Úvodem

Pokud si to dobře pamatuji, objevil se Stralis v katalogu firmy Italeri poprvé v roce 2007. Je rok 2013 a včera, 7.března, jsem dostal přímo od výrobce první sériové provedení stavebnice. Ve stejný týden je firma začala rozesílat prodejcům po celém světě. Trvalo to tedy nějakých šest let.

Už první obrázek Stralisu v roce 2007 vzbudil mezi modeláři nebývalý ohlas. Není se čemu divit. Ve výrobním programu Italeri totiž chybí celá jedna generace kamionů Iveco – řada EuroStar/EuroTech, která dominovala devadesátým létům. Posledním Ivecem v nabídce byl TurboStar z poloviny osmdesátých let a pak dvacet let nic, zatímco v případě Volva, Mercedesu, MANu či Scanie byly k dispozici všechny stěžejní modely. Modeláři tak po moderním italském tahači doslova dychtili. EuroStar (HA Models) i EuroTech (KFS) se sice objevily v resinu, ale v obou případech šlo o malosériové kousky za nemalé peníze a s vysokými požadavky na modelářské schopnosti (zejména EuroStar) a většina lepičů si tak musela počkat.

Přitom původní kresba Stralisu v katalogu představovala první generaci vozidla, poté byl celý projekt popřen, následně přehodnocen, přeorganizován, aby se po několika letech objevila kresba již druhé generace Stralisu, který byl mezitím firmou Iveco uveden na trh. Tuším, že snad někdy v roce 2011 firma Italeri zveřejnila první náhledy výchozích 3D modelů. Díky nim bylo poprvé od roku 2007 jasné, že se na modelu opravdu pracuje a že jeho příchod na trh je jen otázkou času. Od té doby došlo ještě k několika zdržením z nichž to nejzásadnější bylo způsobeno problémy s formami výráběnými v Asii. Italeri totiž všechny formy pro své stavebnice vyrábí ve vlastní nástrojárně a experiment s externím dodavatelem se zřejmě nevyplatil.

Letos čekání skončilo. Díky nadstandardním vztahům s lidmi z firmy Italeri se mým směrem vydala stavebnice jakmile to bylo možné. Doufal jsem sice, že se dopracuji ještě ke zkušebním výliskům (ProStar od firmy Moebius nám Dave Metzner poskytnul ochotně několik mesíců před uvedením stavebnice na trh), ale těch bylo nakonec jen deset sad a snad s výjimkou jednoho (který se koncem roku objevil rozfocený na internetu; stavěl ho Guido Kehder) padly všechny na interní zkoušky. A tak jsem se zase zařadil do fronty mezi ostatní a čekal jsem. Zaplať pánbůh si na mě vzpomněli při přípravě obtiskového archu a mohli jsme pokračovat v ladění formy českých registračních značek, které se poprvé v ne příliš zdařilé podobě objevily v doplňkové sadě s koly a blatníky. Vyjasnili jsme si chyby ale přesto jsem byl upozorněn na to, že změny dost možná již nebude čas zapracovat a objeví se až v dalších obtiscích, ale vec se podařila a vcelku zdařilé české značky mě budou hřát u srdce ještě dlouho. A přitom taková blbost, co?

Po obsáhlém úvodu bude i méně znalému čtenáři jasné, že Stralis rozhodně není obyčejná stavebnice a že se od ní hodně očekávalo již od samého počátku. Objevovaly se názory, že stavebnice bude pokračovat v duchu firmy Italeri (a la Helena Vondráčková), tedy „novej vršek, starej spodek“ a že vůbec bude všecko špatně a kdoví jestli to vůbec bude. Zlí jazykové nenechali za celých těch šest let na Italech jedinou nit suchou. A včera se lámal chleba. Stavebnici jsem dostal asi jako jeden z prvních, protože se na internetu zatím neobjevilo nic a nepřejte si zažít to ukrutně dlouhé odpoledne v práci po tom co mi telefonoval kurýr, že balík se stavebnicí na mne čeká doma.

O Stavebnici

Doma jsem rozrazil dveře, odhodil svršky a obřadně zasednul ke stolu. Na večeři nebyl čas. Uchopil jsem do ruky skalpel a zdolal kartonovou krabici v jejíchž utrobách jsem našel vysněnou stavebnici. Pokusím se popsat dojmy tak jak přicházely.

Krabice, rozměry a způsob balení je zcela tradiční. Kresba Stralisu velice povedená, kromě ní je pak na krabici několik fotografií postaveného modelu v obou zbarveních, která stavebnice nabízí. To, že je krabice úplně plná a že jsou výlisky uloženy v sáčcích, přičemž čiré díly jsou zataveny samostatně je u stavebnic firmy Italeri běžným standardem a stejně tak i přítomnost obtiskového archu a stavebního návodu. Poslední dvě zmíněné položky si zaslouží krátké zastavení.

Předně, obtiskový arch je fantastický. Neobsahuje jedinou kravinu (přičemž v minulosti obtiskové aršíky na kamiony většinou neobsahovaly nic jiného než kraviny). Najdete na něm jak klasické zbarvení ve stylu „All Blacks“ (marketingové spojení produktů Iveco a novozélandského rugbyového týmu) tak i líbivé zbarvení klasického dělníka z německé firmy Monjean Transporte (www.monjean-transporte.com). Nic přehnaného, nic složitého, přesto velice líbivé a elegantní. 100 bodů a to jsem ještě neskončil! České SPZky jsou pěkné, z přední značky zmizely známky STK a ME a font je docela slušný, takže naše značka prostě vypadá jako naše značka, ačkoli věřím, že pro rýpaly nebude nikdy perfektní, i kdyby měla všechny ochranné prvky a reliéf k tomu. Navíc zde najdete obtisky pro tři výkonové verze (450, 500, 560) a dostatek nápisů Iveco: na masku chladiče, na zástěrky, na opěradla sedaček i na střed volantu. Příjemným bonusem jsou nápisy na pneumatiky. O to lepší je, že narozdíl od MANu TGX (kde bylo 4x označení 385/65 což jsou široké pneumatiky na přední nápravu) je na aršíku pro Stralis 2x 385/65 a 2x 315/65, tedy 2x přední pneu a 2x zadní. Přístrojový panel a mraky dalších SPZtek (kromě obvyklých zde najdete také Chorvatské, Finské, Ruské a Polské) jsou samozřejmostí. Na úvod to není špatný, co? A to je teprve začátek.

Stavební návod je zcela nový, přepracovaný. Už se v něm neobjevují kresby, ale přímo náhledy 3D modelů. Návod je černobílý, ale kvalita tisku a grafické zpracování jsou vynikající, takže návod je přehledný a...a vlastně je to asi ten nejhezčí návod co jsem doposud viděl. Skoro se mi chce říct, že kdybych měl dělat návod já, vypadal by přesně takhle. Značení jednotlivých stavebních kroků a číslování dílů odpovídá předešlým standardům Italeri, na které jste zvyklí. Když je něco dobré, není nutné to měnit! Rozmístění jednotlivých obtisků je slušné, zmiňuje dokonce i rozdílné polepy na přední a zadní pneumatiku. Dalších 100 bodů a to jsem ještě nevyndal z krabice jediný díl.

Návod a obtisky pokládám stranou a vyjímám z krabice jednotlivé rámečky. Díly karoserie jsou lisované z bílého plastu (výborně!), podvozek z černého (běžný standard) a díly interiéru z tmavě šedého (standard).

Čiré díly jsou čiré, ba dokonce vzorově čiré a okna jsou překrásně tenká. Zadní svítilny mají velice hezky naznačenou strukturu, součástí čirých dílů je navíc i sluneční clona, kterou lze tak nabarvit kouřovou barvou (Tamiya).

Prohlížím si postupně jednotlivé rámečky. Díly kabiny jsou krásné, zaujaly mne velice tenké sloupky v oknech dveří. Celá střecha je provedená jako jeden díl. Žádné tmelení – super! Čelní panel kabiny je šperk. Je na něm naznačená spousta hadic, kabelů a všemožných zařízení – paráda. Kapota je oddělená a je možné ji na model usadit v otevřené nebo uzavřené poloze, přičemž pro otevřenou polohu jsou k dispozici panty a vzpěry. Bohužel, tato sestava není sama o sobě funkční (narozdíl od TurboStaru) a bude-li zde někdo po funkčnosti toužit, bude muset zavěšení kapoty a panty přepracovat. Škoda, mohlo to být funkční. V TurboStaru tato partie funguje i vypadá dobře. Na druhou stranu je zde prakticky všechno připravené a samotné panty by tak neměly být na výrobu zase tak složité. Mnohem víc mě mrzí, že vnitřní plocha deflektorů za kabinou je poseta vyhazovači, které se budou z prostor mezi žebrováním dost nepříjemně odstraňovat. Boční kryty mezi kola jsou perfektní a krásně jemné. Nárazník má naznačený reliéf parabol hlavních světlometů, jejich čiré kryty jsou hladké, u mlhovek je to naopak – strukturované jsou přímo čiré díly. O žebrování masky chladiče se stará přiložená silonová síťka (šablony pro vyřezání správného tvaru jsou součástí stavebního návodu) – obdobná jako ve stavebnicích Peterbilt od téhož výrobce. Nápisy STRALIS a IVECO jsou provedeny jako reliéf, jejich barvení není nutné, protože ho řeší obtisky.

Pokračuji rámečkem s díly interiéru. Je kompletní se všemi vnitřními panely, stěnami i stropem. Přístrojová deska má krásný reliéf, sedačky ho mají možná až moc výrazný a hrany příliš ostré, ale není to nic, co by nespravil brusný papír. Detaily podlahy, stěn a stropu neurazí ani nepotěší – na hotovém modelu z nich bude pramálo vidět. Na druhou stranu je zde spousta míst pro doplnění nejrůznějších detailů – poličky, přihrádky – ale opakuji – na hotovém modelu z toho prakticky nic neuvidíte. Na interiéru snad zamrzí jen velké stopy po vyhazovačích na stropním dílu. Samozřejmě, ani ty nebudou na výsledném modelu patrné, ale spoustu poctivých modelářů jejich odstranění bude stát drahocenný čas. Bohužel, v interiéru chybí 100% pedálů, zatímco na reálných kamionech jich většinou chybí jen 33%. Chybí také řadicí páka, předloha má již zřejmě automatizované řazení. Zaráží mne, že na jedné straně ve stavebnici chybí pedály a na straně druhé stavební návod nabízí jako variantu stavbu modelu s vyříznutými dveřmi. Po přečtení v návodu by se mohlo zdát, že to je snadná operace, ale oproti běžnému provedení stavebnice zde není s výjimkou stupačky, tedy kromě zmínky v návodu.

Jako další mi do rukou přichází díly podvozku. Samozřejmě se zaměřuji především na podélníky. Na zkušebních výliscích bylo totiž dobře patrné naznačení četných otvorů na stojině podélníku. Bohužel ve stavebnici jsou na levém podélníku otvory naznačené v celé délce, na pravém v jeho střední části chybí. Zda-li jde o věc technologie či záměr, to zatím nevím. Je dost možné, že v tomto místě nebude kvůli palivové nádrži otvory příliš vidět a tak zde nejsou. Stejně tomu bylo i na předsériových výliscích. Pokud bylo záměrem konstruktérů zpestřit tuto partii modelu a naznačit na podélnících alespoň nějaký reliéf, povedlo se jim to. Drsňáci mají možnost otvory odvrtat dle naznačených prolisů, zajímavé bude i zvýraznění reliéfu technikou wash. Rozhodně jsou to ty nejhezčí podélníky, které jsem doposud viděl. Na podvozku najdete i spoustu dalších povedených dílů. Patřičně naznačené jsou brzdové kotouče, jednolisté pružiny předního zavěšení a velice pěkně vypadá i zavěšení zadní. Všecko jsou to nové díly a jsou to ty nejpovedenější díly, které kdy firma do stavebnic kamionů dala. Suvné tyče, ramena, táhla – až na tradiční stopy po dělících rovině formy (které nejsou nijak výrazné) – všechno to vypadá moc hezky. Překrásné jsou zadní blatníky, zástěrky i zcela nová točnice. Naproti tomu palivová nádrž a nádrž na Ad blue představují pouhý průměr a nepřináší nic nového. Zrovna nádrž na Ad blue už snad ani jednodušší být nemohla... Naproti tomu lávka za kabinu a stupačky na schránce s akumulátory jsou velice hezké. Jsou velice tenké a s průchozími otvory, takže v podstatě nepotřebují náhradu leptanými díly. Drobné odlišnosti v porovnání se skutečností tady jsou (rozmístění otvorů), ale nejde o nic zásadního. Doposud jde asi o ty nejjemnější díly, se kterými jsem se ve stavebnici kamionu setkal. Kam se hrabe Lonestar... Fantastické!

Po podvozku přichází na řadu motor a převodovka. Díly jsou rozvržené obvyklým způsobem a motor je obklopen spoustou trubek a trubiček. Struktura obou polovin bloku motoru i skříně převodovky je poměrně složitá a povrch je členitý. Na druhou stranu, většina agregátů utrpěla takové zjednodušení, že je složité je vůbec identifikovat. Alternátor a turbodmychadlo snad ještě jakž takž, ale zbytek není nic moc. Nejhezčí díl na převodovce bude navíc schovaný pod krytem vzadu pod kabinou. Pravda, mezi kamionovými modeláři není příliš mnoho konstruktérů motorů a tak si troufám říct, že i s motorem bude modelářská obec spokojená. Struktura chadiče je poměrně hrubá, zasloužila by si nahradit leptem. Velice povedený je hnací hřídel s hezky ztvárněnými klouby. Klasická nevýhoda motorového prostoru je podlaha, která obsahuje prolisy spodního lůžka a bude potřebovat zaslepení.

No...a kola. Asi největší zklamání. Pneumatiky a disky jsou společné s předchozími stavebnicemi. Doposud jsem s konstruktéry nemluvil a tak nevím, proč jsou nedošlo na nové disky, nicméně umím si domyslet, že za tím stojí finance a logistika. Do značné míry by to znamenalo pozměnit strategii výroby kol pro všechny stavebnice. Oddělit náboje od disků, náboje vložit mezi díly stavebnice, disky ke stavebnicím dodávat samostatně. Tím pádem by bylo nutné vyrobit náboje pro všechny stavebnice zvlášť a nebo udělat jedny univerzální společné. Zkrátka a dobře chápu, že to nejde mávnutím kouzelného proutku a třeba se časem dozvím proč na kola a náboje nedošlo, ačkoli jsme o nich horlivě diskutovali na společném setkání. Zaplať pánbůh, nejrůznější náboje, kola a disky má v portfoliu většina výrobců doplňků a možnost výběru je naštěstí dostatečně široká i bez přispění firmy Italeri. Snad příště...

Sestavení

Neměl jsem příliš mnoho času se zabývat stavbou modelu, ale neodolal jsem a sestavil alespoň budku s interiérem, která představuje to nejsložitější co ve stavebnici najdete. Jsem mile potěšen konstrukcí kabiny, která nevyžaduje prakticky žádné tmelení a velice pěkně lícuje. Elegantní řešení je jednodílná střecha, která se zcela obejde bez tmelu. Nejpodobnější to je asi kabinám Scania 144/164/R-series, kdy se jednotlivé panely oblepují kolem sestaveného exteriéru. Já ovšem nejprve sestavil celý skelet, což považuji z hlediska kvalitní povrchové úpravy za jistější (ačkoli kabina moc pěkně lícovala). Do něj je pak možné bez problémů vsunout sestavený interiér střechy a odděleně také svislé panely stěn. Přístrojovou desku je rovněž možné vlepit, ale ještě před vlepením výplní dveří, které jinak budou přístrojové desce překážet. Problém ale nastává s vlepením podlahy. Ignoroval jsem návod a svislé stěny k podlaze nepřilepil. I bez nich je ale podlahový díl příliš široký na to, aby se protáhnul zůženou partií v přední části kabiny. Řešení je několik, každému bude vyhovovat něco jiného. Především lze postupovat podle stavebního návodu a lepit obezřetně a hlídat geometrii. Nemyslím, že to bude nepřekonatelný problém, ale nastane-li někde nějaký, bude se jen těžko opravovat. Druhou variantou je ponechat čelní panel alespoň ve spodní části nepřilepený, aby bylo možné boky od sebe rozevřít a podlahu vsunout dovnitř. Třetí variantou je pak sestavit skelet celý a podlahový díl upravit tak, aby ho bylo možné do kabiny bez obtíží vlepit – což bude asi můj případ. Lícování čelního panelu kabiny je slušné. Škoda jen, že není otevírací. Neumím si totiž představit, že bych ho zalepil v otevřené poloze. Krásná silueta tahače, který poslední roky patří rozhodně k tomu hezčímu, co se na našich silnicích pohybuje (o posledních novinkách firem Volvo a DAF radši ani nemluvím), by tak úplně zmizela a za to ani ta spousta detailů pod maskou nestojí.

Sestavil jsem i motor a pár věcí okolo: palivovou nádrž, výfuk se schránkou na akumulátory, nádrž na Ad blue i sací filtr. Bohužel, hlavně ty později jmenované nepředstavují díly, kvůli kterým bych se vrhal do rozbouřených vln. No, nakonec přece jen zbude nějaká práce pro modeláře.

Podtrženo sečteno

Bezpečně vím, že stavebnice Stralisu neuspokojí všechny. Neuspokojí především zlé jazyky, kterým ovšem firma Italeri žene vodu na mlýn. Na jedné straně dává do krabic 20 let staré disky a pneumatiky, na druhé straně na krabici směle natiskne nápis 100% NEW MOULDS. Na druhé straně kola naštěstí nepředstavují žádný nepřekonatelný problém. I s nimi má stavebnice Stralisu ambice na to být tím nejlepším co se doposud mezi kamiony v měřítku 1/24 objevilo a to i v porovnání s nejnovějšími produkty firmy Moebius. Krásné obtisky, krásné detaily a spousta velice jemných dílů, které se kvalitou blíží leptaným, to lze stěží říci o nějaké jiné stavebnici v měřítku 1/24. Stralisu, resp. firmě Italeri tak nelze přát nic jiného než mnoho obchodních úspechů, díky kterým by zůstala šance na výrobu dalších podobných stavebnic v budoucnosti otevřená. Kupte si rovnou dva!