Mimo výše uvedeného značení, které je předepsáno vyhláškami a nařízeními se na nákladních vozidlech vyskytují také další označení, která jsou motivována různými mezinárodními dohodami či národními předpisy některých států a jejich umístění na vozidlech je doporučené nikoli však povinné.

S nárůstem objemu nákladů přepravovaných po silnici narůstal i počet nákladních vozidel na těchto silnicích pohybujících se a bylo jen otázkou času, než se někdo zamyslí nad tím do jaké míry nákladní silniční doprava ovlivňuje potažmo obtěžuje okolí. S postupným vývojem nákladních vozidel bylo patrné, že nejen pohodlí a snadnost obsluhy ale emise a hluk nákladních automobilů podléhají vývoji a poměrně rychle se mění. Brzy bylo jasné, že nová vozidla poškozují své okolí podstatně méně než vozidla staršího data výroby a bylo to v první polovině devadesátých let, kdy se na nákladních automobilech začaly objevovat první symboly, které upozorňovaly na to, že jejich vlastnosti ve vztahu k přírodě a okolí jsou na lepší úrovni než je běžné u ostatních vozidel.

V první polovině devadesátých let se tak na nákladních vozidlech začaly objevovat první tabulky kruhového tvaru se zeleným pozadím, bílým lemem a bílým písmenem uprostřed. První štítky obsahovaly na zeleném poli bílé písmeno „L“ a „G“.

Zelený štítek s písmenem L (lärmarm) pochází z rakouských národních předpisů a označuje vozidlo se sníženou hlučností. Tato vozidla musela vyhovět zkouškám, které stanovují pro vozidla v daném rozmezí výkonu motoru hodnotu hlučnosti (78 dB(A) do 150 kW a 80 dB(A) nad 150 kW) a pokud vyhověla, měla právo na označení „L“ a především výjimku ze zákazu nočních jízd, který v Rakousku platí od 22h do 5h pro vozidla s celkovou hmotností nad 7,5t.

Obdoba tohoto označení je zelený štítek s bílým písmenem G (Geräuscharmes Kfz, § 49 (2) StVZO), který definují německé předpisy (ty se od rakouských liší). Označuje opět vozidlo se sníženou hlučností.

Záhy se ukázalo, že při rostoucím počtu nákladních vozidel na silnicích, má smysl ekologičtější vozidla dále zvýhodnit a spolu se zavedením požadavků na základní bezpečností prvky umožnit dopravcům, která tato vozidla provozují, snadnější získávání potřebných dopravních povolení případně náhradu menšího počtu starších vozidel větším počtem vozidel ekologicky ohleduplnějších.

Jako první byly Konferencí evropských ministrů dopravy (CEMT) definovány požadavky na tzv. zelené vozidlo. Základním požadavkem na tzv. zelené vozidlo (green lorry) bylo splnění tehdy platných emisních norem Euro I a zároveň také splnění požadavků na sníženou hlučnost. Takto certifikovaná vozidla byla zvýhodněná při získávání povolení pro mezinárodní dopravu. Dle doporučení CEMT měla být tato vozidla označena štítkem, který odpovídal štítkům písmeny L a G dle výše uvedených národních předpisů, ovšem tentokrát štítek nesl bílé písmeno „U“. Certifikace vozidel byla pravidelně ověřována v rámci pravidelných STK.

Dalším stupněm ve snižování dopadů ale zároveň i zvyšování bezpečnosti silniční nákladní dopravy byla definice požadavků na tzv. „zelenější a zároveň bezpečné vozidlo“ (nejčastěji označované jako superzelené vozidlo). Mimo základního požadavku na sníženou hlučnost a plnění emisních norem Euro II zde byly definovány i další technické požadavky na vozidlo. Mimo jiné se zde objevily požadavky na boční zábrany proti podjetí (EHK OSN R73), stanovení minimální hloubky vzorku pneumatik (2 mm dle EHK OSN R54), vybavení příslušnými zrcátky, tachografem, omezovačem rychlosti, systémem ABS či reflexními cedulemi dle EHK OSN R70. Takto certifikovaná vozidla pak mohla být dle doporučení CEMT označena bílým kruhovým štítkem se zeleným kroužkem a zeleným písmenem S uprostřed.

S postupem vývoje nákladních automobilů dle zpřísňujících se předpisů se dále stupňovaly i požadavky definované Konferencí evropských ministrů dopravy CEMT, které postupně vedly k zavedení zelených štítků s bílými římskými nebo arabskými číslicemi III/3, IV/4, V/5. Na tato vozidla jsou mimo emisních limitů dle odpovídající normy (Euro III, Euro IV, Euro V) vztahována i další nařízení týkající se dalších jejich součástí.

Je třeba říci, že výše uvedená označení (L, G, U, S, III, IV, V) jsou příručkami CEMT pouze doporučená pro zjednodušení odbavení vozidel například na hraničních přechodech a jejich přítomnost na vozidle není vyžadovaná žádným zákonem či vyhláškou:

„Ke snadnějšímu a rychlejšímu odbavení na hranicích se důrazně doporučuje umístit na přední část “EURO III,IV,V bezpečných” nákladních vozidel magnetickou značku nebo nálepku odpovídající vzoru popsanému v Příloze 8.“

PŘÍLOHA 8 příručky CEMT definuje rozměry tabulek/nálepek takto:

Značky musí splňovat následující parametry:

Zelený průměr – 200 mm
Bílý průměr – 220 mm
Písmo – 114 mm
nebo alternativně:
Zelený průměr – 130 mm
Bílý průměr – 150 mm
Písmo – 75 mm
Pozadí musí být zelené, okraj a písmo bílé.
Písmeno „III“ musí být užité pro „EURO III bezpečné“ vozidlo, písmeno „IV“ pro „EURO IV bezpečné“ a písmeno „V“ pro „EURO V bezpečné“ vozidlo.

Mimo zelených kruhových cedulek jsou vzácně k vidění i velice podobné štítky na rakouských, ovšem nikoli bílo-zelené ale černo žluté s písmeny H, R a E. Písmena H a E označují vozidlo se schválenou maximální povolenou hmotností odlišnou od běžných rakouských předpisů. Písmeno R opravňuje nákladní vozidlo k jízdě po silnici, která je jinak pro nákladní vozidla uzavřená.Protože nejstarší kulaté štítky v této podobě jsou právě ty rakouské černo-žluté (ty nejstarší jsou lisované plechové) a první zelené štítky („L“) pocházejí také z rakouských předpisů, vcelku logická dedukce vede k závěru, že právě Rakousko bylo zdrojem inspirace pro všechny pozdější štítky, které byly pro obdobné účely jak Německem tak Konferencí CEMT ustanoveny.

Další příklady použití a rozmístění: