|
||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ČESKÉ MENU
|
|
|||||||
|
Stavebnice kamionů 1/24-1/25 Na světě nejspíš není modelářského odvětví, ve kterém by vznikalo takové množství zmetků jako v kamionovém modelářství. Stejně tak není modelářů, kteří by zmetky kupovali více než kamionoví modeláři. Vedou je k tomu jasné důvody, stavebnic kamionů totiž vzniká tak omezené množství, že většinou není příliš na výběr a všichni jsou v případě daného typu nuceni vycházet ze stejné stavebnice. Úvodem Stručně řečeno, stavebnice kamionů jsou ošidné a nemalé z množství z nich obsahuje mnoho nezanedbatelných chyb, které sice nebrání v sestavení modelu, ale mají výsledný vliv na věrnost modelu odpovídající předloze. Tyto chyby jsou nevýrazné a pro začínající modeláře těžko rozpoznatelné, ale stačí trochu se o nákladní automobily zajímat a tyto chyby začnou postupně vyplouvat na povrch. Liší se pochopitelně způsob, jakým se jednotliví modeláři své práce chopí a k jakému výsledku dospějí. Některým stačí model, který je podobný skutečnému vozidlu a s detaily si nelámou hlavu, jiní tráví večery komplikovanými přestavbami. O důvodech, které vedou k výrobě velkého množství fakticky chybných stavebnic, historickém vývoji a následcích lze napsat mnoho. Ale plakali bychom nejspíš na nesprávném hrobě, neboť v době, které diktují peníze a zisk, nelze příliš očekávat nějaké zásadní novinky v oboru, který je vším jen ne mainstreamem modelářského světa. Zaměřme se proto na typy chyb a možnosti, kterými může modelář vyjít z dané situace se ctí. Na úvod by bylo dobré obecně charakterizovat chyby, které se na modelech vyskytují. Ty by bylo možné rozdělit takto:
1) chyby technologické Chyby technologické Chyby zjednodušením Chyby faktické Chyby faktické jsou tím co kamionové modeláře opravdu trápí. Je jich totiž obrovské množství. Některé jsou výrazné, některé méně a jejich obrovské množství (jsou přítomné řádově v polovině stavebnic) činí situaci velice nepřehlednou, zejména pro začínající modeláře. Vznik těchto faktických chyb lze zjednodušeně popsat tak, že výrobce má zájem uvést na trh novou stavebnici s minimálními náklady. To je pochopitelné a my modeláři jsme ochotní tolerovat obvyklá zjednodušení a technologické ústupky (chyby technologické a chyby zjednodušením), bez nichž by byly stavebnice nejspíše neúměrně drahé nebo přímo nevyrobitelné. Ovšem před patnácti lety někoho napadlo, že u nákladních vozidel, která jsou příbuzná či alespoň zdánlivě podobná, by nemusela být nutná výroba nových forem pro všechny díly stavebnice a že pro podvozkovou část modelu by bylo možné využít formy některé již existující stavebnice. Předloze to sice neodpovídá, ale je to zatraceně levnejší. Postupem času se tak začaly objevovat stavebnice s novými díly kabiny a karoserie, zatímco podvozky s motory i části interiérů pocházely ze starších kitů. To platí především pro společné výrobky z forem Italeri/Revell. Situace dospěla do bodu, kdy některé stavebnice obsahují i 50% dílů, které nejsou aktuální, pocházejí z jiných stavebnic a pro stavbu věrného modelu je nelze použít. Věrný model je relativní pojem. Je nutné si uvědomit, že vzhledem velikosti modelů v měřítku 1/24 a jejich propracovanosti nelze zavírat oči nad unifikací podvozkových dílů a motorů jednotlivých stavebnic. Rozdíly v konstrukci jsou na první pohled patrné a náprava mnohdy zdlouhavá. Pochopitelně, najde se i situace, že na trh je uvedena zcela nová a kvalitní stavebnice z oboru nákladních automobilů. To se ovšem stává řádově jednou během několika let, což, jistě sami uznáte, je opravdu bída. Naposledy tak učinila firma Emhar se svým Bedfordem (jaro 2009 po několika letech slibů), letos (po třech letech slibů) firma Italeri (Dumper trailer) a předloni Revell s ohromným autobusem Neoplan Cityliner. Letos pak americká firma Moebius se zbrusu novou a kompletní stavebnicí tahače International Lonestar. Zajímavostí je i fakt, že velká část stavebnic nákladních automobilů nemá pro své zbarvení žádnou reálnou předlohu. Obtiskové varianty jsou nejčastěji smyšlené, někdy až infantilní. Je to zřejmě snaha zalíbit se dětem a přilákat nové zákazníky na pestré zbarvení. V kontextu kamionové modelařiny to (s přihlednutím na mnohem zásadnější problémy a chyby) ale není považováno za nějaký zásadní problém či chybu stavebnice. Je to sice škoda, ale není nic jednoduššího než obtisky nepoužít a vytvořit si vlastní barevné schéma, ať už smyšlené či založené na skutečnosti. Dobré stavebnice Pokud chcete postavit hezký a zároveň kvalitní model, je pochopitelně nejvýhodnější si zvolit dobrou stavebnici. To platí především pro začínající modeláře, kteří by se měli na začátku soustředit především na běžné modelářské úkony: lepení, tmelení, začišťování dílů a celkovou čistotu práce. Přes všechno, co bylo napsáno výše, takové ktalivní stavebnice existují. Lze říci, že jsou to vždy první stavebnice, pro které byly vyrobeny dané formy. Z toho, co je v současnosti k sehnání lze jako kvalitní stavebnice, které v rámci možností odpovídají předloze, označit například: Bedford OLBD a OSBT (Emhar, 1/24), Büssing 8000S 13 (Revell, 1/24), Kenworth W900/T900 (Revell, 1/25), Mercedes Benz Atego (Revell 07586, 07525, 1/24), Volvo F12 (Italeri 0752, 1/24), Iveco 190.38 Special (Italeri 0767, 1/24), Scania T142M (Italeri 0780, 1/24), Curtainside trailer/Refeer trailer/Dumper trailer (Italeri 3809/3813/3845, 1/24), Scania Streamline (0726, 1/24), Scania 144 Heavy truck (Italeri 0743, 1/24), Medium 3 Ton firetruck (= Opel Blitz, Italeri 3778, 1/24),Iveco Turbostar (Italeri 3862, 1/24) Fire ladder Iveco-Magirus (Italeri 3784, 1/24), MAN 26.321 (Italeri 756, 1/24), Freightliner FLC (Italeri 3859, 1/24), výborné jsou všechny stavebnice tahačů Peterbilt (Revell i Italeri), s výjimkami pak lze doporučit DAF 95XF (Italeri 3807, 1/24) a Volvo VN 780 (Italeri 3818, 1/24) a letošní reedici MAN F2000 (Italeri 741, 1/24). Kvalitní jsou i výše zmíněné kity Neoplan Cityliner (Revell) a International Lonestar (Moebius). Zvláštní zmínku si zaslouží stavebnice pocházející od trojlístku AMT/Ertl/Monogram (bez výjimky jde o starší americké náklaďáky v měřítku 1/25). Z těch je v současné době dostupné velké množství prostřednictvím zahraničních zásilkových obchodů. Vzhledem k tomu, že většina těchto stavebnic pochází ze sedmdesátých let, je nutné u nich očekávat poněkud hrubší provedení v čele s výraznými dělícími rovinami forem, otřepy, propadlinami a obecně ztíženou přípravou a lícováním dílů, především v oblasti podvozkových dílů. Ne zcela vhodné je většinou i provedení čirých a pokovených dílů, tudíž tyto stavebnice v některých ohledech kladou na modeláře zvýšené nároky. I přesto jsou mezi modeláři oblíbené, především díky věrnosti i zajímavým předlohám (sněžný pluh, domíchávač betonu). Ve všech případech jde o stavebnice z „nových“ forem a tudíž neobsahují žádné výrazné faktické chyby. V kontextu stavebnic nákladních automobilů je lze označit za dobré. Trochu stranou stojí také stavebnice firmy Heller, které jsou v posledním desetiletí střídavě dostupné a nedostupné. Jde o několik málo kitů, které pocházejí z osmdesátých let, konkrétně se jedná o stavebnice Scania 141 a skříňové a plachtové návěsy Trailor. Dříve byl k dostání také Renault G260, ale ten je již roky mimo výrobu. Objevíte-li někde od Helleru Renault Magnum, pak vězte že to je pouze přebal stavevnice od firmy Italeri. Stavebnice firmy Heller vynikají velice slušnou věrností předloze. Jejich technologické provedení za stavebnicemi Italeri a Revell zaostává. Návěsy Trailor se dají postavit vcelku bez problémů (byť se značným časem stráveným při začišťování dílů a hrubém tmelení), vypadají velice dobře a lze je doporučit i začátečníkům. Scania 141 je sice dosti věrná skutečnému vozidlu, ovšem rozdělení, zjednodušení a provedení některých dílů (rám, okna dveří) je dosti nezvyklé a při stavbě může způsobit řadu potíží. Proto je tato stavebnice, kvalitní po stránce faktické ale náročná po stránce technologického zpracování, vhodná spíše do rukou zkušených modelářů. Problematické stavebnice Jako problematické stavebnice označuji ty, které obsahují jistý podíl dílů z forem starších stavebnic a jejichž stavba bez úprav vede ke vzniku modelu s nezanedbatelnými faktickými chybami. Tímto se vyznačují především stavebnice ze společných forem Italeri a Revell v měřítku 1/24. Jde o všechny tahače značek Western Star (Italeri 0717, 0719, 3843, 3832), Mack Superliner (Italeri 3820, Revell 07547) a Ford (3825). Obdobně na tom jsou veškeré stavebnice tahačů Volvo FH (Italeri 0735, 3840, 3849, 3821 včetně jejich kombinací s návěsy, například 3823). Spoustu nesprávných dílů obsahuje rovněž stavebnice Scania T143M (Italeri 0736) a bídné jsou veškeré modely Scania 164 a R-series (Italeri 3819, 3829, 3850, 3851 a kombinace s návěsem 3852). Mnoho zásahů vyžadují i stavebnice DAF 105XF i DAF XF Super Space Cab (Italeri 3842, 3855, Revell 07496, Italeri 3834). Ze starší stavebnice vychází i MB Actros MP2 (Italeri 3824) a Actros Black Edition (3841). S výjimkou prvního typu AE jsou pak nevhodně zpracované rovněž všechny tahače Renault Magnum obou výrobců, které jsou aktuálně dostupné spíše v kombinacích s přepravníky závodních stájí (Italeri 3830, 3806). Jak sami vidíte, jde o nemalý počet stavebnic, které jen svojí koupí připravují modeláři nesmírná příkoří, tedy alespoň pokud má v úmyslu se opravou chyb vážně zabývat. Co se amerických tahačů týče, ty v tomto představují z našeho pohledu asi největší problém, neboť s výjimkou kabiny je vždy celý model poskládaný ze součástek pocházejících ze starší stavebnice Freightliner, tudíž celý podvozek je nesprávný. Dohledat dostatečné množství podkladů na dostavbu celého podvozku je dosti problematická záležitost a stavba samotná pak modelářsky náročná. Co se stavebnic Scania T143M a MB Actros MP2 týče, lze je s trochou nadsázky označit za to nejlepší z nejhoršího. U Scanie působí problémy především příliš krátký rozvor (řádově 15 mm), který lze vyřešit prodloužením rámu a dalších příslušných součástí. Mírně „outdated“ jsou některé díly interiéru, ale ne všechno bude nakonec vidět a náprava tak není úplně nutná. Poměrně hodně toho ovšem chybí v motorovém prostoru. Pokud se u Mercedesu smíříme s tím, že model MP2 budeme stavět pouze ve verzi Euro3, odpadne nám spousta starostí s uspořádáním výfukového systému u novějších verzí Euro4 a Euro5 (jsou již vybaveny technologií SCR a z toho plyne dosti odlišné uspořádání a provedení jednotlivých prvků na rámu v porovnání s verzí Euro3) a problémy ohledně věrnosti předloze bude nutné řešit především v interiéru, kde modelu MP2 odpovídá v podstatě pouze přístrojová deska, zbytek dílů pochází ze stavebnice MP1. Původní je i vidlicový osmiválcový motor, který byl ovšem nabízen v obou modelech a navenek se liší pouze drobnostmi, které není složité upravit. Co se rámu a zavěšení náprav týče, doporučuji konfrontovat konkrétní předlohou (stavebnice obsahuje nové díly pro dvouměchové odlehčené odpružení společné pro modely MP2 a MP3) a stavebnici co se světlé výšky vozu týče, hotový model MP2 se na pohled zdá poněkud vysoký. Důležité je to, že stavebnice MP2 již obsahuje správnou výduť na zadní stěně kabiny a správné je i umístění akumulátorů ve schránce v zadní části rámu. Naopak za nejhorší mohu s čistým svědomím označit stavebnice Volvo FH. Podvozek modelu totiž vychází ze stavebnice varianty F12, která pochází z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, zatímco modely FH jsou vyráběny od roku 1994 do současnosti. Zcela nesprávný je tak celý rám s nápravami a jejich zavěšením, většina součástí na rámu a ani motor nelze ve všech variantách zcela akceptovat. Snaha o nápravu tak nejčastěji vede k novostavbě podstatné části rámu a poměrně složitého systému zavěšení zadních náprav, přepracovat je třeba i palivové nádrže, zavěšení kabiny, značnou část interiéru a v případě stavby některého z pozdějších modelů pak ještě mnohem více. Výhodou ovšem je, že modelům nákladních automobilů Volvo se dostává pozornosti výrobců doplňkových dílů a tak většinu nectností stavebnice lze nahradit doplňkovými díly, jejichž pořizovací cena ovšem výrazně přesáhne cenu samotné stavebnice. Z toho nejdůležitějšího je k dostání především motor D12C (M&G Mouldings) či jeho mírně pozměněná kopie od firmy Jean Claude Lescrenier, zavěšení kabiny a vzduchový filtr pro typ FH12 a Volvo Ad-Blue kit (Kit Form Services) a vzduchové zavěšení zadních náprav v různých verzích 4x2 či 6x2 od stejných výrobců, u M&G je ovšem problematická dostupnost. Kombinací vyráběných resinových a leptaných dílů je možné sestavit velice slušný model. O malinko lépe co do věrnosti jsou modely Scania R series. Ty sice rovněž využívají celý podvozek ze staršího modelu (Scania 144), ovšem ty jsou si poměrně příbuzné a tak rám spolu se zavěšením náprav lze s jistými drobnými úpravami akceptovat. Problémy zde působí především motor, neboť model 144 byl vybaven čtrnáctilitrovým osmiválcem, zatímco osmiválec v modelu R series má objem 16 litrů, což by ještě nemuselo tolik znamenat, kdyby 16ti-litr nebyl oproti 14ti-litru výrazně přepracován, takže již z dálky je podle tvaru význačných součástí motoru od sebe tyto typy jednoznačně rozeznat. Náhrada motoru není ovšem v resinu k dispozici a úprava není nejjednodušší. Další nepříjemnost tkví v tom, že oproti modelu 144 je kabina modelu R umístěna o poznání výše, což vyžaduje zvýšení krytů pod kabinou o několik milimetrů. Dost práce vyžaduje i interiér, kde nesprávné čalounění dveří, volant, řadící páku a sedačky nahrazuje resinová sada firmy Kit form services. Výfukovou soustavu s technologií SCR pro pozdější modely rovněž nabízí firma KFS. Jako nepřímá náhrada motoru V8 je prostřednictvím KFS k dispozici i řadový šestiválec Scania (Euro 5, 440k). Podobný problém byl dán do vínku i novějším stavebnicím Renault Magnum, které z původní stavebnice AE zdědily celou podvozkovou skupinu. Zatímco vnější vzhled modelu Magnum se během let příliš neměnil, ohledně techniky se měnilo mnohé. Základ rámu zůstal stejný, žádné výrazné úpravy, které by bylo složité na model aplikovat, se neodehrály ani v oblasti zavěšení náprav, nicméně zcela nesprávný je v těchto stavebnicích motor a celý prostor okolo trpí zoufalým nedostatkem detailů podobně jako výchozí stavebnice. Náprava neznamená nic jiného, než vyhledání podkladů, nafotografování skutečného vozidla a novostavbu celého motorového prostoru. Vzhledem k tomu, že na téma Renault Magnum nenabízí nikdo z výrobců doplňkových dílů zhola nic, lze očekávat poměrně náročnou práci. Podobně je na tom i interiér, kde je třeba mnoho úprav co se podlahy, stěn i stropního čalounění a skříněk týče. Vzhledem k tomu, že divize nákladních automobilů Renault přešla před několika lety pod křídla koncernu Volvo, který mnoho původních dílů nahradil součástmi vlastní konstrukce, jako zajímavá možnost se nabízí kombinace dílů stavebnice Renault Magnum a resinových dílů motoru a zavěšení zadní nápravy pro Volvo FH. Kola Ať už jde o vynikající či méně dobrou stavebnici, v měřítku 1/24 mají modely firem Italeri a Revell jedno společné. Jde o kola, respektive především disky kol a náboje náprav (tvoří spolu jeden díl). Za celých třicet let co se tyto stavebnice vyrábí byly vytvořeny pouze dva obecné univerzální rámečky obsahující disky kol (jedno starší provedení a jedno novější, které je dnes standardem ve všech stavebnicích včetně reedicí). Ty byly (a jsou) spolu s různými pneumatikami (1 typ gumových, 2 provedení plastových) používány do stavebnic vozidel všech značek (s výjimkou vozidel Volvo v minulosti, která dříve mívala vlastní rámeček, v nových stavebnicích není). Zamhouříme-li obě oči, lze říci, že s disky samotnými problém není (osobně preferuji spíše disky z rámečků staršího provedení, ale to je otázka osobního vkusu), neboť jsou i na skutečných nákladních automobilech stejné či alespoň podobné. Tvarově nevhodné jsou především náboje zadních kol. Ve stavebnici jsou díly připomínající náboje reduktorové. Jsou obecného tvaru které tvarově neodpovídají vozům žádné značky. Každý výrobce náprav používá obvykle náboje specifického tvaru a ty ve stavebnici je nepřipomínají ani zdaleka. V dnešní době jsou navíc reduktorové náboje spíše výjimkou. Oprava je jednoduchá. Původní náboje doporučuji z disků odvrtat nebo vyříznout a dle skutečné předlohy je alespoň zkrátit případně dále tvarově upravit či nahradit patřičným dílem z nabídky některého výrobce doplňkových dílů (Kit Form Services, M&G Mouldings). Jiné stavebnice Aby byly informace poskytované tímto článkem úplné, je vhodné se ještě krátce zmínit o dalších stavebnicích, které se občas vyskytují. Když mluvím o stavebnicích kamionů, myslím tím výhradně plastové stavebnice kamionů ve velikostech 1/24 a 1/25, které na trh dodává několik hlavních výrobců (Italeri, Revell, Heller, AMT/Ertl a po jednom kuse Moebius a Trumpeter a po dvou kusech Emhar). Výjimečně je také možné se setkat se stavebnicemi, které nejsou vyrobené klasickou technologií vstřikování plastu do kovových forem, ale odléváním polyuretanu (polyuretanových pryskyřic) do gumových (silikonových) forem. Stejným způsobem jsou vyráběné i mnohé doplňkové díly, které se (bez ohledu na přesné složení použitého materiálu) souhrnně označují jako resinové (z angličtiny resin = pryskyřice). Výhodou technologie odlévání z polyuretanu jsou o několik řádů nižší náklady na výrobu forem a proto se tato technologie vyplácí i při výrobě poměrně malého počtu kusů dílů či stavebnic (desítky i jednotky kusů). Proto je možné občas narazit na celoresinovou stavebnici některého nákladního automobilu, nejčerstvějším příkladem mezi kamiony je před několika lety vydaný kit návěsového tahače Kamaz 6x4, jíž bylo nakonec vyrobeno pouhých 24 kusů či kolový nakladač Michigan či pásové rypadlo Caterpillar (obojí KFS). Zpracování těchto stavebnic bývá různé a na modeláře mohou klást i vysoké nároky a to je spolu s jejich vysokou cenou (stovky euro) důvodem, proč jsou tyto stavebnice oblíbené především u zkušených modelářů, kterým již nemá svět plastikových stavebnic co nabídnout. Častěji než celé stavebnice se pak objevují takzvané konverzní sady, které obvykle obsahují kabinu a hlavní přilehlé součásti (interiér, nárazníky, blatníky) s tím, že tyto díly jsou připraveny k instalaci na podvozek některé z dostupných plastových stavebnic. I zde je provedení závislé na schopnostech daného výrobce a cena obvykle přesahuje cenu obyčejné plastové stavebnice. Pár slov závěrem Ve zkratce to je to nejdůležitější co lze na toto téma sepsat. Podrobný popis úpravy každé jednotlivé stavebnice by sám o sobě rozsahově překročil toto povídání a nejspíš by ani nebylo možné ho zobecnit, neboť v praxi vyskytující se vozidla se od sebe dosti často výrazně odlišují, k čemuž vede nejen široká nabídka jednotlivých výrobců a jejich frekventovaná snaha nalákat nové zákazníky na drobné úpravy vzhledu svých produktů, ale i nutnost držet krok se stávající legislativou ohledně emisí spalovacích motorů. Honza Rosecký, 11.7.2011 |
"modely kamionů - Jan Rosecký" |