Úvodem

Hlavním polem působnosti tmelů v rámci modelů kamionů je vyplňovat spáry a zakrývat nejrůznější chyby a nedokonalosti, které jsou na povrchu modelu nežádoucí ať už vznikly jakkoli (výrobní technologií, naší nešikovností či v rámci přestavby dílu či při výrobě dílu zcela nového). Většinu tmelů je také možné použít přímo jako modelovací hmotu, ze které lze buď přímo vymodelovat nový díl (tmely typu Miliput) a nebo jejich postupným nanášením a obrušováním na nějakém dílu postupně měnit tvar výchozího dílu tak jak je žádoucí. Nedočkavci jistě namítnou, že mnozí modeláři dnes vlastně klasické tmely ani nepoužívají a že je lze nahradit jiným způsobem, ale to bych zbytečně předbíhal.

Použití tmelu

Aby bylo hned od počátku jasné, že použití tmelů při práci je pro modeláře denním chlebem a že není možné se bez tmelení při stavbě obejít, představme si několik následujících situací:

Při vyjímání dílů stavebnice z rámečku jsem neměl po ruce kleštičky a tak jsem díly prostě ukroutil. V místě spojení s rámečkem jsem si tak na dílu vytvořil místo, kde je materiál částečně vytržený a na dílu je viditelná díra. Co s tím mám dělat?

Díl ve stavebnici svým tvarem neodpovídá skutečnému dílu. Potřeboval bych jeho tvar upravit, ale nevím jak…

Společná odpověď na všechny tyto otázky je tmel. Samozřejmě, že v každém jednotlivém případě je nutné ho použít trochu jinak případně zvážit typ tmelu, který je pro danou činnost nejvhodnější, ale ve všech případech ho bude nutné větší či menší množství použít.

Tmely a tmelení

Tmelení je jedna z mých nejméně oblíbených činností při modelaření. Především proto, že se mi při ní v minulosti mnohokrát nedařilo. Snažil jsem se zatmelit spáru, prohlubeň či bublinku v resinu a opakovaně se mi to nedařilo. Spára se znovu a znovu objevovala, prohlubeň nezmizela, zatímco okolní povrchové detaily byly ty tam a v bublince se ani po desetinásobném opakování tmelící procedury neobjevila ani troška tmelu. No prostě hrůza. Dny a týdny ubíhaly a práce stála na místě. Dokončit práci se mi vždy podařilo jen s ohromným vypětím sil. Fyzických i duševních. A při dalším tmelení jsem se předem připravoval na nejhorší...

Zní to jako horor a já jsem tu práci dřív opravdu nesnášel. Dneska už jsem trochu moudřejší a šikovnější. Dávno pryč jsou ty časy, kdy jsem pracoval pouze s tmelem Tamiya a na každý model ho spotřeboval půl tuby. Naopak. Nejen, že jsem se zbavil mé neoblíbené činnosti, nebo alespoň eliminoval její četnost, ale zrychlila se i práce a zvětšila se její přesnost, neboť jsem nemusel složitě napravovat ztracené povrchové detaily a chyby způsobené četným a opakovaným broušením/tmelením na jedné partii modelu. Jak je to možné?

Odpověď je založená na porozumění dvěma odlišným věcem. První je proniknutí do problematiky tmelení jako činnosti, druhá pak seznámení se s různými typy tmelů, jejich vlastnostmi a možnostmi využití.

Typy tmelů a jejich vlastnosti

Dříve byl pro mne tmel zkrátka tmel a tím vše končilo. Pochopil jsem, že s některými se pracuje hůře, s jinými lépe ale dál jsem se věcí nezabýval. Na základě zkušeností kolegů jsem dlouhodobě pracoval s tmelem Tamiya (Tamiya putty basic type, bílá tubička s oranžovým víčkem) a tím to končilo. Pak jsem se ale začal o věc zajímat podrobněji a zjistil jsem, že z tmelů, které připadají v úvahu pro práci na modelech kamionů jsou k dispozici tři základní kategorie (nejsem chemik, níže uvedené je tedy dost jednoduše řečeno).

1) Tmely jednosložkové (rozpouštědlové)
2) Tmely dvousložkové
3) Tmely - netmely

ad 1) Tmely jednosložkové (jinak zvané „rozpouštědlové“)

Jsou složené z plniva a rozpouštědla. Zpravidla jsou ve formě pasty nebo více či méně tekutého „bláta“, které po nanesení na vzduchu za průběžného vypařování rozpouštědla tuhne. Jak tmel tuhne a ředidla ubývá, klesá ovšem i objem směsi a tmel se propadá, což je pro modeláře nežádoucí.

Užitečná vlastnost rozpouštědlových tmelů je, že díky svému složení naleptávají plast a dobře se s ním spojí. Díky tomu je možné tmel brousit do ztracena bez jeho odlupování z povrchu a to i v tenkých vrstvách.

Tmelem tohoto typu je výše zmíněný Tamiya basic type putty, ale i většina klasických tmelů v tubě, které se v modelářství používají (Revell Plasto).

Není těžké si domyslet, že použití těchto tmelů na opravu mělkých a plošných záležitostí bude bezproblémové, díky dobré přilnavosti tmelu. Zároveň se však dá předpokládat, že použití těchto tmelů na opravu hlubokých spár nebo na nějakou zásadní sochařinu nebude zrovna ideální, protože silné vrstvy tmelu budou špatně prosychat a budou mít tendenci se propadat ještě mnoho dní či týdnů po ukončení práce velice podobně jako spoje lepené klasickými rozpouštědlovými lepidly.

Výhody jednosložkových (rozpouštědlových) tmelů:

- Dobrá přilnavost k základnímu materiálu (plastu)
- Jednoduché a rychlé použití (není třeba míchat, lze nanášet přímo z tuby)

Nevýhody jednosložkových (rozpouštědlových) tmelů:

- Propadají se
- Relativně dlouhá doba schnutí (zvláště při nanášení v silnější vrstvě)

ad 2) Tmely dvousložkové

Dvousložkové tmely fungují tak, že tuhnou chemickými reakcemi (polymerací) po smísení jejich dvou složek, které jsou dodávány odděleně. Zmenšování objemu je u těchto tmelů pro modeláře zanedbatelné (lze tedy říci, že se nepropadají).

Na druhou stranu, tyto tmely jsou obvykle vůči modelářskému plastu netečné, neleptají ho a tudíž se s ním nespojí tak dobře jako tmely rozpouštědlové, což vyžaduje jiný pracovní přístup. Tmel se totiž snadno loupe z povrchu a je tedy vhodný především k tmelení hlubších spár či nerovností v místech, kde spoje mezi díly nejsou silově namáhány. Příkladem takového tmelu je například Miliput, v plastikovém modelářství zejména oblíbený Miliput Superfine White. Na stejném principu fungují i běžné karosářské tmely a nejeden modelář je při své práci používá. Mohou mít sice hrubší plnivo, ale cenově jsou velice výhodné.

Trochu specifický je tmel Tamiya Polyester Putty, který je sice dvousložkový, ovšem jeho přilnavost k plastu je vynikající a dá se velice slušně brousit i do ztracena a v tenkých vrstvách. Zatímco například Miliput má konzistenci plastelíny a dá se s ním běžně pracovat rukama, Tamiya Polyester Putty má konzistenci řidšího karosářského tmelu, takže je třeba ho nanášet nějakým nástrojem (špachtle, párátko). Kdo ho vyzkoušel, mluví o něm jen v superlativech a na klasický šedý tmel Tamiya s oranžovým víčkem si ani nevzpomene.

Výhody dvousložkových tmelů:

- nepropadají se a lze s nimi vyplňovat i velké objemy
- schnou rychle a dobře bez ohledu na tloušťku nanesené vrstvy

Nevýhody dvousložkových tmelů:

- nutno před použití namíchat v daném poměru
- u většiny tmelů horší přilnavost k plastu (nevhodné k nanášení v tenkých vrstvách)

ad 3) Tmely, které primárně ani tmely nejsou, ale vzhledem ke svým vlastnostem je k tomuto účelu modeláři používají.

Dvěma klasickými příklady, v dnešní době hojně používanými jsou vteřinové (kyanoakrylátové) lepidlo a základní barva GSI Mr. Surfacer, kterou lze v podstatě označit za stříkací tmel (ale nechtěl jsem ho řadit mezi klasické jednosložkové tmely, neboť se přece jen chová trochu jinak).

Vteřinové lepidlo (k dostání jako tekutina i gel) je oblíbené především pro jeho rychlé tuhnutí a pevnost spojů. Nenaleptává sice plast ale téměř se nepropadá a díky jeho rychlému tuhnutí lze tmelení velice rychle opakovat a v dnešní době se řadí mezi nejoblíbenější tmely. Navíc ho lze debonderem odstraňovat, což mnohdy urychluje broušení tmelených spojů. Setkal jsem se s názory lidí, ze „staré gardy“, kteří vteřiňák naprosto neuznávají ani jako lepidlo, ani jako tmel ale faktem je, že neuvěřitelným způsobem urychluje práci, na kterou byste jinak museli čekat hodiny a dny a pro mne je v dnešní době téměř nenahraditelný.

Mr. Surfacer je oblíbený pro své vlastnosti, které jsou někde napůl mezi základní barvou a řídkým stříkacím tmelem. Je výborný jako základ pro povrchové úpravy a doladění vlastností opracovávaného povrchu (eliminaci škrábanců a jiných drobných povrchových vad) dá se brousit i leštit ale jako tmel dokáže být i zákeřný. Nanášený v silných vrstvách se s oblibou propadá (zvláště pokud je aplikován nezředěný přímo ze skleničky) a po zaschnutí a přebroušení (ačkoli hladkost a lesk dosaženého povrchu se zdá ideální) do sebe rád vstřebává ředidlo z později nanášených vrstev barvy (je-li ředěná ředitlem GSI Mr.Color), což vždy končí změnami jeho objemu a nakonec propadlinami. Jeho výhodou je, že ve zředěné formě snadno zateče do kdejaké spáry a trhlinky, kam byste tmel ani s největším úsilím nenacpali, rychle schne a velmi dobře se brousí, takže je ideální na dokončování přípravy povrchu a poslední jemné korekce a opravy.

Problematika tmelení a práce s tmely

Během času, po který jsem se snažil dovědět se něco více o tmelech, jsem si stále častěji všímal drobných i zásadnějších náznaků toho, že není umění dobře a rychle tmelit ale spíše pracovat tak, aby tmelení nebylo zapotřebí. Pochopitelně, že jsou v životě modeláře situace, kdy to bez tmelu nejde. Výhodné je ale chovat se ve všech ostatních situacích tak, aby se jejich počet blížil nule. Tím myslím především:

- pracovat přesně
- před lepením vždy ověřit dosednutí dílů lícováním nasucho
- vždy pečlivě začistit (zabrousit) dělící rovinu dílu (tedy plochy, které k sobě mají dosednout)
- pro plastikové díly lze používat malé množství řídkého modelářské lepidla, které naleptává plast, a díly k sobě po slepení pevně přitisknout, neboť takto vzniklý spoj lze při předem začištěných dosedacích plochách v 90% případů pouze přebrousit bez jakéhokoli dalšího tmelení

Pokud se budete výše zmíněného držet, uvidíte, že tmelu bude při vaší práci potřeba méně a méně. Nezapomeňte však, že spoje lepené klasickým modelářským lepidlem vyžadují v závislosti na množství použitého lepidla několikahodinové až několikadenní tuhnutí. Pokud díly nedočkavě přebrousíte a nabarvíte, jakmile vyschne povrchová vrstva spoje, mohou se na dílech po několika dnech objevit nehezké propadliny, které je však po dokončené povrchové úpravě těžké odstranit.

Pokud je tmelení nevyhnutelné, existuje opět několik jednoduchých zásad, které vám mohou práci usnadnit. Z těch hlavních bych zmínil:

- nutným základem pro úspěšné tmelení slepených dílů je pevný spoj na ploše, která se neprohýbá ani jinak nedeformuje (v opačném případě bude tmel při broušení ve spoji praskat)

- pokud je spoj křehký, poddajný či stěny k sobě slepené příliš tenké, neváhejte spoj podlepením zesílit a vyztužit

- na patřičná místa používejte odpovídající typy tmelů (nenanášejte rozpouštědlové tmely v silných vrstvách – budou dlouho schnout a propadat se po několika dnech i týdnech a nepoužívejte tmely dvousložkové v tenkých vrstvách na hladkých plochách, kde hrozí jejich odloupávání z povrchu)

- při broušení přebytečného množství tmelu pracujte opatrně s ohledem na okolní povrchové detaily modelu

- v případech, kdy hrozí poškození povrchových detailů v bezprostřední blízkosti tmeleného místa je možné postupovat jako při stříkání a jeho okolí vykrýt pomocí šablon a krycích pásek

- rozpouštědlový tmel nechejte vyzrát dobu přiměřeně dlouhou vzhledem k tloušťce nanesené vrstvy a nikdy nepřekrývejte neztuhnutý tmel dalšími vrstvami (např. vteřinového lepidla)

- široké spáry, velké otvory a prohlubně je vhodné před tmelením vyplnit odpovídajícím materiálem jako jsou například tenké plastové destičky do tenkých spár či zbytky licích rámečků do otvorů a prohlubní

- čím méně tmelu nanesete, tím méně ho budete muset obrousit

Myslím si, že dodržováním těchto několika bodů lze vcelku úspěšně a rychle tmelit cokoli, co vám přijde pod ruku.

Pro pocit, že jsem zmínil v článku opravdu vše, s čím jsem se při své práci setkal bych ještě rád doplnil jednu maličkost. Je to sice věc logická, ale chvíli mi trvalo, než jsem si ji uvědomil. Kromě spojů, které se vyskytují v místech vyžadujících začištění (tedy ke ve skutečnosti žádný spoj není) jako například poloviny vzduchojemů, vzduchových vaků, brzdových válců či palivových nádrží se ale na modelech, resp. jejich součástech vyskytují spoje na místech spojů skutečných. V závislosti na kvalitě dílů a skutečnosti, zda stavebnice skutečný spoj nějak znázorňuje či ne, je dost možné, že po slepení dílů vznikne spoj, který v neopracovaném stavu působí nevzhledně a hrubě. V tom případě doporučuji spoj přebrousit, přetmelit a proces dovést až do finálního stádia hladkého povrchu a poté s využitím šablony, dymo pásky nebo přiložením kovového pravítka spáru znovu přerýt skalpelem, jehlou či žiletkovou pilkou. Jednak tak získáte spáru, která se na skutečném předmětu vyskytuje a navíc se vyhnete tmelení. Přerývání spojů či zjemňování spár mezi jednotlivými díly využívám poslední dobou zejména při lícování kabin. U některých stavebnic stojí za úvahu i kompletní přetmelení a přerytí spár kolem dveří.

Obnovy paneláže poškozené tmelením či kompletní přerývání povrchů modelů, to je věc, která s tmelením také souvisí, ale je nad rámec tohoto článku a dominuje zejména modelářství leteckému. Seznámení s touto činností již ponechám na zájmu každého z vás. Pokud máte pocit, že přerývání povrchu ke kamionovému modelářství nepatří, pomyslete třeba na přerývání bočních schránek na pozdějších modelech Scania R series...