14. ledna 2007

Je poměrně krátce po přelomu roků 2006 a 2007 a já se již mohu pochlubit drobným posunem kupředu. Předně jde o ukončení myšlenkového pochodu, jehož úkolem bylo sesumírovat konečné barevné provedení kabiny, resp. nikoli barvu kabiny jak takovou - ta vždy byla a až do konce bude tmavě zelená, ale podobu obtisků, které budou kabinu zdobit. Jak již jsem se zde na svých stránkách zmínil, vyřešil jsem problém s obtisky. Vše potřebné mám tedy již doma pod střechou - tady opět platí to, že se vyplatilo zbytečně se stavbou modelu nespěchat, před půl rokem bych totiž ještě nebyl schopen situaci s obtisky vyřešit k obrazu svému tak jak umím dnes. Jednoduše: motto tohoto webu "Festina lente" opět jednou ukázalo svoje opodstatnění.

Předpokladem nanášení obtisků je samozřejmě dobrá povrchová úprava kabiny. První vrstvu nástřiku jsem dokončil ještě během vánočních prázdnin. Již v tu chvíli mi ale bylo jasné, že kvalita povrchu ani zdaleka neodpovídá mým požadavkům. Proto jsem se postil do opětovného přebroušení nástřiku jemným brusným papírem a pastami Tamiya a opětovně povrch včetně střešního spoileru přestříkal. Moje nespokojenost se ale opakovala a stejně tak i broušení a leštění, které, ač to tak na začátku nevypadalo, mne dovedlo k velmi slušnému výsledku. Poté mi zbylo pouze jemně stříkací pistolí opravit nástřik v místech, kde jsem se probrousil na surfacer a tato místa už jen jemně doleštit. (Připomínám zde, že základ kabiny tvoří surfacer Gunze a tmavě zelená barva je zn. Humbrol. Po nemilých zkušenostech s nástřikem jiného modelu (remorkér Lucky) a nepříjemně dlouho schnoucími syntetickými barvami, které mi znemožňovaly další práci, vša uvažuji o přechodu k barvám Gunze, které schnou v řádu minut. Doposud jsem je nezkoušel. Vyžadují sice více vrstev nástřiku, díky své průsvitnosti však umožňují hru s barvami, preshadingem a podobně. O výsledcích tohoto pokusu vás budu informovat jakmile na něj dojde.)

Spolu s povrchovou úpravou kabiny jsem také začal připravovat dveře. Na nich jsou již nalepeny vnitřní panely, zbývá mi však doplnění zbývající struktury vnitřní strany dveří. Fakt, že zatímco kabina je již ve stádiu lepení obtisků, zatímco dveře zdaleka ještě ne, nikterak nevadí. Skelet kabiny i dveře totiž budou muset být po aplikaci obtisků přelakovány zvlášť a teprve poté budou doplněny o další detaily (interiér, okna, otvírání dveří) a sestaveny.



15.ledna 2007

Doleštění opravovaných míst proběhlo na kabině bez problémů, na spoileru jsem musel nástřik ještě zopakovat. Jako první jsem se rozhodl vyzkoušet obtisky na čelním panelu kabiny. Připomínám, že na kabinu jsem si pořídil prostřednictvím firmy KFS obtiskový aršík s bílými obzdobnými pruhy a motivy a kromě jiného i obtiskový aršík s nejrůznějšími logy a nápisy "Mack". Již předem jsem očekával, že nanášení obtisků, které jsou na aršíku rozděleny na čtvrtkruhové růžky a rovné linky, bude zdlouhavé a nepříjemné. Moje obavy se také potvrdily, jeden celý panel včetně všech nápisů ,tak jak jej uvidíte na následujících fotografiích, mi trval více než dvě hodiny. Postup práce je dobře patrný z fotografií a proto jej dále nebudu popisovat.













30.ledna 2007

Inu podívejme se na to jak nám Magnum za poslední víkend vyrostl:
Pokračoval jsem obtisky. Pár následujících obrázků je bez komentáře. Vypadá to krásně, ale věřte, že jsem tím strávil hodně ale HODNĚ hodin a divím se, že už nejsem šedovlasý. Obtisky pochází od australské firmy PW decals (dealer: KFS) a opravdu dokáží model oživit. Určeny jsou především pro zkušené modeláře. Vyžadují jednak užití "vodiček" pro dobrou přilnavost a zvláště s dlouhými linkami se velmi obrížně pracuje.








Hotové obtisky jsem zalakoval lesklým lakem Humbrol. S povrchem ale ještě nejsem úplně spokojen a pokusím se jej doladit lakem Gunze SuperClear (což mi bylo ale následně rozmluveno, protože SuperClear by si nemusel chemicky s Humbrolem rozumět a tak oprava probíhala opět lakem Humbrol).





Poté jsem pokračoval panty na bočních servisních klapkách. Původní provedení mi totiž stále nevyhovovalo. Vše naonec vyřešily jednoduché panty z drátu a bužírky.








Celkvý pohled na model.




Začal jsem pracovat na usazení dveří.




Nedostatečně jsem na původní kabině znázornil vnitřní část dveřních rámů a proto nyní pracuji na jejich doplnění.





Vnitřní část dveří už je v podstatě hotová.





Toť prozatím vše. Může se to zdát málo ale ve srovnání s dosavadním tempem jsou to mílové kroky. Do konce stavby navíc už mnoho nezbývá...

27.března 2007

Jedeme dál. Opět vám přináším něco málo ze stavby.

Průběžně dokončuji lakování kabiny, hodně si s tím loudám, protože chci, aby to bylo perfektní. Stříkám, brousím, leštím a zase stříkám, ale už jsem skoro u konce. Vlastní blbostí jsem si na jednom místě kabiny navíc poškodil obtisk (nápis Eye of the day), takže si ho budu buď muset nechat vytisknout znova a nebo ho něčím nahradím, v tuhle chvíli ještě konečné řešení neznám. Na lakování kabiny ale z fotografií nic zajímavého není, vypadá pořád stejně. Ale až uvidíte ten finiš, budete koukat...:) Protože lakování je náročné na čas a vyžaduje dlouhé pauzy mezi jednotlivýi kroky, pustil jsem se zase do návěsů, resp. do návěsu A. Takhle nějak by mola vypadat jeho zadní část...



K již hotové konstrukci návěsu jsem přilepil střechu (není plachtová, na skutečném návěsu je z hliníkového plechu). Ačkoli jsem velkým zastáncem práce s vteřinovým lepidlem, na díly, které lze lepidlem rozleptat, používám poslední dobou stále častěji modelářské lepidlo ve skleničce se štětečkem.



Pozornost jsem věnoval také drobnostem na zadní stěně návěsu, kde nejsou vrata. Stěny jsem v předpokládaném místě nosné konstrukce doplnil nýty a rozpracoval vývod pro přípojky B návěsu.



Na přední stěnu jsem doplnil rampu s přípojkami pro tahač (resinový díl ze stavebnice).



Na rám návěsu jsem doplnil něco málo z kabeláže, s detaily, které stejně nikdo neuvidí to nemám v úmyslu na návěsech přehánět. Dost jsem si užil už s kabeláží podvozků a ani tu nebude moc vidět, takže proč si to komplikovat. Po šesti letech hnidopišství si snad tohle dovolit můžu...




Pod ložnou plochu návěsu jsem svépomocí vyrobil upínací tyč pro kurtování nákladu (=ten drát zboku návěsu po celé délce ložné plochy). Pro australské návěsy je toto provedení typické, ve stavebnici však chybí...



Na internetu jsem našel (po několika měsících hledání) fotku interiéru australského plachtového návěsu. Ten ve stavebnici je poněkud strohý (podle návodu jsou pochopitelně plachty napnuté a dovnitř není vidět)...



...a tak jsem se rozhodl ho doplnit alespoň o to základní. Začal jsem s výztuhami střechy...



...které jsem nařezal ze čtvercové tyče 2x2 mm firmy Tamiya (v podstatě to samé co evergreen jen trochu jiný materiál - leptatelný - a o něco levnější, pouze s omezeným výběrem profilů).



Výsledné výztuhy střešních panelů interiér hodně oživily. Příště se vrhnu ještě na sloupky...



Z dlouhé chvíle jsem ještě začal opracovávat resinový ingot skříňky na nářadí od firmy R&K conversions (New York, USA). Po opravní drobných nerovností se pokusím o chromový povrch pomocí Alcladu.



29. března

Pokračuji dál výbavou na návěsy. Ze staršího modelu Bburago jsem ukořistil sud na vodu, který upravuji pro moje použití. Vyrobil jsem na něj držák, chybí ještě vypouštěcí kohout a hadice pro plnění...



...a takhle nějak bych chtěl srovnat vybavení na rám návěsu. Kanystry (opět Bburago) budou mít samostatný držák.



Stavebnice Auslowe nabízí pro B návěs také držák pro rezervy. Ačkoli to na fotce není vidět, je odlit z resinu a plný bublinek. Raději než ho obrušovat, rozhodl jsem se ho vyrobit znova a navíc dvakrát, abych ho měl i pro návěs A.



Prozatím jsem si tedy z profilů Tamiya naohýbal jednotlivé díly držáků...



...což nebylo úplně snadné a několik pokusů se mi nevydařilo.



Práci jsem ale zakončil úspěšně.



5.dubna V životě modeláře je spousta okamžiků hezkých i nehezkých. Bohužel, aktuálně prožívám ty nehezké. Doufám alespoň v tom, že se z mých chyb jiní poučí a nebudou je opakovat. Tak hurá do toho. Mrkněte na co jsem udělal (a podělal)...

Dokončil jsem konstrukci držáků náhradních kol.



Držák odpovídá tomu ze stavebnice.



V každém bude po dvou kolech.



Držák pro "A" návěs jsem už napevno nalepil na rám.



Další pokračování směřovalo ke kabině a jejím dveřním rámům. Na obou stranách jsem do nich vybrousil drážky pro umístění mechanismu zámku.



Nutné jsou i úpravy vnitřních panelů. Zde je obrázek před úpravou.



Zde je vidět sestavení interiéru a exteriéru. Díly do sebe zapadají a nikde nevznikají nevzhledné spáry mezi díly.



Přebroušené dveřní rámy jsem musel ještě přestříkat. Okolí jsem tedy zamaskoval páskou Hansa...



...což se mi povedlo bez problémů.



Pak se mi ale stalo něco, co mě málem položilo. Dlouho jsem se uklidňoval pohledem na Prahu.



Svojí chybou jsem při snímání pásky postupoval dosti hrubě a na jednom místě si strhnul lak.



K tomu se snad nedá ani nic říct...



...



Po nástřiku si tak alespoň můžete prohlédnout interiér...



...a upravené dveřní rámy.

6. května
Ačkoli to tak nevypadá, práci na Magnumu se přece jen věnuji, byť je díky počasí v poslední době dominantní (kromě školy) také práce na mém Liazu. Navíc jsem se poměrně dlouho odhodlával, než jsem se vůbec do opravy strhnutého laku pustil. Zkrátka, všechno chce svůj čas a byla by škoda na tomhle modelu něco uspěchat.

Oblast strhnutého laku jsem zalil štětcem naneseným lakem v silné vrstvě. Tu jsem nechal zaschnout a pak ji přebrousil. Lak se díky tomu přestal odlupovat a povrch se sjednotil.



Hrubou vrstvu laku jsem brousil opatrně, přesto jsem ale nezabránil tomu, abych se na hranách karoserie neprobrousil na základní nástřik nebo až na modrý plast.



Mezi tím jsem pokračoval v přípravě dílů pro návěs. Za velkou bednu ze sady Italeri děkuju Martinovi Dvořákovi, díky! (...tu svoji jsem použil na cisternu Trailor.) Malou bednu (resin) už jste měli možnost vidět o několik fotografií výše, pro sjednocení s bednou Italeri jsem se ale rozhodl obrousit kliku a na hotových bednách použít lepty KFS, jedna strana velké bedny bude otevírací (doufám).



Zbylá náprava poškozeného laku na kabině byla poměrně snadná. Vymaskoval jsem malou část kabiny, kde jsem se probrousil skrz zelenou barvu, plochu přestříkal, sejmul pásky, povrch zbrousil tak aby nebyl znatelný schod mezi starou a nově dolakovanou plochou, vymaskoval část boku kabiny (celý panel - jako na obrázku), ten přelakoval lesklým lakem a spodní roh znovu doplnil obtisky. Přechody jsou téměř neznatelné, po přelakování nebude na 99% vidět nic. Ufff...



S pokrokem na kabině souvisí také příprava zbylých dílů, v tomto případě sacího potrubí. Původní logo Renault na jeho zadní stěně jsem zbrousil. Poměrně dlouho mi trvalo přesně zatmelení všech spár. Nakonec jsem na tmel rezignoval a povrch opakovaně přetíral surfacerem a přebrušoval. Kontrolní nástřik polomatnou černou potvrdil, že je vše OK. Chybí už jen finální nástřik a hotovo...