Je druhý den nového roku. Silvestra jsme oslavili v depu v portugalském přístavu Portimao. Jelikož v Portugalsku mají o hodinu méně, bouchli jsme šampaňské už v jedenáct místního času a hodinu si počkali na jejich ohňostroj. Měli jsme po první erzetě, která nebyla těžká ani dlouhá, takže jsme do Portimaa dorazili bez větších problémů kromě toho, že se nám podařilo „podmáčknout“ pneumatiku. Podél cesty i na všech mostech stály mraky lidí s portugalskými vlajkami a fotili si snad každé auto, na kterém se objevila silueta tuarega, tedy logo závodu. Druhá, stopatnáctikilometrová, erzeta ještě v Portugalsku dopadla hůř, jelikož kolega Tomáš Tomeček po čtyřiceti kilometrech zůstal na trase ležet na boku. Podle jeho slov selhaly brzdy, podle jiných svědků se do svahu přiřítil příliš rychle. Každopádně zablokoval trasu tak, že další závod neměl smysl a výsledky se počítaly podle posledního kamionu, kterému se podařilo projet, což je podle veterána Josefa Kaliny asi nejférovější řešení. Nakonec Tomáš nestihnul trajekt na africký kontinent, tím pádem ani start dnešní etapy, a dál tedy závod pokračuje bez něj. Ve španělské Malaze jsme se nalodili na loď do Melilly, španělského přístavu na území Maroka. A jsme v Africe!

Marocký povrch nám svědčí, nebyl nijak těžký, takže po dojezdu do depa nebylo co opravovat. Problém byl snad jen prach, který vířil na sto metrů oběma směry od trasy. Filtry a celou kabinu pokryl prach, takže nás čekalo v depu čištění. Depo v Er Rashidii je hodně příjemné, pod „berberskými“ stany hrají a tančí Maročané a kolem planou obrovské ohně, přece jen je tu pořád ještě nepříjemná zima. Zítra ráno vyrážíme v 9.21 místního času na obrovské saharské duny v Erg Chebbi.