roli má i teplota vody) až do okamžiku, kdy se obtisk odmočí a volně klouže po obtiskovém papíru. Pak je možné obtisk přenést na zvolené místo na povrchu modelu. Zní to sice jednoduše, ale tato práce má svá specifika a je jednou z nejnáročnějších činností, se kterou se na modelu setkáte. Tato náročnost plyne především ze skutečnosti, že na opravu napáchané chyby má modelář obvykle jen několik sekund a když je promarní, je obtisk navždy ztracen.

Dostatečnou pozornost je třeba věnovat rovněž i přípravě povrchu pod obtisk, neboť tyto obvykle není možné nanášet na matný povrch, ke kterému obtisk obvykle nepřilne a nebo drží jen velice málo. Špatná přilnavost obtisků k povrchu se projevuje takzvaným stříbřením, neboli viditelnými odlesky čirých částí obtisku, které by na povrchu neměly být vůbec patrné. Nepřilnou-li tyto čiré části obtisku k povrchu, vytvoří viditelnou čirou blánu, od které se odráží světlo a odtud pochází termín „stříbření“. Stříbření je možné zabránit pečlivou přípravou (vyleštěním) povrchu či použitím speciálních obtiskových roztoků, které zvyšují přilnavost obtisků a je možné s nimi nanášet obtisky na různé druhy povrchů. Zkušení modeláři pak ještě nanesené obtisky obvykle přelakují, což dopomůže k ještě většímu splynutí s povrchem a zároveň větší ochraně proti jejich stárnutí (žloutnutí, odloupávání). Problematice obtisků bude v tomto seriálu věnován samostatný článek.

Pokud si chcete udělat představu o tom jak asi vypadá model z rukou začínajícího modeláře, na němž je odstraněna většina chyb na viditelných místech a který je (s výjimkou vnějších panelů kabiny a bočních krytů) barvený štětcem a přesto není nutné ze za něj vyloženě stydět, prohlédněte si následující obrázky:

Výše uvedené informace by se daly shrnout do těchto bodů:

-koupit stavebnici a podle ní zvolit potřebné barvy

-prostudovat stavební návod, porovnat stavebnici s dostupnými podklady

-připravit si pracovní prostředí (podložka, osvětlení), materiál (lepidlo, tmel) a nářadí k práci

-prostudovat první krok ve stavebním návodu

-vyjmout díl z rámečku

-začistit stopy spojení dílu s rámečkem

-začistit stopy po dělící rovině formy a stopy po vyhazovačích

-slepit díly do potřebné sestavy

-vytmelit vzniklé spoje, které nemají být viditelné

-tmel zabrousit

-kontrolním nátěrem (nástřikem) se ujistit o kvalitě vytmeleného spoje (a v případě potřeby tmelení opakovat)

-provést základní nástřik (za účelem sjednocení povrchu, skládá-li se sestava z dílů různých barev nebo z různých materiálů)

-na základní nátěr nanést potřebný počet vrstev výsledného odstínu barvy (aby neprosvítal základní nátěr)

-nanést obtisky a v případě potřeby obtisky zalakovat

-dolepit na sestavu případné čiré díly

-pokračovat podle návodu dalším stavebním krokem

Tento postup by se dal rozepsat mnohem podrobněji. My si jeho jednotlivé body ukážeme později přímo během stavby modelu.