Když mi Jakub Vilingr na Plastikové zimě v Bratislavě podepisoval svoji knihu tak mi připomenul, že by rád znal moji reakci až si ji přečtu. Nemyslím, že mi to říkal kvůli tomu, že by můj názor byl nějak zvlášť výjimečný. Řekl to určitě spoustě lidem a já chápu proč.

Schopný a šikovný člověk, který dokončí nějaké dílo je obvykle zahrnut pochvalnými hlasy a radostí nad jeho dokončeným dílem ze stran příznivců. Většinou je chvály hodně. Ta přináší radost, ovšem na druhou stranu neposkytuje jediný podnět ke zlepšení. A pokorný autor díla tak často marně čeká na nějakou nezaujatou kritiku, která by mu pomohla posunout se kupředu. A tak jsem, vědom si Jakubovy prosby, zasednul a po několika večerech strávených nad knihou, zasednul a sepsal pár postřehů plynoucích z četby jeho knihy. Moje reakce se Kubovi líbila a dohodli jsme se, že by stálo za to ji zveřejnit. Proto vám ji předkládám v téměř nezměněné podobě.

Musím říct, že hned na první pohled mě knížka potěšila. Když jsem z jednoho vydavatelství v Anglii dostal nabídku sepsat knihu ve formátu “paperback”, byl jsem zděšen, ale teď vidím, že kniha obdobného provedení a rozsahu umí vypadat dobře ačkoli já jsem se tomu bránil a nabídku nakonec nepřijal. Není to žádná útlá brožurka ale ani šestisetstránková “bichle”, ale prostě sympatická knížka, se kterou bych byl (kdybych ji dělal já) spokojený. A vypadá tak, že je dost obsáhlá na to, aby v ní člověk našel co potřebuje.

Bylo zvláštní knížku pročítat, protože jsme mířili oba podobným směrem – když Jakub psal knihu a já svůj seriál na web. Zvláštní v tom, že jsem svůj seriál napsal sám a pak si mohl prohlídnout jak by to udělal někdo jiný, tedy Jakub v knize. A vnímal jsem jak jsme to každý dělali jinak a že každému se to líbí trochu jinak. Přitom ani jedna z cest není úplně dobře nebo úplně špatně, jsou jen prostě jiné.

Kniha Průvodce světem plastikového modeláře je z mého pohledu stručná až strohá ale nevidím v tom nic špatného. Naopak – já mám totiž dost problém s tím protřídit informace a poskytnout jen ty základní a proto jsou moje texty obalené spoustou doplňujících informací, dodatků a návazností, takže jen každý článeček má hned tři strany a něco obsáhlejšího klidně deset. Na jednu stranu chci poskytnout jen základy a na druhé straně chci ty základy něčím podložit, všecko zdůvodnit a vysvětlit a tak se to nabaluje a nabaluje až v tom ty základní informace člověk musí hledat. Výsledkem je spousta odstavců, složitá struktura podkapitol a nadkapitol a výsledek by pak byla bible o pětistech stranách. Kuba to zvládnul – co kapitola, to téma. Co téma, to stručný popis, vysvětlení, řešení a varování a pár obrázků. Nic víc, nic míň. Stručně, jasně a přehledně. Nemusím listovat dvacet stránek zpátky, abych si vzpomněl o čem že to ta nekonečná kapitola vlastně hovoří. Obdivuju, že dokázal to všechno spolu s obrázky vměstnat na 120 stran. Moje představa v případě knihy byla asi 200 stran a musel jsem se hodně držet zpátky.

Přehlednost je výborná. Z mého pohledu mi v textu ale chybí návaznosti. Já osobně mám rád povídání a příběhy. Jsem rád, když i odbornou knížku čte člověk jako jednolitý příběh, kde na sebe jednotlivé kapitoly plynule navazují. Z této knihy takový pocit nemám. Ale to už jsme zase u toho, že já vždycky píšu obsáhlý úvod, kde jsou zmíněna všechna „proč“ a „jak“ a než úvod člověk dočte, může zapomenout jak se ta kapitola vlastně jmenovala. To se mi ve této knížce nestalo.

Zatímco text je přehledný a zmiňuje ty nejdůležitější informace o stavbě plastikových modelů, u některých fotek jsem si říkal, jestli neznalý modelář vůbec bude vědět co má na obrázku hledat (rámování na kabince, třeba). To je asi obecně problém malých obrázků a nejde s tím asi moc dělat. Sám jsem uvažoval nad tím jak tohle vyřešit. Velký obrázek zabere spoustu místa. Na webu s tím není problém ale v knize? Některé obrázky mají šedivé pozadí víc než ostatní a celý ten obrázek na mě pak působil dost tmavě. Snažím se takovým obrázkům vyhnout, mám rád když je pozadí jasné jinak je ten obrázek „ospalý“, ale nemám moc právo o tom při svých fotografických dovednostech mluvit. Sám se to teprve učím.

Líbí se mi vkládané žluté rámečky zůrazňující základní a důležité věci a tipy. To je dobrý způsob jak upozornit na základní věci když člověk v knize jen listuje a nemá čas nebo chuť pustit se zrovna teď do četby.

Našel jsem pár překlepů, ale nemám je vypsané (mám za sebou letitou praxi s dlouhými texty a vím moc dobře jak je těžké všechny chyby vychytat i když text přečte víc lidí i několikrát) a vybavuji si, že na jednom místě zasáhnul Word automaticky opravil jedno slovo na druhé (wash -> cash na straně 100). Také jsem někde v úvodu knížky narazil na něco s čím jsem měl sám při psaní problém. Člověk píše, že o něčem se v budoucnu zmíní a neví ještě kdy. Bude to někdy v dalším díle seriálu, tak napíše, že „o tom si povíme příště“ a pak ze seriálu vznikne kniha a to „příště“ v textu zůstane a přitom místo „příště“ by se hodilo spíše bližší určení typu „v kapitole deset“.

Pokud mi v knížce něco obsahově chybělo, pak je to asi zastavení nad chybami stavebnic a technologickými omezeními. Nevzpomínám si, že by tam byla někde zmínka o stopách po vyhazovačích, ale pravda je, že to modeláře na letadlech trápí asi mnohem méně než nás na kamionech. Já jsem hodně prostoru věnoval chybám stavebnic a jejich opravám obecně – protože jich je fakt dost. Až jsem při čtení Kubovi skoro záviděl, že má trochu jiné obecenstvo, že lepení modelů letadel je běžnější a celkově se o něm mnohem víc ví a že z určitého úhlu pohledu je lepení letadel mnohem jednodušší, takže některé věci člověk nemusí vůbec řešit a i přesto může postavit kvalitní model. U kamionů je třeba dost základní kabeláž, bez které není v podstatě šance zajistit, aby model dobře vypadal a přitom ve stavebnici není ani náznak ani materiál ani zmínka, prostě nic. Ačkoli je kniha zaměřena na letecké modelářství, z nemalé části tématicky pokrývá to co by mělo být samozřejmostí pro stavitele kamionů a nebudu se bát v budoucnu tuto knihu doporučit jako alternativu k tomu, co píšu já, protože moje „dílo“ určitě není perfektní a beztak v něm určitě chybí něco co má v knize Jakub. I já jsem při čtení našel body, nad kterými jsem se musel zamyslet a popřemýšlet, jestli to nedělám blbě a že to zkusím podle Jakubova návodu.

Pokud mám zmínit některé užitečné analogie s kamiony, pak například kapitola 6 Geometrie a souměrnost je všeobecně platná a tomuto tématu je zapotřebí se věnovat i v případě modelů kamionů. Vyvrácená kola a křivě usazené kabiny jsou bohužel dodnes běžným jevem a je třeba jim věnovat náležitou pozornost. Kapitola 25 Maskování čirých dílů se může zdát pro kamionové modeláře nadbytečná až do okamžiku, než si uvědomí, že stejně přesnou a svědomitou práci představuje například nástřik gumových těsnění kolem oken a to ve všech případech včetně výroby vlastních masek s kulatými rohy a oblinami.

17.12.2012, Honza Rosecký

NÁHLEDY KNIHY: